Tehdy ještě ani netušili, co všechno je jednoho dne čeká. | zdroj: internet


9+1 mocných lidí planety: Co dělali, když jim bylo krásných dvacet?

Denně se o nich píše v novinách. Přijímají rozhodnutí, vydávají prohlášení, řídí svoji zemi, ovlivňují dějiny. Ještě před pár lety o nich svět ani nevěděl. Jací byli, když jim bylo dvacet, jak se připravovali na svoji budoucí kariéru a jaké byly hříchy jejich mládí?

user-avatar

Jan Kyzlink

6. 10. 2014 | 22:13

1. Barack Obama

Prezident Spojených států amerických (1961)

Barack Obama

Nejmocnější muž planety procházel během svých středoškolských studií na Havaji krizí, kdy holdoval akoholu, kouřil marihuanu a občas i šňupal koks. Byl členem takzvané „huličské party“ kluků, kteří měli rádi basketbal a dobrou zábavu, a jak vzpomínají jeho kamarádi, Barack Obama v ní prosazoval nové trendy v kouření "trávy". Jedna z jeho metod spočívala v tom, že se každý snažil v plicích udržet maximální množství kouře co nejdelší dobu. Obama v té době omamné látky konzumoval kvůli tomu, aby vytěsnil ze své mysli nepříjemné otázky týkající se jeho rasově smíšené identity. Když si to však srovnal v hlavě, přestoupil v roce 1981 na známou Columbia University, kde v roce 1983 získal titul bakaláře v oboru politologie. V roce 1985 pak pomáhal jako terénní pracovník v tamější velké chudinské čtvrti Far South Side, jejíž převážně černošské obyvatelstvo tehdy strádalo kvůli uzavření místních oceláren. Někdy v té době se uchýlil ke křesťanské víře a stal se členem Trojiční sjednocené církve Kristovy. Během studia práv na Harvardu v letech 1988 až 1991 byl zvolen prvním afroamerickým šéfredaktorem prestižního školního časopisu Harvard Law Review.

 2. Vladimír Putin

Ruský prezident (1952)

Vladimír Putin v ušance

V době, kdy jiní chlapci se chtěli stát kosmonauty, Putin snil o tom, že bude špionem KGB. Ve své biografii ruský prezident napsal: „Když jsem chodil do devítky, ovlivnily mě filmy a knihy natolik, že jsem zatoužil po práci v KGB." Jednou z těchto knih byl román Štít a meč, jehož hrdinou byl sovětský důstojník pracující v Německu a podle které byl natočen úspěšný seriál. Aby si splnil tenhle sen, šel mladý Putin, který býval na základce vyhlášeným rváčem, do sebe, pilně se učil němčinu a tvrdě trénoval judo.  Dokonce si osobně zašel na KGB zeptat se, co má dělat, aby ho mezi sebe přijali. Řekli mu, ať nejdřív vystuduje, nejlépe práva. To také Putin udělal. Během studií  na leningradské státní univerzitě vstoupil nejen do řad KGB, ale i komunistické strany, jejímž členem byl  až do rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. 

 3. Angela Merkelová

Německá kancléřka (1954)

Angela Merkelová

Ač dcera luteránského pastora, vstoupila začátkem sedmdesátých let do FDJ, což byla východoněmecká obdoba SSM – Socialistického svazu mládeže. Už tehdy projevila ambice, když se stala zástupkyní tajemníka této mládežnické organizace. Pamětníci ji popisují jako dívku, která věčně ležela v knihách. Díky tomu  však odmaturovala na výbornou. Šla jí výborně ruština i přírodní vědy, nakonec se ale rozhodla pro studium fyziky na Univerzitě v Lipsku. Po večerech si přivydělávala jako barmanka na diskotékách, kde nejraději popíjela třešňový džus s vodkou. Ve dvaceti se seznámila se svým prvním manželem Ulrichem Merkelem, spolužákem z univerzity, se kterým se o tři roky později vzali, aby měli spolu kde bydlet. Jenom sezdaným párům totiž stát tehdy přiděloval byty. Byt, který získali, byl ovšem proklatě malý (10 m2) se společnou koupelnou a záchodem na chodbě. Jim to však stačilo. Nicméně pět let nato si Merkelová sbalila kufry a manžela bez milosti opustila. Dala přednost vědecké kariéře na Institutu fyzikální chemie Akademie věd NDR v Berlíně, udělala si doktorát a pronikla do krajského vedení FDJ. 

