Vrak Lady Be Good nalezený ropnými inspektory | zdroj: commons.wikimedia


Bojový křest horkem, žízní a hladem. Pochod pouští, na jehož konci byla smrt

TÉMATA: druhá světová válka | usa | afrika

Válečné dějiny jsou plné hrdinských příběhů, ale o těch obyčejných „nehrdinských“ příbězích se lidé často vůbec nedozvědí. Zde je jeden z nich.

user-avatar

Tomáš Chalupa

29. 08. 2014 | 10:33

V neděli 4. dubna 1943 odstartoval ze základny Solúk v Libyi americký bombardér B-24 Liberator pojmenovaný Lady Be Good (dá se přeložit jako Dámo, buď hodná). Jeho cílem byl přístav Neapol, odkud proudily zásoby nacistickým vojskům bojujícím v Africe. Na palubě bylo devět mužů a pro všechny to byl jejich první bojový let. Doufali, že se osvědčí a jednou budou dětem vyprávět, jak udatně bojovali ve válce.

Jenže od začátku šlo všechno špatně. Navigátor nebyl schopen určit kurz, takže málem Neapol vůbec nenašli. Když nad ní konečně doletěli, byla už taková tma, že nerozpoznali primární ani sekundární cíle, a tak se s nepořízenou otočili domů.

Své bomby neškodně odhodili do moře. Jenže opět chybou navigace nenašli v půlnoční tmě ani své domovské letiště a místo toho letěli stále dál, hluboko do pouště. Po hodinách letu motorům došlo palivo a posádka musela z letadla vyskočit na padácích. Jednomu z mužů se ovšem padák neotevřel a zahynul při dopadu na zem.

Posádka z bombardéru Lady Be Good

Zbylých osm mužů zjistilo, že mají jen jedinou polní láhev naplněnou do poloviny vodou a jeden nedojedený sendvič. Stále doufali, že základna Solúk je někde blízko a vyrazili proto na sever. To co následovalo, je dodnes nepochopitelné. Muži ušli za pět dní 126 kilometrů v pekelném osmatřicetistupňovém vedru hlubokými písečnými dunami. Denně měl každý jednu čajovou lžičku vody. Ztratili rychle na váze a proměnili se v chodící kostry. Po pěti dnech už většině z nich došly síly a zůstali bezvládně ležet, ale tři muži pokračovali dál v pochodu ještě tři dny, při kterých ušli dalších 60 kilometrů.

mapa pochodu smrti

Devátý den však byla už celá posádka po smrti. Naději dojít do Solúku nikdy neměli, ten byl vzdálen od jejich pozice více než 700 kilometrů. Přesto jejich pochod představuje dodnes jeden z nejneuvěřitelnějších lidských výkonů. Muži z bombardéru Lady Be Good se tak nesmazatelně zapsali do dějin.

Ostatky posádky

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Tomáš Chalupa

29. 08. 2014 | 10:33