Dobové vyobrazení bitvy

Dobové vyobrazení bitvy | zdroj: wikipedia commons


Bitva u Jankova - zapomenutá bitva třicetileté války

TÉMATA: války | bitvy | třicetiletá válka | habsburkové | švédi | jankov | 1645

user-avatar

Václav Pokorný

8. 03. 2019 | 07:55

Bitva u českého Jankova v roce 1645 byla jednou z nejkrvavějších bitev třicetileté války. Rakouská císařská armáda se zde pokusila zastavit švédskou armádu maršála Lennarta Torstensona, utrpěla však zdrcující porážku a její vrchní velitel Melchior Hatzfeld byl zajat. Toto vítězství otevřelo Švédům cestu na Moravu a do Rakous a stalo se impulsem k jednáním, která vyvrcholila vestfálským mírem v roce 1648.

Píše se rok 1645 a na evropském kontinentě zuří již třetí desetiletí náboženský válečný konflikt, později nazvaný Třicetiletá válka. V armádách znepřátelených stran katolíků a protestantů bojuje směs žoldnéřů i odvedenců nejrůznějších národností. Vojáci obou stran jsou v této fázi konfliktu téměř bez zásobování, a tak drancují a plení okolí svých táborů a je jim lhostejné, na kterou stranu se místní obyvatelé kloní. Kam vojsko dotáhne, zbude po něm jenom spoušť.

Čechy, Německo, Polsko, Dánsko i část švédského území se mění v pustou krajinu. Kromě krvavých bojů především hlad a nemoci v postižených zemích zahubí až třetinu obyvatelstva.

V roce 1645 jsou už všechny bojující strany vyčerpané a evropští panovníci začínají přemýšlet o míru. Zároveň však doufají, že v rozhodující bitvě bude štěstí stát na jejich straně. Vytoužený okamžik ale stále nepřichází. Střet u středočeského Jankova byl pokusem, jak situaci zvrátit.

Na konci ledna toho roku pronikla švédská armáda pod vedením maršála Lennarta Torstensona do českých zemí. Pomalý postup seveřanů umožnil císaři Ferdinandovi III. zmobilizovat dostatečné síly, do jejichž čela postavil maršála Melchiora von Hatzfelda. Císařskou armádu dále posílil pomocný bavorský sbor generála Wertha a z Uher narychlo povolané oddíly maršála Götze. Rekonstrukce bitvy

K rozhodujícímu střetu obou armád došlo 6. března 1645 v ranních hodinách u Jankova. V průběhu předchozího dne maršál Torstenson důkladně zmapoval terén a místo taktiky čelního střetnutí dvou linií se rozhodl provést obchvat levého křídla Hatzfeldovy armády přes zamrzlé rybníky.

Velitel levého křídla habsburské armády maršál Götz zareagoval na švédský postup příliš zbrkle a bez důkladné obhlídky terénu zaútočil se svou jízdou v úzkém prostoru ohraničeném hustým lesem a rybníky. Devět Götzových kyrysnických pluků v těžko prostupné terénní úžlabině beznadějně uvízlo a bylo zdecimováno prudkou palbou nepřátelského dělostřelectva. Následující švédský protiútok dokonal pak zkázu Götzových jednotek a v boji zahynul i sám maršál Götz.

Pravé křídlo císařské armády, kterému velel generál Johann von Werth, se pokusilo neprostupný les obejít, avšak ocitlo se rovněž v prudké palbě švédského dělostřelectva a bylo přinuceno ustoupit. Památník bitvy u Jankova

V průběhu poledne se stávala situace pro císařskou armádu na jankovském bojišti kritickou. Císařské jednotky ustupovaly v celé linii, avšak Hatzfeld dokázal oddíly znovu přeskupit a zastavit tak švédský útok. Habsburský maršál vyslal do boje bavorské jezdectvo, které společně s částí pěchoty zaútočilo na levé křídlo Švédů. Během prudkého boje se několika oddílům císařských podařilo obejít nepřátelské pozice a dostat se do švédského týlu. Místo dalšího útoku na Torstensonovy jednotky však vojáci začali drancovat protivníkův tábor. Švédskému vojevůdci tak poskytli dostatečný čas, aby přeskupil své jednotky a rychlým protiútokem dobyl trén opět zpátky. Následným frontálním útokem přinutil zbývající císařské jednotky k definitivnímu útěku z bojiště.

Maršál Torstenson dosáhl u Jankova nad císařskou armádou drtivého vítězství. Habsburská armáda ztratila takřka 4000 mužů, včetně maršála Götze. Do švédského zajetí se dostal obdobný počet vojáků, a to včetně maršála Hatzfelda a dalších pěti generálů.

O týden později se zbytky císařského vojska shromáždili k přehlídce na Bílé hoře u Prahy. Pohled to byl žalostný. Z 16 000 mužů jich zbylo pouhých 2697. Císař Ferdinand III., který v té době pobýval v Praze, pod tlakem těchto událostí město kvapně opustil a přesunul se do Vídně.

Bitva u Jankova změnila poměr sil a urychlila mírová jednání, která skončila 24. října 1648 vestfálským mírem.

 

user-avatar

Václav Pokorný

8. 03. 2019 | 07:55

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu