Důlní neštěstí na dole Nelson v Oseku u Duchcova je po požáru na dole Marie v Příbrami druhou největší hornickou katastrofou v České republice a největší důlní katastrofou v regionu Severních Čech v historii vůbec.

Důlní neštěstí na dole Nelson v Oseku u Duchcova je po požáru na dole Marie v Příbrami druhou největší hornickou katastrofou v České republice a největší důlní katastrofou v regionu Severních Čech v historii vůbec. | zdroj: zachranar.cz


142 mrtvých si vyžádal výbuch na dole Nelson v severočeském Oseku

TÉMATA: tragédie | katastrofy | důlní neštěstí | doly | horníci | první republika | severní čechy | československo

user-avatar

Václav Pokorný

3. 01. 2019 | 10:30

Před 85 lety 3. ledna 1934 došlo k druhé největší hornické katastrofě v České republice, kdy výbuch nahromaděného uhelného prachu v dole Nelson měl na svědomí úmrtí 142 horníků. Následné vyprošťovací práce trvaly přes čtyři roky a poslední tělo bylo vyneseno na začátku roku 1938.

V těchto dnech si připomínáme 85. výročí tragického výbuchu na dole Nelson III, který přinesl smrt mnoha horníkům a změnil tak osudy stovek pozůstalých vdov a sirotků.

Tento hlubinný hnědouhelný důl od svého založení v roce 1876 nebyl nikdy považován za důl nebezpečný. Nevyskytovaly se v něm třaskavé plyny ani tekuté písky a stále se v něm ve velké míře používalo ke svícení i otevřeného světla a v některých částech dolu se acetylénovými lampami svítilo ještě i v den katastrofy. Nebezpečným se stal důl až po zavedení tehdy nové progresivní technologie dopravy uhlí z komor pomocí nátřasných žlabů, které svým provozem vyvíjely značné množství jemného uhelného prachu. Ten se tu údajně, dle svědeckých výpovědí, „usazoval ve vrstvách až několik centimetrů silných“. Navíc se zde těžilo hnědé uhlí velice kvalitní, s vysokým obsahem prchavých látek a s velkou náchylností k samovznícení. Důl Nelson III

Dlouho před neštěstím horníci i důlní dozorci upozorňovali i na další vážné nebezpečí, které spočívalo ve zvláštní dopravě vytěženého uhlí z porubů. Narubané uhlí bylo do vozíků dopravováno samospádným potrubím o velkém průměru, přičemž opět vznikalo velké množství uhelného prachu. „Po chodbách se valily mraky prachu, že jsi ani opodál stojícího kolegu neviděl,“ komentovali to tehdy horníci. Jak bylo později zjištěno, prach byl sice místy zkrápěn, ale na mastný a těžko smáčitelný prach namodralého antracitového uhlí to zřejmě nestačilo.

K dovršení všeho, krátce před havárií, nastoupil na důl nový mladý a nezkušený, avšak ambiciózní závodní dolu, inženýr Štěpán Beisser. Ten považoval práce spojené se zneškodněním uhelného prachu za neproduktivní a tudíž téměř zbytečné.

V důsledku jmenovaných okolností došlo 3. ledna 1934 ve tři čtvrtě na pět ke vznícení důlních plynů a následnému výbuchu uhelného prachu. V dole se rozšířil požár, plameny při explozi vyšlehly do výše desítek metrů a utvořily ohnivé sloupy. Důl byl postižen v celém dobývacím prostoru o ploše téměř 5 kilometrů čtverečních a jeho účinky zachvátily skoro 30 kilometrů chodeb.

Výbuch otřásl zemí v okolních městech a seismograf jej zaznamenal až v Chebu. Na povrchu dolu byly zdemolovány téměř všechny budovy. Samotným výbuchem a následnou otravou oxidem uhelnatým zahynulo 140 horníků a dva zaměstnanci ve správních budovách. Zachráněni byli pouze čtyři horníci, kteří pracovali stranou.

První dva dny záchranáři vyprostili pouze 13 mrtvých havířů, neboť pro neustávající exploze musely být všechny otvory do dolu Nelson následného dne zazděny. Vyprošťovací práce tak byly zastaveny. Pohřeb obětí katastrofy

8. ledna 1934 proběhl pohřeb 13 obětí, kterého se zúčastnilo minimálně na 60 000 osob včetně zástupců vlády. Jelikož  horníci po celé republice hrozili demonstracemi, tak den předtím byli zatčeni ústřední činitelé Mostecké uhelné společnosti. Všichni však byli o několik dní později propuštěni a vyšetřováni na svobodě. Odklízecí práce na dole byly obnoveny až v červnu a trvaly do února 1938, kdy byla vynesena poslední těla obětí.

Soudní řízení o vině bylo ukončeno 7. října 1938 s verdiktem soudu, že MUS sice porušovala bezpečnostní předpisy, za což musí zaplatit pokutu, avšak samotná tragédie není ničí vinou, neboť se jednalo o zásah vyšší moci

 

user-avatar

Václav Pokorný

3. 01. 2019 | 10:30

> ExtraStory   |   Inzerce