 4. Bashar al-Assad

Syrský prezident (1965)

Bashar al-Assad

V mládí neměl absolutně žádné ambice stát se politikem. Protože byl druhorozeným synem, bylo vyloučené, že by mohl zdědit prezidentský úřad po svém otci Háfizu al-Asadamovi. Místo toho tak snil o povolání očního lékaře. Vystudoval lékařství nejprve na vojenské univerzitě v Damašku a poté na Western Eye Hospital v Londýně. Tam se seznámil s Londýňankou syrského původu Asmu al-Akhras a neměl vůbec v úmyslu se vrátit zpět do Sýrie. Jenže osud chtěl tomu jinak. V roce 1994 zahynul při autonehodě jeho starší bratr Basil al-Asad a otec Bashara jmenoval svým příštím nástupcem. Prezidentem byl zvolen už ve 34 letech poté, co jeho otec zemřel v roce 2000 na infarkt. 

 5. Benjamin Netanyahu

Izraelský premiér (1949)

Benjamin Netanyahu

Od 14 let žil s rodiči ve Spojených státech, ale v 18 letech se vrátil do Izraele, aby splnil povinnou vojenskou službu v Izraelských obranných silách. Byl přijat do elitní vojenské jednotky Sajeret Matkal a zúčastnil se řady nebezpečných operací během takzvané opotřebovací války, včetně osvobození rukojmích z letadla společnosti Sabena na Ben-Gurionově letišti, při němž byl zraněn do ramene. Z armády odešel po šesti letech služby v hodnosti kapitána. Do Izraele se znovu vrátil v říjnu 1973 po vypuknutí jomkipurské války, ve které se zúčastnil bojů u Suezského průplavu a na Golanských výšinách. Poté opět odjel do Spojených států a nastoupil ke studiu na Massachusettském technologickém institutu (MIT), kde v roce 1975 získal bakalářský titul z architektury a o dva roky později magisterský titul v obchodní administrativě. Velmi jej zasáhla smrt jeho nejstaršího bratra Joniho, který padl v roce 1976 během osvobozování izraelských rukojmích unesených palestinskými teroristy do Ugandy. 

 6. David Cameron

Premiér Velké Británie (1966)

David Cameron

Po absolvování nejprestižnější chlapecké kolejní školy v Etonu si vzal rok volna a nejprve pracoval pro konzervativního poslance Tima Rathbona, načež se pak vypravil na tři měsíce do Hongkongu, kde se nechal zaměstnat u rejdařské společnosti. Nazpátek se vracel vlakem přes Sovětský svaz a východní Evropu. Na Oxfordu, kde studoval filozofii, politiku a ekonomii, se politice vyhýbal, protože – jak řekl jeden z jeho tehdejších přátel – si chtěl  hlavně užívat. Byl kapitánem školního tenisového týmu a Bullingdonského klubu, který byl nechvalně proslulý divokými pitkami, vandalským chováním v restauracích a demolováním studentských pokojů. O této své minulosti, jakož i otázce užívání drog se však nyní Cameron vyhýbá mluvit. Každopádně se tyhle záležitosti nepromítly nijak negativně do jeho studií, která Cameron ukončil s vynikajícími výsledky. Nejprve uvažoval o kariéře v žurnalistice nebo bankovnictví, ale nakonec přijal místo ve výzkumném oddělení Konzervativní strany.

