Antoine de Lavoisier se svou manželkou tvořili sehranou dvojici, jejich osud rozdělila sekera gilotiny.

Antoine de Lavoisier se svou manželkou tvořili sehranou dvojici, jejich osud rozdělila sekera gilotiny. | zdroj: herodote.net


Francouzský vědec chtěl sám na sobě zjistit, zda useknutá hlava ještě žije

TÉMATA: vědci | francie | gilotina | poprava | francouzská revoluce | 18. století

user-avatar

Tomáš Chalupa

30. 07. 2019 | 08:45

Antoine-Laurent de Lavoisier byl nadaný francouzský chemik, který se ale narodil do špatné doby. Velká francouzská revoluce nebyla vědcům a vzdělancům nakloněna, a tak se slavný vědec ocitl jako mnoho jiných pod ostřím gilotiny. Ale ani v tuto nanejvýše kritickou chvíli neztratil svůj smysl pro bádání a rozhodl se, že když už má takto zemřít, pokusí se ještě o poslední experiment.

Antoine-Laurent de Lavoisier se narodil do zámožné rodiny pařížského advokáta. Maminka mu zemřela, když byl ještě dítě. Vystudoval humanitní studia na prestižní Mazarinově koleji a věnoval se studiu matematiky. Později se vrhl také na studium práv, což učinil hlavně kvůli naléhání svého otce. Souběžně s právy ještě studoval meteorologii. Jak vidno, byla to skutečně renesanční osobnost. Matematické myšlení a smysl pro řád mu byly později velkým pomocníkem.

Ve své první vědecké práci se zaměřil na fenomén polární záře av prvním vědeckém článku se věnoval chemickému rozboru sádry. Zabýval se také botanikou, zajímal se o elektrickou energii a obrovský zájem projevoval o chemii. Vyhrál výběrové řízení na návrh pouličního osvětlení Paříže, ke kterému navrhl využít olivový olej.

Lavoisier byl nadaný vědec, ale rozhodně nebyl odstřižen od běžných starostí, jako se to někdy stávalo. Žil v přesvědčení, že "nic, co se týká života společnosti, mu nemůže být cizí". Chápal roli peněz, a proto se stal členem společnosti, která pro krále vybírala daně. Také se velmi výhodně oženil s dcerou ředitele Východoindické společnosti. Tu si mimochodem vzal v jejích pouhých 14 letech. Nebyla to ale žádná hlupačka, právě naopak. Pilně se snažila pomáhat svému manželovi v experimentech, naučila se anglicky, aby mohla překládat odborné texty, a rovněž její znalosti chemie byly nadprůměrné.

Díky manželčiným penězům mohl Lavoisier vybudovat vlastní výzkumný ústav. Velký průlom zaznamenal v oblasti chemie, která do té doby představovala neuspořádaný shluk poznatků, které měly daleko k nějakému souvislému vědeckému systému. Lavoisier dokonce tvrdil, že o chemii zatím neví nikdo nic a že se vyučuje zcela bez jakéhokoliv systému nebo metody. S tímto oborem se podle něj mělo začít úplně od začátku, což sám také učinil. Do svého výzkumného ústavu nechal přinést na 13 tisíc kusů laboratorního vybavení. Požadoval pro všechny teorie nová měření a pokusy. Co nebylo experimentálně podloženo, to odmítal. Sám sestrojil nové speciální chemické váhy, které byly natolik přesné, že na nich byl poprvé zvážen kilogram jako etalon váhy.

Nic z těchto a mnoha dalších vědeckých úspěchů mu nepomohlo v době, kdy se k moci dostal Maximilien Robespierre a Velká francouzská revoluce smetla staré pořádky. Lavoisier najednou nebyl geniální vědec ani autor mnoha zásadních objevů a teorií, ale sprostý výběrčí daní, který odíral lid a nashromážděné zlato posílal nenáviděnému králi. Ano, Lavoisier skutečně vybíral daně velmi efektivně a zřejmě i tvrdě, ale chápal to jako povinnost pramenící z úřadu, který zastával. Pravdou také je, že mu jeho angažmá výběrčího daní vyčítali i mnozí jeho vědečtí kolegové. Zatímco tehdy se podařilo hlasy kritiků umlčet či spíše přesvědčit argumenty, nyní byla situace mnohem horší.

27 členů Společnosti generálních nájemců daní bylo uvězněno a revoluční soud je všechny odsoudil ke smrti stětím gilotinou. Kromě Lavoisiera skončil pod jejím ostřím jeho tchán Jacques Paulz. Všem byla nejen sťata hlava, ale i zabaven všechen majetek. Lavoisier ale do posledního okamžiku zachoval svou oddanost vědeckému bádání. Domluvil se se svým poručníkem, že až mu bude sťata hlava, bude co nejdéle mrkat očima na znamení, že je stále při smyslech. Chtěl tím zodpovědět zajímavou vědeckou otázku, zda je useknutá hlava stále naživu. Doposud se mělo za to, že člověk je po popravě gilotinou okamžitě mrtvý, což se ale některým tehdejším vědcům nezdálo. Lavoisier tuto otázku pomohl rozřešit. Po stětí jeho hlava intenzivně mrkala ještě nejméně dvě minuty.

To byl poslední vědecký počin tohoto skvělého ducha a vynikajícího vědce. Rehabilitace a uznání se dočkal až po skončení revoluce a nástupu Napoleona k moci. Tehdy se z výběrčího daní stal opět slavný vědec. "Zasloužil by si oltář, zločin mu však postavil popraviště,“ řekl o něm jiný slavný francouzský chemik Antoine de Fourcroy.  

user-avatar

Tomáš Chalupa

30. 07. 2019 | 08:45

> ExtraStory   |   Inzerce