Unikátní zastávky ze sovětské éry. Foto: Christopher Herwig

Unikátní zastávky ze sovětské éry. Foto: Christopher Herwig | zdroj: herwigphoto.com


Američanovi, který fotil sovětské autobusové zastávky, hrozili i popravou

user-avatar

Ivanhoe

13. 01. 2015 | 21:25

Newyorský fotograf Christopher Herwig má poněkud zvláštní zálibu – sovětské autobusové zastávky. Ty ho tak okouzlily, že kvůli nim ujel 30 tisíc kilometrů, navštívil 13 zemí a strávil 12 let jejich hledáním a focením.

Během cyklistického výletu z Londýna do Petrohradu narazil Herwig před 12 lety na podivuhodný fenomén: sovětské autobusové zastávky. Zaujaly ho tím, jak se vymykaly z uniformity a šedi někdejšího komunistického režimu, který v zemích bývalého Sovětského svazu před lety vládl. Na rozdíl od něj totiž vykazovaly pozoruhodnou škálu rozmanitosti a kreativity, kterou by člověk u takovýchto objektů vůbec nečekal. Herwig tak mohl objevovat stovky a stovky unikátních a někdy až výstředních výtvorů nejrůznějších stylů, tvarů a velikostí, které jako by nepodléhaly žádným stavebním ani rozpočtovým restrikcím.

„Byla to příležitost pro místní umělce, jak si vydělat prachy, jedna z mála možností,“ míní Herwig. „Chopili se materiálů a nápadů a vrazili to do autobusových zastávek. Byl to způsob, jak se mohli realizovat. Bylo to dostatečně malé a bezvýznamné, aby si mohli dovolit být kreativní.“

Zastávka "Letiště"

Herwigovi se tyhle kuriózní stavby staly jeho múzou a příležitostí k cestování. Od břehů Černého moře až po nekonečné kazašské pláně pátral po sovětských zastávkách. Mnohé z nich se nečekaně vynořovaly v místech, kde by je nikdo nehledal, kde nebylo ani stopy po lidském osídlení: uprostřed pouště, stepi nebo na poli, kam nevedla ani silnice. „Lidé je dokonce nepoužívají. Některé jsou nechutné, tmavé, nikterak příjemné. Viděl jsem jen pár lidí, jak stojí opodál. Ne vevnitř. Vedle,“ vyprávěl v rozhovoru pro VICE Christopher Herwig.

Focení autobusových zastávek ovšem nebylo žádnou venkovskou idylou, jak by se na první pohled mohlo zdát. Tamním lidem se to evidentně nelíbilo. „V Kazachstánu na mě řvali, jako bych se právě chystal vyfotit tu nejošklivější věc v jejich zemi. Křičeli, ať se vrátím zpátky na Západ a vzkážu lidem, jak hnusná je jejich země. Já na to, ne, tohle je nejúžasnější věc, kterou tady máte, sorry, ale tohle je vážně cool, jen jste si toho nevšimli.“

Zastávka v poli

Přes veškerou snahu nevzbudit žádné podezření, jej místní mnohokrát považovali za špióna. Pro jistotu používal dvě paměťové karty od fotoaparátu a jednu ukrýval ve slipech. „V Abcházii mě taxikář obvinil, že jsem gruzínský agent a že fotím citlivé materiály. Řekl si o úplatek, jinak že půjdu rovnou před popravčí četu. Bylo těžké ho přesvědčit, že jsem do jejich země přicestoval jen proto, abych si vyfotil jejich pěkné zastávky,“ líčil své zážitky Herwig.

Naštěstí se mu podařilo z místa utéct a zachránit veškeré záběry, které na cestách pořídil. Je přesvědčen, že nashromáždil největší kolekci sovětských autobusových zastávek na světě. Sestavil z nich fotografickou knihu, která vyšla v luxusní limitované edici loni na podzim.

 

 

témata

user-avatar

Ivanhoe

13. 01. 2015 | 21:25

> ExtraStory   |   Inzerce