Moderní moderní variace na Romea a Julii reflektovala i zásadní problémy americké společnosti na počátku 60. let.

Moderní moderní variace na Romea a Julii reflektovala i zásadní problémy americké společnosti na počátku 60. let. | zdroj: theatermania.com


22 zajímavostí z pozadí natáčení slavného filmového muzikálu West Side Story

TÉMATA: film | muzikál | usa | hollywood | romeo a julie | shakespeare | 60. léta | hudba | tanec | west side story

user-avatar

Yvonne K.

28. 11. 2019 | 13:00

Slavný režisér Steven Spielberg právě natáčí svůj první filmový muzikál, který má být remakem dnes již legendárního filmu West Side Story. Ten v době svého uvedení v roce 1961 slavil obrovský divácký úspěch a dodnes drží rekord v počtu proměněných nominací na filmové Oscary. Příběh Romea a Julie z newyorské čtvrti West Side je často označován za nejikoničtější shakespearovskou adaptaci. Lze jeho úspěch překonat? Podobnou otázku si ovšem kladli už tvůrci první filmové adaptace.

1. “Neočekávejme výraznější úspěch." Takový byl obecně přijímaný názor, když se Hollywood rozhodl převést West Side Story z jeviště na filmové plátno. Muzikál autorů Leonarda Bernsteina (hudba), Stephena Sondheima (text), Arthura Laurentse (libreto) kompletně přepsal historii muzikálového divadla a rychle se stal jedním z nejúspěšnějších a nejoblíbenějších muzikálů všech dob. Byl to moderní příběh Romea a Julie, který se snažil poukázat na žhavé problémy vzniklé vzájemnými střety mladistvých gangů a náhlým přílivem Portoričanů do New Yorku. Filmaři stáli před nelehký úkol, jak udržet jeho kvality divadelní verze převodem na filmové plátno. Na realizaci filmového projektu společnost Mirisch Pictures zaměstnala na téměř rok a půl polovinu nejtalentovanějších lidí z Hollywoodu a Broadwaye.

Divadelní inscenace West Side Story měla světovou premiéru 26. září 1957 ve Winter Garden Theater na Broadwayi v New Yorku.

2. Dlouho před tím, než začalo natáčení filmu, scénárista Ernest Lehman a Robert Wise se vydali prozkoumat "půdu", na níž se měl odehrávat příběh portorikánských "Žraloků" a jejich přirozených nepřátel "Tryskáčů". Potulovali se po West Side, hovořili s delikventy, na něž je odkázali detektivové z New Yorku, studovali sociální a psychologické příčiny, které vedou k šarvátkám gangů, šli dokonce tak daleko, že prostudovali slang mladých lidí.

Newyorský West Side je svědkem neustálých konfliktů dvou pouličních gangů. Tryskáči a Žraloci se nenávidí a není síly, která by změnila jejich nepřátelství.

3. Režií filmu byl pověřen Robert Wise díky svým zkušenostem s natáčením filmových dramat z newyorského prostředí, jako byl thriller Zítřek nemá šanci (1959). Protože však neměl žádné zkušenosti s režírováním muzikálu, souhlasil s tím, že se na režii bude podílet choreograf Jerome Robbins, který režíroval West Side Story na divadelní scéně, a bude mít na starosti hudební a taneční sekvence. 

Jerome Robbins a Robert Wise při natáčení muzikálu West Side Story

4. Robbins, jak o něm později hovořili někteří tanečníci, kteří s ním pracovali, byl velmi přísný šéf. Vyžadoval disciplínu, přesnost a plné nasazení. Filmová produkce Mirisch Pictures porušila hollywoodskou tradicí tím, že Robbinsovi umožnila deset týdnů na baletní zkoušky. Robbins však ještě na place neustále měnil choreografii a opakoval natáčení jednotlivých záběrů, což vedlo k překročení rozpočtu a následnému vyhazovu režiséra zhruba v půlce natáčení. Zbytek filmu tak dotočil sám Robert Wise. Jerome Robbins dokončil celkem čtyři výstupy, a to úvodní scénu a písně "Cool", "I Feel Pretty" a "America". I tak byl ale uznán spolurežisérem celého filmu. Za spolurežii filmového muzikálu West Side Story získal roku 1961 Oscara, ačkoli to byl jeho filmový debut – v té době byl teprve druhým režijním debutantem, který tuto cenu získal. Navíc to bylo poprvé v historii, kdy Oscara dostali dva režiséři. Teprve až po 46 letech se situace opakovala, kdy cenu obdrželi bratři Coenové za snímek Tahle země není pro starý.

Elvis Presley měl hrát hlavní mužskou roli.

5. Režisér Robert Wise původně uvažoval, že roli Tonyho bude hrát Elvis Presley. Zpěvákovu manažeru Tomu Parkerovi se však nepozdávala představa, že by jeho svěřenec měl být spojován s gangstery, feťáky a alkoholiky. Elvis tak nabídku s poděkováním odmítl, byť se o roli ucházela taková jména, jako třeba Burt Reynolds, Anthony Perkins, Warren Beatty, Richard Chamberlain nebo Robert Redford. Nakonec roli získal méně známý Richard Beymer.

Audrey Hepburn s manželem Melem Ferrerem a synkem Seanem Hepburnem Ferrerem

6. West Side Story nebyla obsazena hvězdnými jmény. Zřejmě největší hollywoodskou hvězdou ve filmu byla herečka s ruskými kořeny Natalie Woodová. Přitom producenti s ní původně nepočítali. Role 17leté půvabné Marie byla nabídnuta slavnější Audrey Hepburnové, ale ta ji odmítla, neboť byla těhotná a po předchozích dvou potratech nechtěla riskovat další. Volba padla na Natalii Woodovou vlastně náhodou. V té době natáčela s Elia Kazanem film Třpyt v trávě, kde jejím partnerem (a to nejen na filmovém plátně) byl Warren Beatty, jeden z horkých kandidátů na roli Tonyho. Po zhlédnutí filmové ukázky však tvůrci muzikálu naznali, že Beatty se na roli Tonyho nehodí, zato Woodová by mohla být skvělou představitelkou portorikánské dívky Marie. Pěvecké party však za ni nazpívala Marni Nixonová, která pěvecky dabovala i Audrey Hepburnovou v muzikálu My Fair Lady (1964).

Warren Beatty a Natalie Woodová ve filmu Třpyt v trávě (1961)

7. Marni Nixonová musela zaskočit i za další svou kolegyni, Ritu Morenu, v kvintetu "Tonight". Důvodem bylo to, že její pěvecká dablérka Betty Wand byla nachlazená a nemohla zpívat, a tak filmaři požádali Nixonovou, aby part vzala za ni. Nixonová tak v této písni zpívá dva hlasy najednou, což vyžadovalo poměrně široký hlasový rozsah. Zpěvačka za to požadovalo jistý díl z autorských poplatků, neboť písně a hudba z filmu byly vydány také na gramofonových deskách, ale produkce jejím požadavkům nevyhověla. Leonard Bernstein zlomil patovou situaci tím, že se s ní podělil o část svého příjmu. Postoupil jí jednu čtvrtinu procenta svých licenčních poplatků, což byla velkorysá částka.

Rita Moreno v muzikálu West Side Story (1961)

8. Filmaři se rozhodli, že divoký taneční prolog, kterým muzikál začíná, by se měl odehrávat pod širým nebem někde v srdci Manhattanu. Tím byly porušeny dosavadní zvyklosti. Filmové muzikály se téměř vždy vytvářely ve studiu v přesně stanoveném prostředí. Výjimky se objevily snad jen ve filmu Oklahoma!, kdy se některé působivé záběry natáčely v jižním Pacifiku. Ale dosud se nikdo nepokusil o něco takového jako Robbins a Wise, když poslali své tanečníky na dlažbu 61. západní ulice (Upper West Side) na Manhattanu. Tato ulice, mimochodem, již neexistuje. Kvůli výstavbě Lincolnova centra byly domy strženy nedlouho poté, co byl film dokončen. Filmový štáb si vymohl odklad demolice, protože se mu původní scenérie zamlouvala.

Natáčelo se na 61. západní ulici (Upper West Side) na Manhattanu. Dnes je na tomto místě Lincoln Center, které nahradilo původní zástavbu.

9. Většina tanečníků po dokončení tanečních sekvencí trpěla takzvaným mediálním tibiálním stresovým syndromem, jenž se projevuje bolestmi na vnitřním zadním okraji holenní kosti. Šlo o důsledek tančení na tvrdém povrchu dlažby. Navíc se točilo uprostřed parného léta a na denním pořádku tedy byla různá zranění a občas nějaký kolaps. Eliot Feld, který ve filmu hraje nejmladšího člena gangu Žraloků Baby Johna, se během náročného natáčení pěvecké a taneční scény "Cool" zhroutil a se zápalem plic skončil v nemocnici

Taneční scéna z West Side Story

10. Předem natočená partitura Leonarda Bernsteina ozvučovala ulici ve dnech, kdy kameraman měl k dispozici dostatečné množství světla. Režisér Robert Wise najal členy gangů z New Yorku, kteří dostali za úkol odhánět zvědavé diváky mimo širokoúhlý záběr kamery. 

Tryskáči

11. Herci z obou nepřátelských táborů byli instruováni, aby se i mimo natáčení různě škorpili a prováděli si skopičiny, čímž by se udržovalo potřebné napětí. Někdy však pohár emocí přetekl. Rita Morena, která ve filmu hraje Anitu, Mariinu nejbližší důvěrnici, se při natáčení scény, kde si ji Žraloci dobírají a sexuálně obtěžují, rozbrečela, protože to v ní vyvolalo vzpomínky na to, jak byla znásilněna jako dítě. Natáčení muselo být přerušeno a kolegové se ji snažili utěšit.

Z hlediska choreografie, citu pro rytmus, sladění střihu s hudbou, plného využití autentického prostředí a práce s kamerou, světlem a barvami jde stále o jeden z nejlepších amerických muzikálů.

