Barbara Kwiatkovska-Lass a její první manžel Roman Polanski na Filmovém festivalu v Cannes v roce 1960.

Barbara Kwiatkovska-Lass a její první manžel Roman Polanski na Filmovém festivalu v Cannes v roce 1960. | zdroj: vintag.es


Barbara Kwiatkovska-Lass. Polská Bardotka a první žena Romana Polanského

TÉMATA: film | herci | polsko

user-avatar

Yvonne K.

11. 11. 2019 | 13:00

Jméno Barbara Kwiatkowska-Lass (1940-1995) je českým divákům spíše neznámé, v Polsku na na konci 50. let však tato herečka znamenala totéž co u nás Jana Brejchová. Ne nadarmo se jí přezdívalo “polská Bardotka”. Dnes je většinou zmiňována jako první žena slavného režiséra Romana Polanského.

Kwiatkowska vystudovala balet, ale po filmovém debutu v roce 1957 se vydala na hereckou dráhu. Svou první roli v komedii Eva chce spát (1958) získala díky vítězství v soutěži o nejhezčí dívky pro filmové plátno, kterou vyhlásil tehdy populární polský filmový magazín. Ze sedmnáctileté dívky pocházející z malé vesnice se takřka přes noc stala hvězda, o níž tisk pěl jako o polské Brigitte Bardot. V té době si jí všiml i Roman Polanski, který studoval filmovou školu v Lodži. Byl jí naprosto okouzlen a zatoužil po ní. 

„Byla to jedna z nejkrásnějších dívek, jaké jsem kdy viděl,“ vzpomínal režisér. „Tmavé vlasy, téměř bruneta, mandlovitý obličej, nádherné dlouhé řasy, nos lehce ohrnutý nahoru a pružné, pevné tělo. Její fantastickou postavu dokonale zdůrazňovaly jednoduše střižené  šaty,“ rozplýval se nad dívčiným vzhledem. Podařilo se mu s ní seznámit, ale zpočátku spolu nerandili. Herečka byla zamilovaná do Tadeusze Chmielewského, režiséra jejího debutového filmu, který byl ženatý. Ztrápená Kwiatkowska Polanskému vylila své srdce. Svěřila se, jak ji trápí, že milenec nechce opustit svou rodinu a žít s ní. Polanski ji trpělivě utěšoval, postupně získal její náklonnost, až se z nich stal vášnivý pár. Jejich svatba 9. září 1959 byla popisována jako jedno velké opilé šílenství, kde musela zasahovat i policie. Vyhrocenou situaci se pokoušela hasit sama nevěsta, když příslušníkům nabízela panáky vodky.

Barbara Kwiatkowska s Alainem Delonem ve filmu Jaká slast žít

„Na začátku jsem se nikdy s Romanem nenudila,“ prohlásila Kwiatkowska o mnoho let  později. „Bylo to tak zábavné! Bylo ho všude plno. Přišel do mého života a byl všudypřítomný… Dokázal mě přesvědčit, že ho pro svůj další rozvoj potřebuji stejně jako vzduch.“ 

Polanski se stal hereččiným agentem a přesvědčil ji, aby odešla do Francie. „Byl do ní tak zamilovaný, že chtěl řídit její život,“ tvrdili jejich přátelé. Kvůli zahraniční kariéře si Kwiatkowska změnila příjmení na Lass a začala účinkovat ve francouzských a italských produkcích. Velké role dostala ve filmech Tisící okno (s Jeanem-Louisem Trintignantem) a Jaká slast žít, kde si zahrála po boku Alaina Delona.

 Z jejího života, především partnerského, se ovšem radost vytrácela. Polanski pil celý den a dívky vodil dokonce do jejich bytu. Herečka se cítila zraněná a podvedená. V dopise na rozloučenou Polanskému napsala, že chce mít manžela, na kterého se může spolehnout, mít s ním děti a normální klidný život. Krátce nato v roce 1962 požádala o rozvod a při natáčení snímku Rififi à Tokyo (1963) poznala rakouského herce Karlheinze Böhma, známého z filmu Sissi (1955), kde po boku Romy Schneiderové vytvořil roli císaře Františka. Zanedlouho se vzali a měli spolu dceru Katharinu, která je dnes známou švýcarskou herečkou. Manželství trvalo do roku 1980 a pak se rozpadlo. Kwiatkowska se vdala ještě potřetí, tentokrát šťastně. Jejím manželem se stal polský jazzový hudebník Leszek Żądło, s nímž žila v Mnichově.

Snila o návratu do Polska, ale dočkala se toho až po své smrti. Dlouho byla ve své vlasti nevítaná, neboť vystupovala proti tamnímu komunistickému režimu a spolupracovala s americkou rozhlasovou stanicí Rádio Svobodná Evropa. Zemřela náhle, během jazzového koncertu, na mozkové krvácení. Bylo jí pouhých 55 let. Její ostatky byly pohřbeny na Rakovickém hřbitově v Krakově.

 

témata

user-avatar

Yvonne K.

11. 11. 2019 | 13:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu