O vztahu Lewise Carrolla k malé Alici Lidellové se spekuluje. Zmizely deníky i dopisy, které by prokázaly, co spisovatel k dívce cítil.

O vztahu Lewise Carrolla k malé Alici Lidellové se spekuluje. Zmizely deníky i dopisy, které by prokázaly, co spisovatel k dívce cítil. | zdroj: www.alice-in-wonderland.net


Alenka v říši divů má 150 let. Kdo byl její předlohou a byl Lewis Carroll pedofil?

TÉMATA: Lewis Carroll | Alice Lidell | Alenka v říši divů | spisovatelé | literatura pro děti | pedofílie

user-avatar

Markéta Oderská

7. 07. 2015 | 14:30

Před 150 lety vpadla do světa literatury nejslavnější dívenka anglicky psané literatury – Alenka „z říše divů“ spisovatele Lewise Carrolla. Za její zrod vděčíme nejen hravému profesoru matematiky z Oxfordu, ale i jeho malé přítelkyni Alice Lidellové, která autora nejen inspirovala, ale doslova jej dotlačila k tomu, aby pro ni knihu o Alenčiných dobrodružstvích napsal. Jenže pak se stalo něco, co dodnes vzbuzuje spekulace: rodiče nedovolili, aby se spisovatel s jejich dcerou dál stýkal.

4. červenec je v literárním světě oslavován jako Alenčin den. Toho dne roku 1865 vyšlo první vydání světoznámé knihy pro děti Alenka v říši divů, kterou napsal anglický matematik a logik Charles Lutwidge Dodgson, známý pod literárním pseudonymem Lewis Carroll. Příběh se začal psát stejného dne, jen o tři roky dřív, 4. července 1862, kdy Dodgson vzal na projížďku lodí po Temži tři mladistvé dívenky, sestry Lidellovy – Lorinu, Edith a Alice. Během plavby se Alice Dodgsona otázala, zda by jim nevyprávěl pohádku. Dodgson popustil uzdu fantazie a začal spontánně vyprávět příběh o Alence, která svým pádem do králičí nory objevuje bizarní svět v podzemí a zažívá neskutečná dobrodružství.

Ilustrovaný rukopis Alenčiných dobrodružství v podzemí

Desetileté Alice se pohádka tak moc líbila, že vytrvale prosila Dodgsona, aby pro ni příběh zapsal, neboť si jej chtěla doma opakovaně číst. Ten se k tomu zpočátku moc neměl, ale po několikaměsíčním otálení jejímu přání vyhověl a na Vánoce roku 1864 dívce věnoval jako dárek ilustrovaný rukopis nazvaný Alenčina dobrodružství v podzemí. To už ale vztah mezi Dodgsonem a o 20 let mladší dívkou slábl, hlavně díky zásahu Aliciny matky. Ta si od jisté doby nepřála, aby se Dodgson s jejími dcerami stýkal. O jeho podezřelém vztahu s dívkami si tou dobou už štěbetali i vrabci na střeše. Dodgson sice zůstal s Alice nadále v kontaktu, ale osobně se s ní setkával už jen velmi zřídka.

Alice na klíně Lewise Carrolla

Co se přihodilo, že manželé Lidellovi zatrhli Dodgsonovi styk s jejich dcerami, je mnoho let předmětem spekulací. Ačkoliv si Dodgson vedl deník, dva ze čtyř svazků záhadně zmizely. Byly to právě ty, které se týkaly klíčových let 1854 až 1862, kdy se Dodgson přátelil s malou Alenkou a jejími sestrami. V dochovaných denících navíc chybí některé stránky týkající se událostí, které se staly ve dnech 27. až 29. června 1863, kdy s největší pravděpodobností došlo k rozkolu mezi Dodgsonem a Lidellovými. Někdo, zřejmě z pozůstalých, je vytrhl, zřejmě, aby uchránil čest rodiny. Navíc Alicina matka zničila všechny dopisy, které Dodgson její dceři poslal. „Pokud nebyl pouhou obětí nekontrolovaných pomluv, které se v okolí Oxfordu šířily, Carroll zřejmě něco řekl nebo udělal, co Lidellovy zneklidnilo,“ uvedl v čerstvě vydané biografii „Alenčin příběh – život Lewise Carrolla“ Robert Douglas-Fairbanks. Většinou se má za to, že to nějak souviselo právě s malou Alice.

Sestry Lidellovy: Edith, Lorina a Alice

Dodgson dívku poprvé spatřil v roce 1856, když se koukal z okna knihovny do zahrady, kde si tehdy čtyřletá Alice hrála se svými sourozenci. Krátce na to se Dodgson seznámil s jejími rodiči a v následujících letech stal se blízkým přítelem rodiny. Děti brával na výlety a bavil je fantastickými příběhy, které jim vyprávěl. Zároveň dívky využíval jako objekty k fotografování, které bylo jeho velkým hobby. Od roku 1856, kdy s focením začal, až do roku 1880, kdy s ním záhadně přestal, vytvořil na tři tisíce snímků, z nichž mnohé zachycovaly nedospělé dívky mladší 12 let, buď zcela nahé nebo napůl oblečené. Žádnou z nich však neportrétoval tak často jako Alice Lidellovou. Na jedné fotografii ji zvěčnil jako malou žebračku v roztrhaném cikánském oblečení. Její provokativní pohled, postoj i poloobnažené tělíčko jakoby zračily erotickou touhu fotografa. Došlo k jejímu naplnění?

