Takto vypadalo jádro, se kterým pracoval fyzik Louis Slotin.

Takto vypadalo jádro, se kterým pracoval fyzik Louis Slotin. | zdroj: amusingplanet.com


Američané měli pro Japonce ještě třetí atomovku, ta jim dvakrát vybuchla pod rukama

TÉMATA: jádro | experimenty | nehody | jaderné zbraně

user-avatar

Tomáš Chalupa

16. 09. 2019 | 09:00

Američané měli kromě dvou atomových bomb určených pro japonská města Hirošima a Nagasaki v záloze ještě jednu, třetí bombu. Ta nebyla dokončená, ale její plutoniové jádro už bylo sestrojeno. Jenže pak přišla nehoda.

Bomba se nacházela v Národní laboratoři v Los Alamos. Zde bylo sestrojeno jádro bomby. Původně se mu říkalo Rufus, ale brzy se mu začalo přezdívat jinak – demon core. Bylo to plutoniové jádro bomby, ke kterému bylo nutné ještě vyrobit plášť, aby bomba byla funkční.

K nehodě došlo 21. srpna roku 1945. Tehdy mladý, jen čtyřiadvacetiletý fyzik Harry K. Daghlian sám pracoval na tvorbě neutronového reflektoru. Stavěl okolo jádra bomby zeď z desek karbidu wolframu. Jeho snahou bylo zjistit, kolik desek je potřeba, aby začaly odrážet neutrony zpět do jádra a vytvořily tak jejich kritickou masu. V jeden moment mu měřič neutronů ukázal, že položením další destičky už vytvoří superkritickou masu v jádru. Daghlian proto opatrně odsunul ruku, ve které držel destičku, a chtěl jí dát mimo. Jenže co démon nechtěl, destička mu upadla rovnou na odhalené jádro.

Následně došlo k výbuchu modrého světla a tepelné vlně. Daghlian ještě stihl shodit rukou destičku z jádra, ale už bylo pozdě. Navíc dostal velmi silnou dávku radiace. Zemřel o 25 dní později na nemoc z ozáření. Několik dní po něm zemřel ještě strážce, který hlídal budovu a pohyboval se nedaleko celého experimentu.

Pokud se vám zdá, že celý experiment provázela lehkomyslnost a člověk by čekal, že při nakládání s jadernou bombou budou vědci šikovnější, pak vězte, že stejná věc se stala o necelý rok později opět na demon core.

21. května 1946 vědec jménem Louis Slotin prováděl jiný experiment. I nad jeho pokusem dnes zůstává rozum stát. Jádro překryl beryliovou skořepinou, která měla stejný účinek jako Daghlianova wolframová zeď. Skořepina způsobovala, že  neutrony opět létaly zpět do jádra, až dosáhly superkritické masy. K tomu, aby mohl rychle odložit beryliovou skořepinu, používal vysoce sofistikovanou metodu. Vložil mezi jádro a skořepinu šroubovák, což vždycky spolehlivě fungovalo. Když ale onoho dne se svými sedmi kolegy prováděl tento experiment a chtěl skořepinu oddělat, šroubovák spadl na zem a skořepina zůstala na jádru. Celá místnost byla zalitá silným modrým světlem, jaké viděl i Daghlian. Všichni křičeli a zavládl chaos. Strážní sice věděli málo o jaderné fyzice, ale při pohledu na modré světlo a skupinu řvoucích vědců se dali na útěk do okolních kopců.

Slotin dostal 1000 radů. Pro srovnání v Hirošimě v době výbuchu bylo v zemi jen 400 radů. Podle svědků prý jen řekl: „Tak a je to“. Pochopil, že právě začal umírat a jeho život záhy skončí v bolestech. Zemřel za devět dní. Kupodivu nikdo další nebyl natolik zasažen, aby zemřel přímo na následky ozáření. Někteří vědci zemřeli, ale až po mnoha letech a na nemoci, které zřejmě s ozářením nesouvisely. I tak si experimenty se třetí jadernou bombou v Los Alamos vyžádaly tři lidské životy a teprve pak byly zastaveny. Vědělo se, jak jsou nebezpečné, sám Enrico Fermi varoval Slotina, že tímhle způsobem provádění experimentů bude do roka mrtvý. V tom měl bohužel naprostou pravdu.

user-avatar

Tomáš Chalupa

16. 09. 2019 | 09:00

> ExtraStory   |   Inzerce