Gotami a její buddhistické jeptišky si musely svůj řád vybojovat.

Gotami a její buddhistické jeptišky si musely svůj řád vybojovat. | zdroj: qz.com


Buddhova teta vedla první pochod za ženská práva 600 let před naším letopočtem

TÉMATA: buddha | náboženství | feminismus | ženy | buddhismus | mništví | duchovnost

user-avatar

Tomáš Chalupa

31. 01. 2019 | 12:00

Mahapajapati Gotami byla nejen Buddhova teta a královna Nepálu, ale také zřejmě první feministka na světě. Žila v Indii v 5. století před Kristem, a už tehdy vedla vůbec první pochod za práva žen v lidských dějinách.

Gotami byla manželkou krále oblasti Indie, kterou dnes známe jako Nepál. Ve svých 40 letech ale stále nedala králi potomka a ten ztratil trpělivost a vzal si za manželku její mladší sestru. Zřejmě se ale unáhlil, protože otěhotněla nejen jeho nová manželka, ale i Gotami. Novomanželce se narodilo dítě jako první, jenže při porodu zemřela. Gotami dostala za úkol postarat se o novorozence. Svého vlastního syna dala do péče služebným a o malého Siddhartu se začala starat jako o vlastního a kojila ho.

Když korunní princ vyrostl, vzdal se bohatství a věnoval se způsobu života spojeného s meditací a duchovnem. Stal se zakladatelem duchovního směru dnes známého jako buddhismus. Ten ale byl podobně jako křesťanství výrazně patriarchální. Kněží a mniši mohli být pouze muži, s ženami se v celém systému vlastně vůbec nepočítalo.

Gotami proto ve svých 70 letech prosila Buddhu, aby založil ženský buddhistický řád, aby se i ženy mohly podílet na duchovním životě a rozvoji náboženství. Jenže Buddha odmítl. Požádala jej pak ještě dvakrát, ale se stejným výsledkem. Nejen to, Buddha se s ní o tom odmítl bavit, ani jí neřekl žádný důvod, proč její prosby tak vytrvale odmítá. Nesplnit ženě třikrát její přání, to riskuje jen málokterý muž, a Buddha měl brzy zjistit, že se svou tetou nebude mít lehké pořízení.

Shromáždila kolem sebe asi pětistovku žen, které rovněž smýšlely stejně a chtěly vstoupit do řádu. Gotami i některé další si oholily hlavy stejně jako mniši a začaly nosit žlutá a oranžová roucha. Vyrazily na 160 kilometrů dlouhý pochod do kláštera Jetavana, kde Buddha přebýval.

Po cestě se pochopitelně dav zvětšoval, přidávaly se k němu další ženy a vzniklo tak velmi silné ženské hnutí, vůbec první na světě. U kláštera se zastavily, vyčerpané, špinavé, ale stále velmi odhodlané. Přivítal je mnich Ananda, který byl jejich příchodem pochopitelně naprosto šokován. Ptal, se, zda někde došlo k přírodní katastrofě či se snad právě probíhá revoluce. Gotami mu přednesla požadavek na vznik ženského řádu a Ananda slíbil, že žádost přednese Buddhovi. To také učinil, ale odpověď byla zamítavá. Ananda se ale nevzdal a šel na to od lesa. „Mohou ženy dosáhnout osvícení a zakusit blaženost svátosti?“ Buddha mu odpověděl, že nepochybně ano. „Dobře tedy, proč potom nemohou mít svůj vlastní řád?“ Teprve tehdy Buddha souhlasil a řád nechal vytvořit.

Ovšem podmínky byly velmi tvrdé a dnešní feministky by jej určitě označily ze genderově nevyvážené. Mužští mniši, a to i novicové, byly nadřazeni jeptiškám bez ohledu na jejich věk. Adeptky na jeptišku musely nejprve dva roky studovat, zatímco muži jen jeden rok. A žít musely v mužském klášteře, do kterého ale musely nejprve putovat šest hodin. Gotami a pětistovka jejích následovnic ale podmínky dokázaly splnit, a tak se staly prvními buddhistickými jeptiškami. Gotami ukázala, že NE není odpověď a že se dá změnit, pokud člověk vytrvá.

user-avatar

Tomáš Chalupa

31. 01. 2019 | 12:00

> ExtraStory   |   Inzerce