Alice jako malá žebračka (1858)

Badatelé se většinou shodují, že patrně nikoli a že autor slavné Alenky měl problém s vlastní identitou. Jeho současníci si o něm povídali ledacos. Jedni jej podezřívali z toho, že se s dívkami Lidellovými schází kvůli jejich vychovatelce. Dodgson sám však tyto pomluvy ve svém deníku označil za neopodstatněné. Paní Lidellová mu zakázala dívky fotit, a tak se k nim zkoušel dostat v době, když rodiče někam odjeli a o dcery se starala jejich vychovatelka. Ta mu v návštěvě dívek nebránila, ale na focení je vždy doprovázela.

Podle jiných byl Dodgson spíše gay – jeho studenti mu přezdívali Louisa Caroline a on sám se pod dopisy podepisoval jako „tvá malá milující přítelkyně Sylvie“.

Posuzováno měřítky dnešní doby, vyvolává chování Dodgsona podezření, že byl pedofil. Přátelil se se stovkami dětí, rád si je brával do klína a někdy je i líbal. Kvůli tomu si pohněval i jednu z matek, která mu pak na Oxfordu způsobila problémy. Od té doby si dával bedlivý pozor, aby ho nikdy při podobné příležitosti už nespatřil.

Lewis Carroll ve společnosti dět

To, že ve společnosti dětí tak rád trávil čas, nemuselo podle odborníků nutně znamenat, že s nimi měl sexuální vztahy. Žádné z dětí si na něj nikdy, ani v dospělosti, nestěžovalo. Dodgson byl věřící, záleželo mu na pověsti a kromě toho si na dětech nejvíce cenil jejich nevinnosti. Pokud nějaké touhy měl, pravděpodobně je potlačoval. „Dívky mu poskytovaly spontánní a asexuální společnost, takže v jejich přítomnosti ztrácel ostych. Měly ho rády a on se s nimi mohl uvolnit,“ míní Jenny Woolfová, autorka knihy Tajemství Lewise Carrolla. „Ačkoli jej přitahovaly, celibát byl podmínkou jeho zaměstnání na Oxfordu, a on byl navíc přesvědčen, že Bůh si nepřeje, aby se oddával sexu,“ dodala. Totéž si myslí již zmiňovaný Robert Douglas-Fairbanks. „Nejpravděpodobnější je, že Carrollovy vztahy byly spíše citové nežli sexuální,“ uvedl. Podle něj jeho nechvalně proslulé dětské akty zapadají do kontextu viktoriánského kultu dětství. Děti tehdy zosobňovaly rajskou nevinnost a nebyly brány jako objekty sexuální touhy. Nicméně vzhledem k podivné ztrátě deníků i dopisů nelze vyloučit i to, že Dodgson nějakým způsobem překročil čáru.

Poslední Carrollův portrét Alice Lidellové. Bylo jí 18 let.

O vztahu Alice Lidellové k Dodgsonovi nelze také říci nic určitého. Naposledy se nechala Dodgsonem vyfotit, když jí bylo osmnáct. Roztomilost i rošťactví se z její vážné tváře zcela vytratily a namísto toho vyzařovala hluboký smutek a zasmušilost. Její oči vyhýbající se objektivu jako by říkaly, že chce někam zmizet a žít jinak. Byl to však přitom Dodgson, kdo tou dobou trpěl depresemi, do kterých na delší čas upadl kvůli smrti svého otce.

Alice Lidellová se vdala až poměrně pozdě, ve 28 letech. Povídalo se, že předtím měla milostný románek s nejmladším synem královny Viktorie, princem Leopoldem, který na koleji Christ Church pobýval v letech 1872 až 1876. Kvůli dívčinu neurozenému postavení mu však rodina tento vztah zatrhla. Alice se však nakonec šťastně provdala za smírčího soudce a hráče kriketu Reginalda Hargreavese, který zdědil obrovské jmění, a spokojeně pak žila na okázalém venkovském sídle. Měla s ním tři sny, z nichž ale dva zahynuli v první světové válce. Prvnímu synu dala jméno Leopold, zatímco princ Leopold svoji dceru pojmenoval Alice. Pouhá náhoda? Nejmladší syn pak dostal zvláštní jméno Caryl, ale Alice vehementně popírala, že by to nějak souviselo s Lewisem Carrollem.

Osmdesátiletá Alice Hargreaves v roce 1932

Řadu let Lidellová tajila svoji spojitost s knižní Alenkou, než se na stará kolena a víceméně na popud svého syna rozhodla vyjít z anonymity a profitovat z Alenčiny slávy. Po smrti manžela v roce 1926 potřebovala peníze, aby si udržela svůj vysoký standard, a proto nabídla k prodeji rukopis knihy, který jí Dodgson kdysi daroval i s věnováním. Utržila za ni čtyřnásobek její vyvolávací ceny – 15 400 liber (což by dnes odpovídalo v přepočtu 2 900 000 Kč). Tento rukopis v roce 1932 vystavila Kolumbijská univerzita v New Yorku v rámci oslav 100. výročí narození Lewise Carrolla. Tehdy osmdesátiletá Alice Lidellová-Hargreavesová přijela na pozvání do Spojených států a na půdě Kolumbijské univerzity přijala doktorát z literatury. Měla však pocit, že sklízí slávu jaksi nezaslouženě, nicméně sám Lewis Carroll ve svých denících napsal, že nebýt jí, kniha by vůbec nikdy nevznikla. V roce 1934 Alice Lidellová ve věku 82 let zemřela, ale ta literární Alenka v říši divů ani po 150 letech nezestárla a neztratila nic na své přitažlivosti. Zdá se, že je nesmrtelná, což by jejího duchovního otce, jehož tak děsilo neúprosné plynutí času, způsobující, že děti rychle dospívají a ztrácejí svoji nevinnost, zajisté uklidnilo a potěšilo.  

 

user-avatar

Markéta Oderská

7. 07. 2015 | 14:30

> ExtraStory   |   Inzerce