Největší únos Čechů se stal v roce 1983 v afické Angole. Více než tisícovka protivládních rebelů unesla z města Alto Catumbela 28 Čechoslováků, kteří zde pomáhali budovat papírenský průmysl.

Největší únos Čechů se stal v roce 1983 v afické Angole. Více než tisícovka protivládních rebelů unesla z města Alto Catumbela 28 Čechoslováků, kteří zde pomáhali budovat papírenský průmysl. | zdroj: radio.cz


Angola 1983: Největší únos Čechoslováků v dějinách

TÉMATA: československo | afrika | únosy | 1983

user-avatar

Václav Pokorný

12. 03. 2018 | 10:01

12. března 1983 tisícovka protivládních rebelů z hnutí UNITA unesla z města Alto Catumbela 66 československých občanů. Ti přes tři měsíce pochodovali džunglí do tábora povstalců u zambijských hranic a pochod dlouhý 1320 km jeden ze zajatců nepřežil. Ženy, děti a nemocné muže únosci propustili již v červnu 1983. 20 mužů však zůstalo jako rukojmí a domů se vrátili až o rok později, kdy českoslovenští představitelé souhlasili s podmínkami pro jejich propuštění.

Před 35 lety došlo v africké Angole k největšímu únosu Čechoslováků v dějinách. 12. března 1983 protivládní vojáci z hnutí UNITA přepadli město Alto Catumbela a unesli 28 mužů, 17 žen a 21 dětí. Šlo o 28 československých expertů, kteří pracovali na výstavbě tamní papírny a celulózky. Spolu s nimi byli uneseni také lékařka, dvě zdravotnice, 14 manželek odborníků a jejich 21 dětí. Zajatce vojáci odvedli asi 27 kilometrů za město do hor, kde měli vojenskou základnu. Mario Vasco Vatuva, velitel přepadového komanda UNITA, vzpomíná: „Dostali jsme strach, protože s takovým množstvím bělochů jsme vůbec nepočítali. V první chvíli jsme si říkali, že bude určitě nejjednodušší je zabít.“ 

Nakonec se ale rozhodli zajatce odvést do tábora u zambijských hranic, vzdáleného přes 2000 kilometrů. Začala tak tříměsíční vyčerpávající cesta, při které Čechoslováci ušli pěšky 1320 kilometrů a přes 1000 kilometrů ujeli na korbách nákladních automobilů. Při pochodu zemřel 19. dubna sedmatřicetiletý Jaroslav Navrátil. Podle slov Lubomíra Sazečka, účastníka pochodu, to byla nejtěžší chvíle, kterou zajatci za celou dobu zažili. 

”Dodnes nevíme, na co zemřel, ale myslím si, že to bylo v důsledku oslabení organismu a zranění hlavy. Už den před smrtí totiž nemohl nic jíst a bylo mu zle. Pak upadl do bezvědomí a zemřel.” Jonas Malheiros Savimbi (1934 – 2002) byl dlouholetý vůdce opozičního hnutí UNITA v Angole.

Po třech měsících unesení dorazili na základnu UNITA Jamba u města Rivungo u zambijských hranic. Československé úřady sestavily krizový štáb v čele s náměstkem ministra zahraničí Stanislavem Svobodou. Tomu se v červnu 1983 podařilo dohodnout vysvobození sedmnácti žen, dvaceti jedna dětí a sedmi vážně nemocných mužů. Propuštění zbývajících 20 zajatých mužů bránila neochota angolské vlády vyjednávat s vůdcem hnutí UNITA Jonasem Savimbim, na kterou československé úřady zareagovaly navázáním vlastních přímých kontaktů s UNITA.

27. února 1984 se Stanislav Svoboda setkal v Bruselu na základě zprostředkování novináře Jeana Wolfa se členem vedení UNITA Reubenem Chitacumbim a v květnu téhož roku přijela do Prahy delegace UNITA vedená Wilsonem dos Santosem. Československá vláda se zavázala, že již nebude do Angoly dodávat zbraně ani odborníky.

20. června pak Stanislav Svoboda dorazil přímo do základny UNITA v Jambě, kde Savimbi rukojmí propustil. Na rozloučenou jim uspořádal honosnou recepci. A tak se po roce a třech měsících vrátilo posledních dvacet Čechoslováků z afrického zajetí domů. Návrat zbytku unesených Čechoslováků do vlasti

 

user-avatar

Václav Pokorný

12. 03. 2018 | 10:01

> ExtraStory   |   Inzerce