Z místa bývalého gestapáckého ústředí je dnes muzeum.

Z místa bývalého gestapáckého ústředí je dnes muzeum. | zdroj: dailymail.co.uk


Cely gestapáckého sídla jsou dodnes popsány stovkami vzkazů od zajatců čekajících na smrt

TÉMATA: druhá světová válka | německo

user-avatar

Simona Knotková

23. 08. 2017 | 13:30

Stýskalo se jim po jejich milovaných. Snažili se dodat odvahu dalším trpícím. Anebo jenom smířlivě čekali na smrt. Vzkazy na stěnách bývalé gestapácké ústředny v Kolíně nad Rýnem dodnes vypráví stovky příběhů zajatců.

Devatenáctiletou Tolu zajalo gestapo 5. května 1944. Čím se provinila? Její fotografie byla nalezena mezi osobními věcmi odbojáře Lolka. Tola, celým jménem Teofila Turska, se s mužem seznámila na nucených pracích nedaleko Kolína nad Rýnem, kam byla poslána z Varšavy. Sama se na odboji nepodílela, ale stačilo, že byla s bývalým polským vojákem v kontaktu.

Teofila Turska na archivním snímku.

Po zatčení skončila v celé číslo 4. Její zdi byly popsány vzkazy od bývalých, z velké části už popravených zajatců. Lola k nim přidala svá slova: "Lolku, kvůli tvé lásce teď trpím. Tola."

Z Kolína byla Tola poslána do koncentračního tábora v Ravensbrücku a Mauthausenu, kde se taky v květnu 1945 dočkala osvobození. Do cely č. 4 se vrátila v 90. letech. Lolek se konce války bohužel nedožil.

To jen jeden z příběhů, které vypráví zdi bývalého gestapáckého sídla v Kolíně nad Rýnem. Jeden z příběhů, který ještě stihl být o 70 let později dovyprávěn. Z celkem osmnácti stovek dochovaných nápisů zůstalo ale více z nich nedokončených.

"Právě tady byla v zajetí Vallja Baran, kterou zradili její vlastní krajané. S manželem nás první dali do stejné cely, společnost nám dělali tři ruští civilisté a jeden válečný zajatec. Měli pistole. Čeká nás šibenice, lituju jenom toho, že mě oddělili od mého milovaného muže a celého širého světa. Och, holky, proč jsou naši mladí lidé takoví břídilové? Je mi 18, jsem těhotná a ráda bych viděla své první dítě. Není to ale možné. Musím zemřít," je vyryto do zdi jedné cely.

Jiný nápis je vzkazem otce pro dceru: "Jednoho dne vyrosteš a bude z tebe žena. Starej se o matku, až zestárne. Budeš řídit auto a létat přes širou zem. Nezapomínej, vzpomínej. Dívej se na fotku svého otce."

Na stěnách jsou zaznamenána poslední slova zajatců.

V letech 1943 až 1944 proběhly v kolínské ústředně gestapa tisícovky poprav. Vraždění nacistů jenom urychlila úprava zákona v listopadu roku 1944, podle níž gestapo mohlo popravovat neněmecké občany bez souhlasu Berlína. Přenosné popraviště dokázalo usmrtit naráz sedm lidí. Jejich mrtvá těla byla odvezena na skládku. Ještě před samotným aktem popravy si ale zajatci prošli krutým mučením.

"Přivázali mě k židli, vyhrnuli mi sukni a začali mě bít dřevěnou tyčí. Trvalo to od devíti ráno do šesti večer, pokaždé si dělali tři čtvrtě hodiny pauzu. Další gestapák mě bil do zad a nazýval mě děvkou a sviní. Dělali to tak dlouho, dokud jsem neomdlela. Pak mě tahali po podlaze a rozbili mi při tom pusu a nos," popisuje Käthe Brinker, jedna z přeživších zajatkyň.  

K mučení se odkazuje i vzkaz neznámé ženy: "Tam sedí, s tím svým zlomyslným úšklebkem, tlustý honák otroků s ropušíma očima. Soud vynesl rozsudek, budeme popraveni. Mám za sebou čtyřicet krutých mučení. Drahá matko, neplač. Nemá cenu truchlit nad svou dcerou."

Gestapáci mučili zajatce i psychicky, když je celé dny nechávali čekat v cele. Uvěznění lidé nevěděli, co s nimi bude, a jenom nepřetržitě naslouchali výkřikům a nářkům týraných, které se rozléhaly chodbou.

Podle nápisů se v jedné cele spolu sešli Rusové, Francouzové, Němci, Poláci, a dokonce i anglicky mluvící zajatci. Zatímco místnost byla navržena pro dva vězně, nebylo výjimkou, že do nich gestapáci nacpali i třicet lidí. "Pokud si dobře pamatuji, byl tam jeden barel namísto záchodu. Nebylo tam žádné okno, žádné světlo, černočerná tma. Na začátku jsem měl pouta. Mysleli jsme, že nás tam nechají zemřít. Bez jídla, pití, ventilace, v horku. Sténali jsme bolestí. Bez spánku jsme takto strávili pět dní," vzpomíná jiný bývalý zajatec Ferdi Hülser.

Vězňové nechávali na zdech i vzkazy pro ty, kteří měli přijít po nich. "Holky, nevzdávejte se jim!! Tihle zkurvysyni! Buďte statečné, i když vás trestají tvrdě," napsala ruka Gasukiny Lidije. Další Ruska či Ukrajinka Danilova Tosja si stýská po svém milém: "Jak ráda bych byla volná, viděla svého milovaného přítele Petera a líbala se s ním jako vždycky. Och, můj miláčku, asi už tě nikdy neuvidím a nikdy tě nepolíbím. Tolik mě mrzí, že nemůžu nic udělat, nedokážu se probít přes ty železné dveře a mříže."

Na zdi lze také najít přípis amerického vojáka, který Kolín přišel v březnu roku 1945 osvobodit. "Earl Huge. Cleveland, Ohio. 3. obrněná divize." Jeden z navrátivších se vězňů poté dopsal: "Přežil jsem."

Dvě prostá, ale neskutečně silná slova.

user-avatar

Simona Knotková

23. 08. 2017 | 13:30

> ExtraStory   |   Inzerce