Aralské jezero při pohledu z vesmíru v době sucha (vpravo) a dešťů (vlevo), původní hranice jezera jsou ještě dobře patrné.

Aralské jezero při pohledu z vesmíru v době sucha (vpravo) a dešťů (vlevo), původní hranice jezera jsou ještě dobře patrné. | zdroj: allthatsinteresting.com


Aralské jezero bylo kdysi pouštní oázou, dnes je jen pouští

TÉMATA: jezero | aralské jezero | vodstvo

user-avatar

Tomáš Chalupa

15. 07. 2018 | 09:00

Příběh Aralského jezera je v mnohém fascinující a také poučný. Je na něm dobře vidět, jak lidská činnost vede k nezamýšleným důsledkům a jak řešení jednoho problému může způsobit problém ještě mnohem větší.

Aralské jezero byla kdysi pouštní oáza, nádherná vodní plocha na hranicích Kazachstánu a Uzbekistánu. Bylo to rušné místo a centrum rybolovu, které v dobách svého největšího rozkvětu uživilo 40 tisíc rybářů a lidí navázaných na rybářský průmysl.

Čtvrté největší jezero světa bylo plné ryb a kypělo životem. Ovšem oblast kolem patří k nejsušším na světě. Sovětský svaz a jeho hospodářství ale neznalo podobné překážky a i zde došlo k rozvoji kolektivního zemědělství. Jako závlahový systém sloužily kanály přivádějící vodu ze dvou řek, které ale současně napájely samotné jezero. Sověty nezajímali ryby, těch měli dost, chtěli obilí, kterého měli naopak nedostatek.

Sovětské závlahové systémy ale nebyly příliš účinné, farmářům se někde ztrácelo nebo odpařovalo 50–75 procent vody. Celý systém byl neefektivní, co se závlahy týče, zato byl velmi efektivní v oblasti vysušování samotného jezera. To se začalo zmenšovat a oblasti kolem se stávaly vyprahlou pustinou.

Zbylá voda v jezeře se navíc stávala stále více slanou, protože s úbytkem vody se zvyšoval poměr soli. Ryby na takové podmínky nebyly zvyklé a začaly vymírat. Rybářství bylo zcela zdecimované a Aralské jezero se dokonce změnilo na dvě samostatné vodní plochy. Vodní plocha se zmenšila více než o polovinu.

Teprve v novém tisíciletí se Kazašská vláda rozhodla s problémem něco dělat. V roce 2005 byla vybudována přehrada, která zabránila dalšímu úbytku vody z jižní části jezera. Jezero je přes tyto změny v naprosto žalostném stavu a poprvé za celou svou existenci čelí hrozbě absolutního zániku. V současnosti má jezero jen jednu desetinu své původní rozlohy.

Aralské jezero není jediné, které postihl takto tragický osud. Čadské jezero přišlo mezi lety 1963 až 2000 o 95 procent své vodní plochy. Owenovo jezero v USA zcela zmizelo v roce 1926 poté, co jeho vodu začalo město Los Angeles čerpat pro své potřeby. Zkrátka lidská činnost dokáže vysušit a zlikvidovat i ohromné vodní plochy, a to za velmi krátkou dobu.

 

user-avatar

Tomáš Chalupa

15. 07. 2018 | 09:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu