Antropoložka Emmanuelle Honoré porovnává své ruce s těmi otisklými na stěně jeskyně Wadi Sura II.

Antropoložka Emmanuelle Honoré porovnává své ruce s těmi otisklými na stěně jeskyně Wadi Sura II. | zdroj: messagetoeagle.com


8000 let staré otisky dětských rukou v Jeskyni bestií nejsou lidské. Komu tedy patřily?

TÉMATA: archeologie | antropologie | egypt | sahara | skalní umění

user-avatar

Irena Gruberová

16. 03. 2016 | 10:30

Otisky drobných ruček v Jeskyni bestií na východě Sahary nejsou rozhodně lidské. Vyloučil to nedávno provedený odborný rozbor srovnávající ruce novorozenců s jeskynními malbami.

Když byla v roce 2002 objevena jeskyně Wadi Súra II v egyptské Západní poušti, výzkumníky omráčily tisíce rytin a maleb na jejích zdech, které se ukázaly, že jsou osm tisíc let staré. Byly mezi nimi nejen postavy divokých zvířat, lidí a zvláštních bezhlavých bytostí, kvůli kterých se skalnímu převisu začalo přezdívat Jeskyně bestií, ale i stovky obrysů lidských rukou. Největší pozornost vzbudilo třináct drobných otisků rukou, něco nevídaného v saharském skalním umění. Snad nejproslulejší malbou se stala ta, která zobrazuje dvě dětské ručky zasazené do obrysu většího páru dospělých rukou. Jenže tím však překvapení nekončí. Nedávno vyšlo najevo, že ony drobné otisky rukou nejsou vůbec lidské. Skalní převis Wadi Sura II nebo také Jeskyně bestií

Své pochybnosti měla francouzská antropoložka Emmanuelle Honoré, už když v roce 2006 poprvé navštívila Wadi Súra. „Byly mnohem menší než ruce lidského dítěte a prsty byly tuze dlouhé,“ vysvětluje. Proto se rozhodla porovnat naměřené hodnoty jeskynních otisků s ručkama malých novorozenců, včetně těch, co se narodili předčasně a byli menší. „Když jsem přišla do nemocnice a řekla: ´Studují skalní umění. Mohu si vypůjčit tato miminka?, mysleli si, že jsem se zbláznila a přivolali na mě ochranku,“ popisuje s úsměvem svůj výzkum, který vedl k závěru, že otisky nemohou být lidské. Malé ručky v dlaních dospělých nepatřily dětem, jak se původně soudilo.

Antropoložka zprvu napadlo, že jde o opičí tlapky, jenže tomu neodpovídaly proporce. Nakonec ji vědci z pařížského Muzea přírodní historie navedli, ať se zaměří na ještěry. A opravdu, otisky se nejvíc blíží předním končetinám pouštních varanů, popřípadě mladých krokodýlů. Varani ostatně žijí v tamním regionu dodnes a kmeny pouštních nomádů je považují za svá ochranná zvířata.Varan nilský

Je těžké určit, zda lidé tehdy tyto živé tvory vzali do náruče a přitlačili jejich končetiny ke zdi, anebo zda se rozhodli pro pohodlnější a bezpečnější způsob tím, že zvířatům jejich nohy uřízli. Vědkyně se rovněž zdráhá spekulovat o významu těchto otisků: „Naše moderní koncepce vychází z toho, že člověk se vydělil z přírody. Ale v této rozsáhlé kolekci obrazů můžeme objevit, že lidé jsou jen částí rozsáhlejší přírodní říše. Je tak pro nás badatele velmi obtížné tyto malby interpretovat vzhledem k tomu, že naše kultura je totálně odlišná.“  

user-avatar

Irena Gruberová

16. 03. 2016 | 10:30

> ExtraStory   |   Inzerce