12. Během celé produkce herci obnosili 200 párů bot, roztrhali 27 párů kalhot, spotřebovali více než 45 kilogramů make-upu a absolvovali 30 různých nahrávání ve studiu.

Natalie Woodová (Maria) a Richard Beymer (Tonny)

13. Natalie Woodová po celou dobu filmu nosila náramek na levém zápěstí, a to ne z nějakého estetického důvodu, ale proto, že si při natáčení poranila zápěstí, když spadla na mostě, který se zřítil během silné bouřky. Náramek měl zakrývat nevzhledný výčnělek kosti. Woodová ho pak nosila ve všech dalších filmech, byl její ochrannou známkou.

14. O hudební režii se staral zkušený Saul Chaplin, hudební režisér a asistent produkce, dlouholetý přítel Leonarda Bernsteina, se kterým se potkal ve hře On The Town. Byl to právě on, kdo přiměl Bernsteina, aby napsal další hudbu pro prodloužený prolog, aby přepsal ty písně, které byly zkráceny nebo prodlouženy. Chaplin se také zasadil o to, že celý hudební materiál se znovu přehrál orchestrem, aby mohl být později nahrán na zvukové nosiče. Bernstein psal hudbu pro nejvýše dvacet pět hudebníků. Ve filmu v některých částech jich však hrálo více než sedmdesát. Všechny symfonické skladby použité ve filmu dirigoval sám  jejich skladatel Leonard Bernstein.

Leonard Bernstein (1955)

15. Leonard Bernstein se stejně jako autor libreta Arthur Laurents v době mccarthyovských honů na komunisty (1946–56) ocitl na černé listině nepohodlných umělců kvůli svým údajným sympatiím ke komunismu. Pikantní na celé věci je fakt, že ve filmu pak oba museli spolupracovat s Robbinsem, který před Sněmovním výborem pro neamerickou činnost vypovídal a na řadu kolegů práskl, že jsou komunisty. To vše ze strachu, aby nebyla vyzrazena jeho skrývaná homosexualita, čímž by přišla k úhoně jeho kariéra. Nepřiznanými homosexuály v té době byli ale i Bernstein, Laurents a autor písňových textů Stephen Sondheim; všechny je navíc spojoval židovský původ.

16. West Side Story byl natočen na širokoúhlý filmový formát v systému Super Panavision 70. Film díky tomuto systému není těžkopádný, je relativně rychlý a brilantně jasný obraz se pohybuje v přesně určených mezích. Nevýhodou je však mnohem vyšší "spotřeba filmového materiálu" a vysoké nároky na snímací, laboratorní i projekční techniku. Točení na 70 mm filmový pás vyšel spolu s častým přetáčením scén filmaře dost draze. Po těchto zkušenostech už bratři Mirischové nechtěli točit jakékoli další filmy v tomto formátu.

Natáčení filmu West Side Story

17. Natáčení trvalo šest měsíců, míchání zvuku a střih pak dalších sedm. Nikdy předtím Hollywoodu netrvaly práce na převedení originální hry na filmové plátno tak dlouho. Vložený čas a úsilí se však vyplatily. Diváci, kteří viděli West Side Story v divadle, vesměs konstatovali, že film je přinejmenším stejně dokonalý jako původní divadelní verze.

Plakát k filmu West Side Story

18. West Side Story byl kasovním trhákem. Jen ve Státech a Kanadě dosáhl tržeb ve výši 19 645 000 dolarů, a stal se tak nejvýdělečnějším muzikálem. Celosvětově vydělal 44,1 milionu USD (v přepočtu 370 milionů v roce 2019).

19. Film běžel v Paříži celkem celkem 249 týdnů a stal se tak nejdéle promítaným filmem ve francouzské historii.

Rita Moreno a George Chakiris získali Oscara za nejlepší výkon ve vedlejší roli.

20. Film získal 10 Cen Americké akademie filmových umění a věd Oscar z celkových 11 nominací; cenu získal i za nejlepší film. Jde dosud o jediný filmový muzikál oceněný 10 Oscary.

21. V roce 1998 Americký filmový institut označil West Side Story za 41. největší film všech dob. V aktualizovaném seznamu vydaném v roce 2007 klesl na 51. místo. 

Starci na chmelu (1964)

22. Film inspiroval tvůrce prvního českého muzikálu Starci na chmelu (1964). Autor scénáře Vratislav Blažek na otázku, do jaké míry byl tímto filmem ovlivněn, odpověděl bez okolků: „Velmi. Neboť neexistuje člověk, který by tomuto filmu nepodlehl.” Oběma snímkům později složil hold režisér Jan Hřebejk, když jako svůj celovečerní debut natočil Šakalí léta (1993), první tuzemský rockový muzikál od Starců na chmelu. Úvodní rvačka mezi Dejvičáky a Suchdoláky připomíná bitky Tryskáčů se Žraloky z West Side Story. 

 

user-avatar

Yvonne K.

28. 11. 2019 | 13:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu