Rekonstrukce zastřelení Stanislava Valehracha.

Rekonstrukce zastřelení Stanislava Valehracha. | zdroj: Pomníky obětem bezpráví


5 obětí protiokupačních demonstrací v roce 1969: Kdo a proč je zastřelil?

TÉMATA: demonstrace | československo | totalita

user-avatar

Yvonne K.

20. 08. 2016 | 15:00

Každoročně si připomínáme výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, jež zastavila reformní proces Pražského jara v roce 1968. Ve stínu těchto událostí však zůstávají masové demonstrace v srpnu 1969, kdy do ulic měst vyrazily desítky tisíc lidí, aby dali najevo svůj nesouhlas se sovětskou okupací a politikou komunistické strany. Šlo o poslední velkou vlnu demonstrací před rokem 1989. Proti demonstrantům vyjely československé tanky a namísto cizích vojáků do nich stříleli Češi a Slováci v policejních, milicionářských a vojenských uniformách.

Nejsilnější střety proběhly v Praze, Brně a Liberci, kde byla proti občanům nasazena obrněná technika. Do pražských ulic byl poslán dokonce celý tankový pluk o síle 88 tanků, což bylo jeho první a jediné nasazení od II. světové války. Výsledkem zásahu pořádkových sil bylo pět mrtvých a odhadem stovky až tisíce zraněných demonstrantů.  Po útoku slzným plynem na Kozí ulici v Brně, v pozadí zasahující voják se samopalem v plynové masce. Foto: Miloš Gregor.

Nikdo ze zabitých demonstrantů nepředstavoval pro střelce bezprostřední ohrožení zdraví nebo dokonce života, aby je to opravňovalo k legálnímu použití zbraně v sebeobraně. Jak posléze vyšlo najevo, velitelé zásahu ani nevydali rozkaz ke střelbě do lidí. Mrtvé lze označit za poklidné demonstranty nebo kolemjdoucí, kteří se ocitli v nesprávném čase na nesprávném místě.

Vzhledem k tomu, že střelba byla v naprostém rozporu s tehdy platnými zákony, musel tehdejší režim vymyslet vlastní verzi událostí. V ní byli za vrahy označeny “kontrarevoluční živly”, po kterých začali pátrat kriminalisté. Vyšetřování však nepřineslo žádný výsledek a ještě na podzim roku 1969 bylo v tichosti uzavřeno. Příslušníci zásahových jednotek dostali celou řadu vyznamenání a hmotných nebo věcných odměn v hodnotě odpovídající výši jednoho průměrného platu. Obrněné transportéry OT-64 sjíždí ze Zelného trhu po Kapucínském náměstí dolů k Masarykově třídě. Foto: Miloš Gregor

Až do pádu komunistické diktatury v roce 1989 byly okolnosti úmrtí všech obětí pečlivě ututlány. K nalezení a potrestání srpnových střelců bohužel nedošlo ani při obnoveném vyšetřování v 90. letech, a události roku 1969 tak opět upadly v zapomenutí. I proto vznikl před dvěma roky spolek Pomníky obětem bezpráví, který se snaží uchovat památku zastřelených.

 

Bohumil Siřínek (1955–1969) Bohumil Siřínek

Bohumil bydlel ve vesnici Mladotice v okrese Písek a v době své smrti ještě chodil na základní školu. Přes Prahu 21. srpna 1969 projížděl společně se svými staršími kamarády, se kterými byl na čundru. Kolem deváté hodiny večer 21. srpna 1969 byl na Tylově náměstí v Praze 2 postřelen ze samopalu neznámým milicionářem. V té době poklidně postával u stánků s květinami a opékanými buřty, odkud pozoroval dění na Tylově náměstí. Utrpěl  průstřel žaludku, jater, tenkého i tlustého střeva a levé ledviny. Jeho už beztak vážný zdravotní stav navíc v následujících dnech zkomplikoval ještě zánět pobřišnice, který byl nakonec pro křehkého čtrnáctiletého chlapce fatální.  

František Kohout (1951–1969) Lidé odnášejí zraněného.

Osmnáctiletý zednický učeň z Prahy byl krátce před 22. hodinou v Králodvorské ulici v Praze zasažen do hlavy palbou ze samopalu, která byla vedena na větší vzdálenost. Na nedalekém náměstí Republiky poblíž Obecního domu právě probíhaly potyčky demonstrantů s policií a Lidovými milicemi, které jenom v této lokalitě svou střelbou zabily také Vladimíra Krubu a další tři lidi zranily. “Viděl jsem, že mu z hlavy teče krev. Jak padal, tak jsem ho nestačil zachytit, upadl na zem, ani nic neříkal,” popisoval policii okamžik jeho smrti náhodný svědek Zdeněk Kubík. Přestože se lidé snažili Františkovi pomoci a ochotný řidič ho co nejrychleji dovezl do nemocnice Na Františku, nemohla by jeho smrti kvůli devastujícímu zranění mozku zabránit ani okamžitá operace. 

Vladimír Kruba (1950–1969) Několik minut po zabití Danuše Muzikářové v Brně.

Devatenáctiletý elektrikář z Prahy byl zabit ve stejný čas jako František Kohout jen o několik metrů dál v místě, kde Rybná ulice ústí do Králodvorské. Na rozdíl od Františka utrpěl průstřel hrudníku, přičemž byly zasaženy obě plíce, jícen i srdce. Také jeho co nejrychleji odvezl ochotný řidič okolojedoucího auta do nemocnice Na Františku, bohužel Vladimírova zranění byla příliš vážná a život by mu nezachránil ani okamžitý lékařský zákrok. 

Danuše Muzikářová (1951–1969) Danuše Muzikářová
Osmnáctiletá dámská krejčová byla poblíž Moravského náměstí v Brně střelena zezadu do hlavy. Kulka ráže 7,65 mm vystřelená na větší vzdálenost buď z policejní samonabíjecí pistole CZ vzor 50, nebo samopalu Škorpion vzor 61 jí proletěla mozkem a na místě ji zabila. Pokus o záchranu umírajíci Danuše zachytil fotograf západoněmeckého časopisu Quick, v jehož čísle č. 37 z 10. září 1969 pak fotografie vyšly.
"Už jsme byli skoro na náměstí, když jsem se ohlédl a uviděl spadnout dívku, která běžela kousek za mnou. Na tom jejím pádu bylo něco divné, že měla ruce pod tělem, při běžném zakopnutí každý člověk z pudu sebezáchovy dá ruce před sebe. Zvedl jsem ji, krvácela z obličeje. Nebyl čas přemýšlet, jestli je zraněná nebo mrtvá, někdo běžel telefonovat pro pomoc, mezitím přijel nějaký člověk s autem. Naložili jsme ji do auta a on ji odvezl do úrazové nemocnice," popisoval dramatické okamžiky jeden z přímých svědků mezi demonstranty Alois Kocourek.  

Stanislav Valehrach (1941–1969) Pamětní deska věnovaná Stanislavu Valichrachovi

Osmadvacetiletý dřevomodelář a trenér dorosteneckého hokejového mužstva účast na protestech neplánoval a v osudný den se vypravil do brněnských ulic jenom kvůli obavám o své mladé svěřence, které chtěl přemluvit k návratu domů. Na místo své smrti v Orlí ulici se dostal krátce po 17. hodině. V tu chvíli zde panovala nepřehledná situace, která přivedla příslušníky Lidových milicí ze Šmeralových závodů k rozhodnutí spustit výstražnou palbu ze samopalů za zády policistů, kteří právě obušky zasahovali proti demonstrantům. Demonstranti sice skutečně ustoupili, jenže na místě zůstal ležet mrtvý Stanislav Valehrach, který podle pitevního protokolu utrpěl průstřel pravé plíce a srdeční předsíně doprovázený prudkým vnitřním krvácením do hrudníku.

Kromě nevinného Stanislava Valehracha zastřelili milicionáři omylem také policejního kapitána Vladislava Pátka, který v uniformě zasahoval proti demonstrantům.

Zdroj: srpen1969.cz

user-avatar

Yvonne K.

20. 08. 2016 | 15:00

> ExtraStory   |   Inzerce