Ota Benga sdílel domov v zoo se šimpanzi.

Ota Benga sdílel domov v zoo se šimpanzi. | zdroj: allthatisinteresting.com


Afričana Bengu vystavovali v zoo, v kleci s opicemi

TÉMATA: afrika | usa | otroctví | kongo | afričané | kongo

user-avatar

Tomáš Chalupa

1. 08. 2019 | 11:30

Jeho rodinu zabili a jeho samého odvezli za oceán do cizí země, kde žil jako atrakce v zoologické zahradě mezi opicemi. Takový osud stihl Otu Bengu, který se nakonec ze zoufalství zastřelil.

Ota Benga pocházel z místa, kde se dnes nachází Demokratická republika Kongo. V těch dobách to ale bylo jen bílé místo na mapě s nápisem Hic sunt leones. Až do 19. století se totiž do těchto nehostinných deštných pralesů nikdo nevydal. To se změnilo, když na belgický trůn usedl Leopold II. Ten zoufale toužil po tom, aby jeho země měla nějaké zámořské kolonie. Financoval a povzbuzoval sérii expedic do těchto neprobádaných oblastí.

Brzy poté se z bílého místa na mapě stalo Belgické Kongo, což bylo jedno z nejhorších míst na zemi. Belgičané zde místní obyvatele vyvražďovali takovým způsobem, že nad tím dodnes zůstává rozum stát. Zabíjení, mrzačení, amputace, znásilňování a odebírání dětí bylo na denním pořádku.

Pod nadvládou Leopolda II. bylo zabito na 10 milionů obyvatel Konga. Došlo to tak daleko, že ostatní koloniální mocnosti si začali na nebývalou krutost Belgičanů stěžovat a Velká Británie dokonce začala zločiny kolonizátorů prošetřovat. Do této hrůzy se narodil malý Oto Benga.

Narodil se v lese zvaném Ituri na samém severovýchodním okraji kolonie. Byl součástí kmene Pygmejů, jehož jednotlivé skupiny obvykle čítaly 10 až 20 lidí. Ty putovaly pralesem a žily v dočasných táborech. Benga se oženil a měl dvě děti. Jeho život mohl plynout poklidně, ale to mu bohužel osud nedopřál.

Do oblasti přišli koloniální vojáci a celou jeho rodinu vyvraždili. Benga byl zrovna na lovu, takže viděl jen důsledek bezuzdného násilí. Pro příslušníky kmene je rodina vše, bez ní prakticky nemohou žít. Benga se buď mohl toulat pralesem a zemřít pološílený někde o samotě, nebo sloužit nové rodině, ale ve velmi neprivilegované pozici jakéhosi trpěného pomocníka. Ani jedno z toho není moc lákavé, ale osud Bengovi připravil ještě třetí, daleko horší možnost.

Bengu unesli místní otrokáři, kteří jej poslali na nucené práce do nedaleké vesnice. Už to byla katastrofa, protože práce v okovech byla pro člena kmene zvyklého na volnost naprostým peklem. Ve vesnici si jej ale všiml americký cestovatel a dobrodruh Samuel Verner. Verner byl posedlý hledáním chybějícího článku v lidské evoluci mezi primáty a člověkem. Domníval se, že právě Pygmejové z Konga mohou být oním chybějícím evolučním článkem. Koupil Bengu za trochu soli a látek. Byl převezen do Saint Louis, kde se právě konala Světová výstava. Byl vystavován společně s dalšími příslušníky různých afrických kmenů divákům, kteří prahli po tom vidět „skutečné Afričany“.

Verner po skončení výstavy hledal pro Bengu další uplatnění. Nejprve ho jako živý exponát vystavoval v Národním přírodovědeckém muzeu. Tam byl velmi oblíben, když záměrně předstíral, že je napůl člověk a napůl opice, a vrhal čas od času po návštěvnících nábytek. Pak ale došlo k nějakým sporům o peníze mezi muzeem a Vernerem a Benga musel pryč.

Poté začala jeho nejtrudnější štace, kdy byl umístěn v zoo v Bronxu do pavilonu opic. Sice se mohl pohybovat na území celé zoologické zahrady, ale jeho příbytek byl mezi opicemi. Jeho přítomnost ale budila pohoršení a veřejnost začala vyvíjet tlak na jeho propuštění a uzavření celé expozice. V čele těchto protestů stál reverend James Gordon, kterému se nakonec skutečně podařilo  získat Bengu do svého opatrovnictví.

Přihlásil ho do školy pro nebělošské děti a později mu sehnal i práci na tabákové plantáži. Bengovi se tak podařilo vydělat nějaké peníze a začal snít o návratu zpět do Konga. Leopold už byl mrtev a poměry v zemi se zdály být lepší. Jenže vypukla první světová válka a dopravní parníky už do Afriky nevyplouvaly. Navíc Belgie byla okupována Německem, což celou provincii uvrhlo do byrokratického chaosu a nebylo možné se dostat dovnitř ani ven. 20. března roku 1916 se Benga střelil do srdce, když pochopil, že návrat domů je nemožný.

 

user-avatar

Tomáš Chalupa

1. 08. 2019 | 11:30

> ExtraStory   |   Inzerce