Libuše Márová, pěvkyně Národního divadla, nezapomenutelná Carmen | zdroj: www.karellastovka.cz


10 odvážných portrétů českých celebrit. Poznáte je?

Karel Laštovka (1938–1986) byl jedním z nejlepších výtvarníků 60. a 70. let. Kromě divadelních a filmových plakátů na sebe upozornil zejména portréty českých umělců, herců a zpěváků. Za minulého režimu byl ovšem perzekvován a nesměl vystavovat. Nerad se totiž nechával omezovat a nikdy nevstoupil do Svazu výtvarných umělců, jak se tehdy patřilo. Jako jeden z prvních se také netajil svou homosexualitou. Dnes je jeho dílo pro osobitý rukopis a výraznou poetičnost a lyričnost vyhledávané sběrateli. Některého jeho obrazy zdobí stěny pokojů českých celebrit, které se s malířem až do jeho předčasné smrti přátelili.

user-avatar

Blondie

28. 10. 2014 | 07:43

Karel Laštovka (1938–1986), malíř, grafik a ilustrátor

Divadlo se stalo středobodem Laštovkovy tvorby. On sám divadlo hrál, byl nejprve členem Činoherního klubu, než přešel do Divadla Na zábradlí, kde po odchodu Jiřího Suchého do Semaforu převzal jeho role. Díky divadlu malíř poznával herce, herečky, zpěváky, zpěvačky, tanečníky. Zval je k sobě do ateliéru na večírky, které byly pověstné a jimž se říkalo Laštovkovy salony. S mnohými umělci se důvěrně skamarádil a pak je portrétoval. 

Květa Fialová

Malíř se znal i s maminkou Květy Fialové, která také uměla malovat, a ti dva se při jednom společném setkání vzájemně namalovali. Do domu hereččiny matky se však později vloupali zloději a obě kresby k lítosti Květy Fialové odcizili. Laštovka Fialovou portrétoval v době, kdy jí bylo 46 let. „Namaloval mě jako akt, ale svléknout jsme se nemusela. I když by mi to nevadilo, navíc měl doma teplo. Jeho ale ženské tělo nezajímalo, zajímala ho tvář,“ tvrdila herečka.

Olga Schoberová

O portrét si malíři řekla sama herečka poté, co uviděla obraz Květy Fialové u ní doma na návštěvě. Bylo to v době, kdy ještě žila v cizině a do Prahy přijela v létě na dovolenou. Laštovka s ní udělal pár skic a řekl, že zbytek už dodělá bez ní. Po nějaké době ji pozval k sobě domů a hotový obraz jí ukázal. „Byla jsem překvapená. Hlavně tím, že mě namaloval jako akt, aniž by mě svlečenou někdy viděl. Řekla jsem mu, že vůbec nevystihl má ňadra, že ta moje jsou úplně jiná. A tak jsem sundala triko a řekla, ať je přemaluje podle skutečnosti. Nic nenamítal, reklamaci přijal a prsa předělal,“ zavzpomínala slavná sexbomba. Hotový obraz si odvážela stočený v tubě do Ameriky, jenže vzbudila tím podezření u letištní kontroly. Musela tubu otevřít, vyndat plátno a před americkými celníky je opatrně rozvinout. „Rolovala jsem ho odspoda, takže celníci nejdřív viděli tělo. To je natolik zaujalo, že hned chtěli vědět, zda na mě někdo čeká. Když jsem jim řekla, že manžel, trochu posmutněli,“ líčila historku z letiště Schoberová. Jejího manžela však portrét příliš neoslnil, soudě podle toho, že jej nevyměnil za obraz psů, který jim visel doma nad krbem.

Jana Šulcová

„Karel mě okouzlil od prvního okamžiku,“ přiznala se herečka. „Věděla jsem, že je gay, ostatně on se s tím nijak netajil. A já mám homosexuály ráda. Jsem totiž názoru, že když jde žena do společnosti a chce se tam cítit jako dáma, pak tam musí jít buď s gayem, nebo se Slovákem,“ zpovídala se ze svých sympatií k umělci. Portrét od Laštovky věnovala svému muži, herci Oldřichu Víznerovi jako dárek k výročí jejich svatby, jenže v něm to spíše vzbudilo žárlivost, nežli potěšilo a herečce nechtěl věřit, že malíři neseděla nahá. Stejné podezření pojala i tchýně Šulcové, která když obraz uviděla, zděšeně řekla: „Nechci tě urazit, ale ono je ti to podobný.“ Obraz nakonec Šulcové zůstal, neboť manžel od ní odešel a nevzal si ho s sebou. Jak herečka říká, dnes by už ho nikomu ani nedala. 

Hana Zagorová

U malíře si zpěvačka objednala obraz na obal své nové desky „Světlo a stín“. Vznikl tak trochu jiný portrét, než jaké obvykle dělal. Zpěvačku totiž namaloval oblečenou, neboť mu bylo jasné, že akt by neprošel cenzurou Supraphonu. Hodlal pak zpěvačku namalovat ještě jednou a tentokrát odvážněji. Zagorová proto obraz přenechala manželce svého dvorního kapelníka Karla Vágnera, které se moc líbil. Na druhý portrét však už nedošlo. Malíř jí však splnil jiné přání. Když se mu svěřila, že by ráda poznala Vlastimila Harapese, kterého velmi obdivovala, nabídl se jí, že ji s tanečníkem seznámí. K malířovi pak chodívali na návštěvy společně.

Vlastimil Harapes

Hned od začátku měl malíř jasno, jak Harapese namalovat: vleže a tak, aby vynikla jeho figura vypracovaná baletem, přičemž to tělo bude potřeba trochu ukázat. Tanečníka nemusel dlouho přemlouvat, stačilo mu nalít červené víno. Vznikl nejen obraz, ale i hezké přátelství. Když ale Harapes obraz poprvé uviděl, zděsil se, neboť byl na něm úplně nahý. Tohle přeci nemohu nikomu ukázat, hrozil se. Poprosil proto malíře, aby aspoň některé partie přemaloval. „Tak mě posadil do jakési mušle, ale výsledek nebyl o nic lepší. Vypadalo to, že sedím na záchodě. Zase se mi to nezdálo, a tak jsem se  rozhodl, že si obraz nekoupím. Nechtěl jsem, aby mě takhle někdo viděl,“ svěřil se Harapes. Jenže pak zjistil, že jeho obraz mnoho lidi zná, protože Laštovka si ho vystavil ve svém ateliéru, a tak baleťák usoudil, že bude přeci jen lepší si obraz zakoupit a doma schovat. „Hrozilo, že mě nahatého za chvíli bude vidět celá Praha. Tak jsem obraz za deset tisíc marek koupil,“ vysvětlil Harapes.

Hana Hegerová

Karel Laštovka byl Hegerové nejbližším přítelem. Maloval ji několikrát a zpěvačka ani netuší, kde všechny její portréty skončily. Kolem její postavy v rozevírajících se tmavých šatech namaloval ke zpěvaččinu překvapení spoustu zničených mužských figurek. „Vysvětlil mi, že jsou to všichni ti zničení mužští, které jsem odhodila,“ prozradila Hegerová a dodala: „To je samozřejmě velmi lichotivá nadsázka, v mém životě to bylo jinak. Ovšem mě nakreslil s odmítavým výrazem, a to vystihl dobře.“

Nina Divíšková

Když za herečkou Karel Laštovka přišel, že by ji rád namaloval, namítla, že na to nemá dostatečně atraktivní obličej. On na to odpověděl, že tohle ať nechá na něj. „Tak jsem to na něm nechala a ocitla se v jeho ateliéru v Mostecké ulici,“ konstatovala herečka. Hotový obraz se jí velmi líbil, i když ji zarazilo, že jí směrem k lůnu nakreslil schody. „Vysvětlil mi však, že tohle ke mně patří. Měla jsem totiž v té době už dvě děti a schody symbolizovaly zřejmě mateřství,“ poznamenala Divíšková. Nakreslil ji nahou, i když se před ním nesvlékla, a všechno si tak domyslel. Navíc k její postavě přimaloval spoustu mužů, což herečku udivilo, protože o tom její život vůbec nebyl. „Karel řekl, že to nejsou muži, které bych měla, ale jsou to ti, kteří mě chtěli. Namítla jsem, že jsem si nikdy takových mužů kolem sebe nevšimla, ale stejně mě to potěšilo,“ přiznala se herečka. 

Věra Galatíková

Také Věra Galatíková zprvu nechápala, že ji chce malíř portrétovat, nepovažovala se vůbec za krásnou. Nakonec se nechala přemluvit a k malíři velmi ráda docházela, neboť – jak přiznala, bylo lehké si s ním povídat, lehké se mu svěřit. Tou dobou totiž herečka těžko nesla rozchod svých rodičů. Nemohla pochopit, že její táta po 30 letech opustil její mámu kvůli mladší ženě, a nevěděla, jak své matce pomoci. „Vůbec jsem to nemohla zvládnout,“ přiznala se. „Bylo to zlé období, jsem jedináček, nikdo jiný mámě pomoct nemohl,“ uvedla. Karel Laštovka jí však dokázal naslouchat s velkou citlivostí, až přecitlivělostí, a jak herečka sama uznává, svojí účastí jí tehdy opravdu pomohl.

Božidara Turzonovová

K Laštovkovi dovezla Turzonovovou produkce filmu režiséra Jiřího Krejčíka Božská Ema, v němž slovenská herečka hrála slavnou pěvkyni Emu Destinovou. Obraz je proto jako jeden z mála namalován v secesním stylu a objevil se v Krejčíkově snímku i na filmových plakátech. Herečku zpočátku hrozně rozčilovalo, že malíř při práci skřípe zuby. „Ale jelikož k tomu pouštěl na gramofonu nádhernou hudbu, přežila jsem to. Hrál mi opery, jednu za druhou. Líbilo se mi to, inspirovalo mě to a za chvíli už jsem skřípání ani nevnímala,“ vzpomínala. Malíř si ji tak oblíbil, že po zhlédnutí představení, ve kterém hrála, na ni z publika zavolal: „Božidaro, vy jste jediná heterogenní bytost, kterou miluju!“ Když se spolu po návštěvě hradní vinárny procházeli noční Bratislavou, kývla herečka rukou na druhý břeh Dunaje a řekla, že tam už je Rakousko. Laštovka pak na celé ztichlé město zařval: „Vy kurvy komunistický, proč tam nemůžeme?!“ 

Dagmar Veškrnová Havlová

Malíř ji chtěl namalovat, protože nemohl pořád pochopit, proč Veškrnová hraje neustále komické postavy, když je v ní přitom tolik smutku, jak vycítil. „Prý by chtěl přijít na to, čím to je, a byl by rád, kdybych mu seděla modelem,“ uvedla bývalá první dáma. Nabídku ale brala na lehkou váhu a s portrétováním dlouhou otálela, až ji musel malíř podruhé důrazně oslovit. Jenže ji to moc nebavilo sedět nehybně ve strnulé póze a nic nedělat. Často tak schůzky vynechávala a její portrét se tak protáhl až na dva roky a nakonec nikdy nebyl dokončen. Jednou Veškrnová opět Laštovkovi volala, aby se omluvila ze sezení, když telefon vzal jeho přítel a zlomeným hlasem herečce oznámil, že Karel včera zemřel. Herečka si pak vyčítala, že jí vážnost umělcova zdravotního stavu vůbec nedošla, i když bylo jasné, že mu něco je. „Jednou jsem přišla na sezení do jeho půdního bytu a on se svíjel v bolestech. Letěla jsem pro něco na žaludek a on mě zrazoval, ať nic nehledám, hlavně, ať chodím sedět častěji, aby obraz stihl dokončit. Tušil, že jeho konec je blízko. Ale já netušila nic,“ poznamenala smutně herečka. Myslela si, že jsou to jen žaludeční vředy, ale malíř ve skutečnosti trpěl rakovinou žaludku a střev.

 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Blondie

28. 10. 2014 | 07:43