 7. Kim Jong-un

Nejvyšší vůdce Korejské lidově demokratické republiky (1983)

Kim Jong-un

Životopis tohoto muže je zahalen tajemstvím, není ani jisté, v kterém roce se vlastně narodil. Některé informace a svědectví o jeho životě si odporují. Podle jedněch prý studoval angličtinu pod falešným jménem Chol Pak na soukromé škole ve Švýcarsku, nedaleko Bernu. Spolužáky byl popisován jako snaživý, ale stydlivý žák, který se nezajímal o politiku a choval se trapně k dívkám. Nadevše miloval basketbal; jeho idoly byli Michael Jordan a Dennis Rodman, s nímž se nakonec i osobně setkal, když se za ním košíkářská hvězda vypravila do Severní Koreje. V roce 2002 nastoupil na vojenskou akademii Kim Il-sung a údajně svého otce Kim Čong-ila doprovázel při jeho inspekcích na vojenských cvičištích. Od 26 letech se seznamoval s nástroji moci, když zasedal v Komisi národní obrany. Poté, co se zhoršil zdravotní stav jeho otce, byl během několika hodin jmenován do hodnosti čtyřhvězdičkového generála, tajemníkem Ústřední vojenské komise Korejské strany práce a současně se stal i členem ústředního výboru strany. Tyto posty mu zajistily nástupnictví v nejvyšším vedení Severní Koreje po smrti jeho otce v roce 2011.

 8. Hasan Rúhání

Iránský prezident (1948)

Hasan Rúhání

Studia práv na Teheránské univerzitě si údajně sám platil. Magisterský a doktorský (PhD) titul v oboru práva pak získal na Glasgow Caledonian University. Proslýchá se však, že část disertační práce opsal. Také není jisté, zda ve Skotsku studoval prezenčně, či dálkově. Jako mladý muž se zapojil do boje proti šáhovu režimu a kvůli podpoře šíitského duchovního Ájatolláha Rúholláha Chomejního byl mnohokrát zatčen, až jej nakonec musel následovat do jeho pařížského exilu. V Evropě byl politicky aktivní a vedl besedy se studenty. 

 9. Si Ťin-pching

Generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Číny (1953)

Si Ťin-pching

Prošel si peklem takzvané kulturní revoluce. Jeho otec, který byl blízkým spolupracovníkem Mao Cetunga, byl v roce 1962 obviněn z vedení protistranické skupiny a uvězněn. Si Ťin-pching pak musel od 14 let pracovat na poli ve vesnici Liang-ťia-che. On sám však toto období označuje za dobu, kdy jeho život získal řád. Žil prý údajně v jeskyni, kterou si sám vykopal, kde trávil čas rozjímáním o rolnických ctnostech. Byl však nucen veřejně odsuzovat svého otce. Přesto se nejméně osmkrát neúspěšně pokoušel vstoupit do Svazu komunistické mládeže. Uspěl až v roce 1971, když pozval místního stranického tajemníka na knedlíky se smaženými vejci. Členem  komunistické strany se stal o tři roky později. Na její doporučení se v roce 1975 dostal na univerzitu Tsinghua v Pekingu, kde studoval chemické inženýrství

 10. Miloš Zeman

Prezident České republiky (1944)

Miloš Zeman

Kvůli referátu, ve kterém oslavoval komunistickým režimem zakázanou knihu Karla Čapka Hovory s T. G. Masarykem, málem na Střední ekonomické škole v Kolíně neodmaturoval. Nakonec byl k maturitě připuštěn, ale nebylo mu vystaveno doporučení ke studiu na vysoké škole. Musel  dva roky pracovat v účtárně v závodu Tatra Kolín, ale vůbec ho to tam nebavilo a mezi kolegy nebyl oblíben. Nicméně díky této praxi získal po dvou letech doporučení k dalšímu studiu. Navíc kvůli srdeční vadě dostal tzv. modrou knížku a nemusel tak absolvovat základní vojenskou službu. V roce 1965 začal dálkově studovat Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, obor národohospodářské plánování. O dva roky později přešel na denní studium, které zakončil roku 1969 červeným diplomem. Jeho tehdejší známí ho považovali za nadaného, velmi inteligentního studenta, ale také namyšleného samotáře. Před rokem se přiznal k tomu, že na doporučení své známé vykouřil joint marihuany. Tráva ho ovšem nijak neohromila, naopak z ní byl docela zklamaný. „Žádný příjemný pocit se nedostavil," řekl. 

 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Jan Kyzlink

6. 10. 2014 | 22:13