Jaroslav Heyrovský při udělení Nobelovy ceny, Stockholm 1959.

Jaroslav Heyrovský při udělení Nobelovy ceny, Stockholm 1959. | zdroj: wikipedia commons


22 nositelů Nobelovy ceny mělo české a slovenské kořeny! Většina z nich odešla do ciziny

TÉMATA: Nobelova cena | věda | vědci

user-avatar

Yvonne K.

5. 10. 2016 | 10:00

Je obecně známým faktem, že Nobelova cena byla zatím udělena jen dvěma Čechům – Jaroslavu Heyrovskému a Jaroslavu Seifertovi. Méně se však ví, že dalších dvacet nobelistů mělo české a slovenské kořeny. Sedm z nich se narodilo na území bývalého Československa, zbytek v cizině. Devatenáct bylo původem z českých zemí a tři ze Slovenska. Nejvíce jich působilo ve fyzice a pak v medicíně a chemii. Figurovaly mezi nimi i ženy. Seznamte se s těmi nejznámějšími.

Bertha von Suttner (1843-1914)

Bertha von Suttner

Narodila se v Praze, jejím otcem byl hrabě František Josef Kinský, příslušník jedné z nejstarších šlechtických rodin v Čechách, matkou Sofie Vilemína, hraběnka Kinská-Körnerová (dcera hejtmana jízdy Josefa von Körnera). Část dětství prožila Bertha v Praze, později odešla s matkou do Brna a nakonec se přestěhovala do Vídně. Zde se seznámila se svým budoucím manželem Arturem von Suttnerem, za kterého se v roce 1879 tajně provdala. Po svatbě odjel zamilovaný pár do Gruzie, kde se všelijak protloukali. Během rusko-turecké války Bertha sloužila jako sestra ve vojenském lazaretu a poznala zblízka utrpení, které lidem válka přináší. Proto se později intenzivně angažovala v mírovém hnutí. Zasloužila se mimo jiné o založení Mezinárodního soudního dvoru v Haagu. Za své aktivity byla v roce 1905 jako první žena poctěna Nobelovou cenou míru.

Karl Landsteiner (1868-1943)

Karl Landsteiner

Matkou rakouského biologa a lékaře Karla Landsteinera byla Funny Hess, která pocházela z Prostějova. Měli mezi sebou velmi úzký vztah vzhledem k tomu, že Karlův otec, renomovaný vídeňský novinář Leopold Landsteiner, zemřel, když bylo chlapci pouhých šest let. Karl Landsteiner jako první objevil krevní skupiny (identifikoval však pouze 3 skupiny). Za svůj objev obdržel v roce 1930 Nobelovu cenu za medicínu a fyziologii. Spolu s Alexandrem Wienerem se podílel i na objevu Rh systému v roce 1937. Nezávisle na Landsteinerovi objevil o sedm let později krevní skupiny (a to hned všechny čtyři) i český psychiatr Jan Janský.

Leopold Růžička (1887-1976)

Leopold Růžička

Narodil se v chorvatském Vukovaru (v té době patřilo Rakousko-Uhersku). Pocházel z rodiny řemeslníků a zemědělců českého, německého a chorvatského původu. Jeho dědeček byl český krejčí, který se roku 1817 vystěhoval z Klatov. Růžička dostal Nobelovu cenu za chemii za to, že našel syntézu pohlavních hormonů – testosteronu a aldosteronu. Byl čestným členem Československé společnosti chemické a umožnil několika československým chemikům studijní pobyt ve svém  vzorně vybaveném ústavu v Curychu.

Gerty Cori (1896-1957)

Gerty Cori

Narodila se v pražské židovské rodině chemika a ředitele cukrovaru Otty Radnitze a jeho ženy Marthy. Studovala medicínu na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde se seznámila se studentem Carlem Ferdinandem Corim. Odjeli pak spolu do Vídně, kde (proti vůli svých rodičů) v srpnu 1920 uzavřeli manželství. V roce 1922 se rozhodli pro odchod do Ameriky. Za objev funkce hormonů předního laloku hypofýzy při metabolismu cukrů Gerty Cori obdržela v roce 1947 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Spolu s ní cenu dostal i její manžel. Gerty Cori byla v historii třetí ženou, která obdržela Nobelovu cenu za exaktní vědy (po Marii Sklodowské-Curie a Ireně Curie) a vůbec první ženou, která ji dostala za medicínu.

Carl Ferdinand Cori (1896-1984)

Carl Ferdinand Cori

Narodil se v Praze, v rodině lékaře, zoologa a universitního pedagoga Carla Isidora Coriho a akademičky Marie, rozené Lippichové. Přestože příjmení Cori zní italsky, rodina žila v Praze přes dvě stě let. Jeho předkem byl i velký český vlastenec František Pelcl. Od roku 1898 do 1914 žil Cori s rodiči v Terstu, kde jeho otec byl ředitelem zoologické a výzkumné stanice. V roce 1914 byl přijat ke studiu na Lékařské fakultě německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V roce 1920 odešel se svou budoucí ženou Gertou Theresou Radnitzovou do Rakouska. Ve Štýrském Hradci spolupracoval s vědcem Otto Leowim; studovali spolu vliv nervu vagus na srdeční činnost. Za tuto práci obdržel O. Loewi v roce 1936 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Cori se Nobelovy ceny dočkal v roce 1947 za objev významu a funkce hormonu předního laloku hypofýzy v látkové přeměně cukrů. Manželé C. a G. Cori v laboratoři (USA)

Wolfgang Pauli (1900-1958)

Wolfgang Pauli

Významný švýcarský fyzik a pionýr kvantové fyziky měl rovněž pražské kořeny. Jeho prarodiče z otcovy strany pocházeli z prominentní pražské židovské rodiny Pascheles. Otec si však změnil jméno na Pauli a konvertoval krátce před svatbou s Berthou Camillou Schütz ke katolicismu. Také matčin otec, židovský spisovatel Friedrich Schütz, se narodil v Praze. Pauli zkoumal teorii relativity a kvantovou mechaniku. V roce 1945 mu byla udělena Nobelova cena za fyziku za formulaci tzv. Pauliho vylučovacího principu

Felix Bloch (1905-1983)

Felix Bloch

Narodil se sice ve Švýcarsku a převážně pracoval ve Spojených státech, ale jeho otec Gustav Bloch, židovský velkoobchodník s obilím, pocházel z Čech, konkrétně z Meclova na Domažlicku. V roce 1952 obdržel Felix Bloch Nobelovu cenu za fyziku, konkrétně za rozvoj nových metod pro přesná měření jaderného magnetismu.

Max Perutz (1914-2002)

Max Perutz

Britský molekulární biolog se narodil ve Vídni, jeho otec Hugo Perutz byl textilní továrník a pocházel z Prahy. Kvůli svému židovskému původu musela rodina v roce 1938 uprchnout z Rakouska. Max Perutz nalezl azyl v Británii. V roce 1962 spolu s Johnem Kendrewem získal Nobelovu cenu za chemii za „výzkumy v oblasti stanovení struktury globulárních bílkovin“.

Jaroslav Heyrovský (1890-1967)

Jaroslav Heyrovský

Byl prvním nositelem Nobelovy ceny, který byl české národnosti. Narodil se v Praze jako páté dítě profesora římského práva na české Karlově univerzitě. Rozhodl se studovat na University College v Londýně. Důvodem byl zájem o fyzikální chemii, která byla na vysokých školách v Rakousku-Uhersku na nízké úrovni. V roce 1913 získal titul bakaláře přírodních věd a v rámci postgraduálního studia se začal zajímat o elektrochemii. Po válce působil na Univerzitě Karlově, kde se v roce 1926 stal profesorem. Roku 1922 objevil polarografii, což je metoda, jak prostřednictvím protékajícího elektrického proudu zkoumat vlastnosti látek v kapalném prostředí. Za svůj objev, který později vyústil v sestrojení přístroje polarografu, byl Heyrovský v roce 1959 poctěn Nobelovou cenou za chemii.

Jaroslav Seifert (1901-1986)

Jaroslav Seifert

Je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Ačkoli to byla velmi významná událost, ve sdělovacích prostředcích ovládaných tehdejším komunistickým režimem o tom padla jenom suchá zmínka. Jiřina Šiklová, která zahraničí poskytla podklady k jednání o Nobelově ceně a rovněž odeslala rukopis Seifertových pamětí Všecky krásy světa, za to byla dokonce soudně stíhána. Pro své občanské postoje a veřejnou autoritu patřil Seifert mezi autory, kteří po nástupu tzv. normalizace upadli v nemilost nového režimu a byli nuceni stáhnout se do ústraní. Jeho díla vycházela v samizdatu. Nobelovou cenou chtěla Švédská královská akademie nejen ocenit velkého básníka, ale i nezávislou českou kulturu.

Thomas Czech (*1947)

Thomas Czech

Narodil se v Chicagu, ale jeho český dědeček tam emigroval na začátku 20. století. V roce 1989 obdržel společně se Sidneym Altmanem Nobelovu cenu za chemii za nalezení katalytické aktivity ribonukleové kyseliny.

Elfriede Jelinek (*1946)

Elfriede Jelinek

V roce 2004 obdržela rakouská spisovatelka Elfriede Jelinek Nobelovu cenu za literaturu (první v dějinách rakouské literatury vůbec). Její otec, chemik Friedrich Jelinek, se narodil už ve Vídni, ale měl česko-židovské kořeny. “Jelinekovi jsou stará a hodně rozšířená židovská větev v Česku. Můj pradědeček Isidor pochází zřejmě z Uherského Hradiště,” uvedla před pár lety v rozhovoru pro iDnes. Její otec onemocněl v padesátých letech psychickou chorobou, která se v šedesátých letech neustále zhoršovala. Zemřel v roce 1969 na psychiatrické klinice. Elfriede jeho pomatenost těžce nesla. Trpěla pocitem viny a nepochopením, které zpracovávala ve své tvorbě.

user-avatar

Yvonne K.

5. 10. 2016 | 10:00

> ExtraStory   |   Inzerce