Albert I. je dodnes vnímán jako belgický národní hrdina, který odmítl ustoupit Němcům.

Albert I. je dodnes vnímán jako belgický národní hrdina, který odmítl ustoupit Němcům. | zdroj: thevintagenews.com


Belgický král Albert I. vedl své muže do boje proti Němcům, královna dělala zdravotní sestru

TÉMATA: první světová válka | panovníci | belgie

user-avatar

Tomáš Chalupa

10. 12. 2018 | 10:00

Většinou to bývá tak, že prezidenti či králové jsou sice vrchní velitelé armády, ale rozhodně jí osobně nevelí a ani se neobjevují na bojišti. Belgický král Albert I. i jeho choť ale byli z jiného těsta a chápali, že jejich povinností je bránit stát před Němci.

Belgie byla za první světové války napadena německými vojsky a skoro celá obsazena. To slovíčko „skoro“ je důležité, protože zbývala stále neobsazená malá část státu za řekou Yser. A právě tam velel svým mužům belgický král Albert I. Neutekl do exilu, neschoval se bůhví kde ani nekapituloval.

Albert I. měl od začátku první světové války pod svým velením celou belgickou armádu. Celou zemi neměl šanci ubránit, na to byla německá přesila příliš velká, ale dokázal po neuvěřitelné čtyři roky držet asi deset procent území. Nenařizoval žádné beznadějné útoky, ve kterých by jeho nepočetná vojska vykrvácela, ale soustředil se výhradně na obranu posledního belgického území. Věřil, že válka skončí a hlavní slovo budou mít nakonec diplomaté a nikoliv vojáci. Bylo potřeba jen vydržet do příhodného okamžiku.

Jeho postoje byly příkladné pro celou zemi, a stal se tak právem národním hrdinou. Jinde možná mohli považovat své panovníky jen za nafoukané aristokraty, ale Albert I. byl vnímán jako novodobý rytíř odmítající opustit své panství tváří v tvář nepříteli.

Vše začalo už v roce 1914, když Němci formou ultimáta sdělili Belgičanům, že hodlají porušit jejich neutralitu a přejít přes jejich zemi. Pokud se budou bránit, naloží s nimi jako s nepřáteli. Němci si byli naprosto jistí, že se malá Belgie bránit nebude. Jenže Albert I. do Německa vzkázal, že Belgie je stát, a nikoliv cesta, a bude se bránit. Jeho stanovisko bylo velmi morální, ale také nezbytné. Pokud by totiž přistoupil na německé ultimátum a nechal vojska svou zemí projít, stal by se tím podle mezinárodního práva také agresorem a podílel by se na útoku na Francii. Albert si tak mohl znepřátelit buď Němce, nebo Francouze.

Traduje se, že Němci dobře věděli, kde se v zákopech Albert nachází a nikdy po něm nikdo nevystřelil. Důvodem byl jednak všeobecný respekt, který si vydobyl, a pak také fakt, že německý císař Vilém II. byl jeho strýc. A nikdo nechtěl císaři vysvětlovat, že právě zastřelil jeho synovce.

Albert byl také nakonec tím, kdo Němce ze své země vyhnal. Přečkal se svými muži bezpočet jejich útoků, na konci války byl jmenován vrchním velitelem Skupiny armád Flandry, ve které figurovali Belgičané, Francouzi a Britové, a osobně vedl finální ofenzivu, která Němce srazila na kolena.

Neméně statečně si vedla jeho žena královna Alžběta, která rovněž fungovala v armádě jako zdravotní sestra a pomáhala zraněným vojákům. Královský pár se dočkal velkolepého uvítání poté, co přijel do osvobozeného Bruselu. Dodnes je Albert I. vnímán jako nejlepší panovník Belgie v jejích dějínách.

user-avatar

Tomáš Chalupa

10. 12. 2018 | 10:00

> ExtraStory   |   Inzerce