Benjamin Salomon byl hrdinný zubař americké armády, který poslal do pekla stovku Japonců.

Benjamin Salomon byl hrdinný zubař americké armády, který poslal do pekla stovku Japonců. | zdroj: allthatisinteresting.com


Americký pěšák kosil Japonce, vyznamenání nedostal, protože byl zubař

TÉMATA: vojáci | druhá světová válka | usa | japonsko | bitvy | saipan

user-avatar

Tomáš Chalupa

10. 04. 2019 | 10:00

V roce 1942 narukoval Benjamin Lewis Salomon do armády. Mladík z židovské rodiny chtěl bojovat za vlast, k čemuž brzy dostal příležitost. Nikdy ho nenapadalo, do jakého pekla se řítí, ale obstál se ctí a předvedl jeden z nejheroičtějších výkonů v dějinách americké armády.

Začínal jako obyčejný vojín u pěchoty. Jelikož dokončil vysokou školu a byl dentistou, bylo jasné, že se právě on bude starat o chrup vojáků ze své jednotky. Kromě své medicínské specializace si ale udělal v armádě i další kurzy, takže byl vynikajícím střelcem z pušky i pistole a ovládal vyšší taktiku. Byl odeslán k Armádnímu zubařskému sboru, kde získal hodnost nadporučíka. V jednotce měl neformální hodnost „nejlepšího vojáka široko daleko“.

Následoval další výcvik, ale Salomon a jeho spolubojovníci už netrpělivě vyhlíželi ostrý boj. A ten přišel v roce 1944 při vylodění na Saipanu. Japonci tvrdě ostrov bránili a nenechali Američanům ani píď země zadarmo. V krvavé bitvě bylo málo práce pro zubaře, zato byl potřeba chirurg. A tak se Salomon přihlásil jako dobrovolník a stal se chirurgem. Od rána do večera amputoval končetiny svých nebohých kamarádů.

Polní nemocnice se nacházela pouhých sto metrů za bojovou linií. To bylo velmi blízko a ukázalo se, že takové „zázemí“ vlastně není vůbec bezpečné. 7. července 1944 se zoufalí Japonci, kteří byli v těžké defenzivě a ztráceli bitvu, rozhodli pro obrovský protiútok. Byl to největší útok tohoto druhu za celou válku v Tichomoří. Na americké pozice se vyřítilo na 4000 Japonců s nasazenými bajonety a fanatickým pokřikem "Banzai". Američané na takovou živou vlnu nebyli absolutně připraveni.

Japonci se prohnali přes zákopy a vnikli do zázemí. Salomon nařídil evakuaci svého stanu s operačním sálem a raněnými, zatímco se sám postavil s puškou Garand útočícím Japoncům. Všichni prchali pryč, jen Salomon tam stál a střílel z pušky. To bylo naposled, co jej viděli živého.

Japonský útok se nakonec podařilo odrazit a celá oblast byla doslova pokrytá jejich mrtvými těly. Ale i Američané měli hrozivé ztráty. Na bojišti našli mrtvého Salomona a kolem jeho těla leželo 98 mrtvých Japonců. V těle měl 76 kulek, lékaři tvrdili, že minimálně 28 z nich ho zasáhlo, když ještě žil. Byla to naprostá jatka, kdy armáda jednoho muže vzdorovala obrovské přesile.

Už v den, kdy bylo nalezeno Salomonovo tělo, jeho druzi ve zbrani začali připravovat návrh na udělení Medaile cti, nejvyššího amerického vyznamenání. Nikdo nepochyboval, že Salomon jej obdrží, jeho statečnost i způsob, jakým zahynul, byly všeobecně známy.

Jenže věci se zasekly. Podle Ženevské konvence nesmí vojenský lékař pozvednout zbraň v boji proti nepříteli. Za to je chráněn a nemělo by na něj být stříleno nepřáteli. Že jde o dosti toporný a málo funkční koncept je jasné, nicméně formálně byl Salomon zubař, tedy medik, a bojovat nesměl. Druhým argumentem bylo, že lékař nemůže být vyznamenán za „ofenzivní bojovou akci“, ale pouze za záchrany životů, medicínské zákroky a věci s tím spojené. Salomon střílel po Japoncích a zcela zjevně používal svou pušku velmi ofenzivně. Právě z těchto důvodů byla žádost o udělení Medaile cti zamítnuta.

Nakonec ji ale dostal, ale až v roce 2002, kdy mu ji posmrtně udělil George W. Bush. Kromě tohoto vyznamenání už dříve obdržel Purpurové srdce a několik dalších medailí.

user-avatar

Tomáš Chalupa

10. 04. 2019 | 10:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu