Čech jako první nevidomý uběhl maraton na Velké čínské zdi

Z celkového počtu 2300 závodníků se Jan Bauer umístil na 137. místě. Maraton uběhl za 5,34 hodiny. O čas mu ale vůbec nešlo. Hlavní bylo, aby se nezranil. „Musel jsem být absolutně soustředěný na zvuky a dopady nohy,“ řekl Bauer na tiskové konferenci. Patřilo mu však jiné prvenství. Byl historicky prvním nevidomým maratonským běžcem, který Velkou čínskou zeď zdolal. 

„Nejtěžší je, že se běží v horách, do kopce z kopce. Běží se přímo po zdi. Je tam 5165 schodů, každý jinak vysoký, jinak dlouhý. To je pro nevidomého nejsložitější," popsal složitost maratonu Bauer. Závod je náročný také kvůli čtyřicetistupňovým vedrům a velké vlhkosti. Nejnebezpečnější pak je běh dolů. „Když člověk zakopne při sestupu třeba z půlmetrové výšky schodů, lze pád stěží zastavit," přiblížil úskalí běhu po čínské zdi Aleš Pícha, jeden ze dvou traserů, kteří Bauera po celou dobu maratonu doprovázeli. Byli s ním spojeni provázkem a neustále ho museli upozorňovat na změny povrchu, zatáčky, nerovnosti a překážky. 

Na překonávání překážek je Jan Bauer ostatně zvyklý. Ve dvaceti letech začal špatně vidět a prodělal 40 operací. Lékaři mu však zrak nedokázali zachránit, a ve třiceti zcela oslepl. K tomu se přidala roztroušená skleróza a celou situaci ještě komplikovala nadváha. „Vážil jsem 160 kilo,“ přiznal Bauer. Rozhodl se ale, že od základu změní svůj život. Opustil práci v hospodě, založil si vlastní masérský salon, který nazval U Slepejše, a začal sportovat. Na jeden zátah se mu podařilo shodit 80 kilogramů. Na maraton se připravoval tak, že běhal do schodů ve dvacetisedmipatrovém domě. „Člověk musí chtít, kousnout se a vytyčit si cíl,“ prozrazuje, v čem tkví kouzlo jeho úspěchu.

On sám bez cílů žít nedokáže.  V plánu má další závody, například běh na nejvyšší skokanský můstek v Česku, a v budoucnu chce zkusit ty nejtěžší maratony – v minus 50 stupních na polárním kruhu nebo v Africe mezi zvířaty.