Mohyla je zčásti poškozena tím, že z ní v moderní době byl odebírán kámen pro stavební účely, vcelku je však dobře zachovalá.

Mohyla je zčásti poškozena tím, že z ní v moderní době byl odebírán kámen pro stavební účely, vcelku je však dobře zachovalá. | zdroj: ancientpages.com


Cairn de Barnenez: Největší evropské megalitické mauzoleum je jednou z nejstarších staveb světa

TÉMATA: pravěk | neolit | megality | francie | bretaň | mohyla | pohřebiště

user-avatar

Yvonne K.

15. 05. 2019 | 09:00

Cairn de Barnenez - přezdívaný "Parthenón pravěku" - je považován za největší evropské mauzoleum a jednu z nejstarších dochovaných staveb na světě. Tento kolos, sestávající z 11 dokonale zachovaných hrobek, byl postaven před téměř 7000 lety a je dokladem neuvěřitelné architektonické zručnosti tehdejších stavitelů megalitů.

Cairn de Barnenez je kamenná neolitická mohyla, která se nalézá v zátoce Morlaix ve francouzské Bretani. Objekt se stupňovitými schody je asi 72 metrů dlouhý, až 25 metrů široký a vysoký přes 8 metrů. Z výšky svým zvláštním tvarem trochu připomíná žraloka kladivouna. Na jeho stavbu bylo použito kolem 13 až 14 tisíc tun kamene, skládaných na sebe bez malty.

Stavba probíhala ve dvou etapách, celkem přibližně po dobu 500 let. To vysvětluje, proč se skládá ze dvou různých částí. Starší struktura s pěti pohřebních komorami podpírá pozdějších šest komor, které tvoří takzvaný druhotný cairn.

Nejstarší pohřební komory vznikly v období 4 500 před naším letopočtem a byly postaveny z doleritu, tvrdé magmatické horniny, kterou lidé mladší doby kamenné používali pro výrobu listů k sekerám. Z modrého doleritu byly mimo jiné postaveny i nejstarší soustředné kruhy ve Stonehenge.

Na stavbu mladších komor pak byla použita žula z nedalekého ostrova Île de Sterec, odkud pochází i drtivá většina velkých kamenných desek pokrývajících stěny chodeb.

Většina hrobek je dokladem pozoruhodné stavební technologie zvané “nepravá kupole” nebo “nepravá kruhová klenba”, která umožňovala realizaci střešních konstrukcí pomocí plochých kamenů. Po obou stranách cairnu se nacházejí vstupy.

Mohyla zavátá hlínou a časem

Neúprosný čas pokryl celý tento komplex vegetací a pohřebiště na mnoho staletí upadlo v zapomnění. Poprvé bylo zmapováno v roce 1807 při zakládání napoleonského katastru. Ale až v roce 1850 byly tyto masy zeminy a kamení označeny na zasedání vědecké společnosti jako mohyla.

V roce 1954 památku zakoupil stavební podnikatel, který ji využíval jako lom. Tou dobou už se ale zmobilizovala vědecká veřejnost a bojovala za zachování tohoto památného místa, kde v letech 1955 až 1968 proběhlo několik archeologických výzkumů. Pravěký komplex se nakonec podařilo zpevnit a zrestaurovat do té míry, že získal svůj původní vzhled, pro který se mu začalo přezdívat “Megalitický Parthenón”.

Tajemné symboly

Některé z chodeb a pohřebních komor jsou vyzdobeny do kamene vyrytými symboly. Mají například podobu luků, sekyr, vlnovek, hadů nebo opakujících se znaků ve tvaru U. O jejich skrytém významu se můžeme dnes jen dohadovat. Jeden z opakujících se symbolů je někdy interpretován jako antropomorfní zobrazení a říká se mu dolmenová bohyně. Tato “modla s paprskovitě uspořádanými vlasy" pravděpodobně znázorňuje velkou bohyni, vládkyni nad plodností a smrtí.  

Symboly na kamených stélách se podobají symbolům nalezeným na jiných megalitických památkách v Bretani; v širším slova smyslu patří k kulturnímu fenoménu, který je označován jako megalitické umění. Kamenná stéla s vyobrazením bohyně

Pohřebiště bez mrtvých

Mezi artefakty nalezenými v komorách Cairn de Barnenez jsou hlavně střepy z keramiky (jak z období neolitu, tak z doby bronzové) a dále broušené kamenné sekery a hroty šípů.

Navzdory tomu, že se Cairn de Barnenez  často označuje za mauzoleum, nenašly se zde žádné předměty, které by dokazovaly, že by toto místo sloužilo k pohřbívání. Zřejmě díky nepříznivým půdním podmínkám se v nich nedochovaly ani žádné kosterní pozůstatky. O tom, k čemu tak obrovský komplex dávní lidé vlastně využívali, tak můžeme dnes jen spekulovat.

Stavby tohoto typu můžeme chápat i jako dobovou obdobu veřejných staveb společensko-kultovního a reprezentativního charakteru. Zároveň mohly sloužit jako zpevňující ideový svorník kolektivního povědomí společenských skupin roztroušených v určitém teritoriu a ohrožovaných populačními tlaky zvenčí. Tuto roli plnily komorové megality nejspíše jako svatyně spojené s kultem předků.



user-avatar

Yvonne K.

15. 05. 2019 | 09:00

> ExtraStory   |   Inzerce