Anny Ondráková s Maxem Schmellingem na audienci u Adolfa Hitlera (1936)

Anny Ondráková s Maxem Schmellingem na audienci u Adolfa Hitlera (1936) | zdroj: ww2gravestone.com


Česká hvězda Anny Ondra: dvořili se jí Hitler s Goebbelsem, ona však milovala německého boxera

TÉMATA: české herečky | box | Adolf Hitler

user-avatar

Blondie

10. 02. 2015 | 08:00

Je 19. června roku 1936 a nacistický ministr propagandy si ten den zapíše do svého deníku: „Nádherný, vzrušující, napínavý zápas. Schmelling bojoval za Německo a zvítězil. Bílý nad černým. Bílý byl Němec. Jeho žena je okouzlující...“

Tou ženou byla česká herečka Anny Ondráková, které tehdy bylo 34 let a patřila k předním evropským filmovým hvězdám. Natáčela nejen v Československu, kde společně s režisérem Karlem Lamačem založili vlastní filmovou společnost Ondra-Lamač-Film, ale i v Anglii, Francii, Německu a Rakousku.

Když ji v roce 1930 spatřil na filmovém plátně slavný německý boxer Max Schmelling, naprosto propadl její kráse a chtěl se s ní stůj co stůj seznámit. Obr s tvrdými pěstmi se však setkání s malou, křehkou plavovláskou bál, a tak k ní za sebe poslal svého přítele, aby mu s ní domluvil schůzku. Anna však milému kamarádovi práskla dveřmi před nosem. Schmelling se však nevzdal a o srdce české herečky bojoval dál.

„Je tu nějaký blázen, boxer Schmelling. Pořád otravuje, pořád někoho posílá a chce se se mnou seznámit. Zjistěte, co je zač,“ obrátila se Anny na svoji agenturu. Když si ho řádně prověřila, svolila k patnáctiminutové schůzce v kavárně Corso. Čekala neotesaného hrubiána, jenže Schmelling ji svým chováním vyrazil dech. „Jak jsem se mýlila! Naprosto jsem užasla, byl to džentlmen,“ svěřila se po letech v jednom rozhovoru.

Anny a Max se seznámili v roce 1931.

Z 15minutové schůzky se vyvinul vztah na celý život. 20. července 1933 měli svatbu, jen pár měsíců poté, co nacisté převzali moc v Německu. Stali se nejpopulárnější dvojicí – boxerský šampion a krásná herečka, ideální pár síly a půvabu, jak se o nich tehdy psalo. Byly ozdobou každé společnosti.

Boj o převahu árijské rasy

Nacisté si Schmellinga hýčkali, byla to jejich atrapa, symbol německé nadřazenosti. Říkalo se mu „Hitlerův kůň“. Hitler ho zval na oběd a před jeho odjezdem do Ameriky jej požádal, aby tamní škarohlídy přesvědčil, že Německo vůbec nemá v úmyslu vést nějakou válku. Na Schmellinga tehdy Hitler udělal dobrý dojem. Působil překvapivě klidně, nenuceně, až téměř laskavě, tedy úplně jinak, než jak jej znal z jeho veřejných vystoupení.

Schmellinga Hitlerova přízeň zprvu těšila, když jej ale pak pozval na čaj i s manželkou Anny, začal na něj žárlit. Nacistický diktátor mohl na jeho krásné ženě oči nechat. Při uvítání jí políbil ruku a pronášel slova obdivu k její kráse. „Nepocházíte náhodou z Vídně?“ vyptával se jí. Po její odpovědi, že je z Prahy, se zasnil. „Krásná, stará německá Praha,“ opakoval několikrát.

Křehké plavovlásce se dvořil také věčně nadržený býček Joseph Goebbels. Ve svých denících jí věnoval dokonce víc pozornosti než své pozdější osudové lásce, české herečce Lídě Baarové. Anna u manželů Goebbelsových v jejich domě často pobývala a dokonce u nich i několikrát přespala. V jejich společnosti také s napětím poslouchala rozhlas, který přenášel zápas z mistrovství světa v New Yorku, v němž se Max Schmelling utkal s černošským boxerem Joem Louisem.

„Celý večer jsme napjatí. Malá Anny Ondra je velmi rozrušená. Je rozkošná. Pak ve tři hodiny začíná zápas. Ve 12. kole Schmelling toho negra knockautuje,“ poznamenal si Goebbels tehdy do deníku. Vesele si připíjí s Anny na oslavu vítězství a jedou se ještě projet na člunu Baldur.

Manželé Schmellingovi se těšili též přízni Josepha Goebbelse.

„Vím, že se Anny Goebbelsovi velmi líbila, ale nikdy si k ní nic důvěrnějšího nedovolil. Zřejmě i proto, že měl velký respekt před Maxem, který byl považován za národního hrdinu. Velkou přízeň projevoval Maxovi a Anně i Hitler, ale oni dva nebyli žádní nacisté, spíš naopak. … Max na ni zbytečně žárlil. Od té chvíle, co ho potkala, mu byla myslím absolutně věrná,“ řekla po mnoha letech reportéru Stanislavu Motlovi Lída Baarová, která se s Anny Ondrákovou přátelila.

Zároveň prozradila, co Schmellingovi po celý život tajili – že totiž v roce 1936, kdy se v Německu oba těšili veliké popularitě, je potkalo osobní neštěstí. Anny při autonehodě potratila a už nikdy pak nemohla otěhotnět. „Velmi těžce to nesla,“ poznamenala Baarová.

Pád na dno

To však nebyl zdaleka konec jejich trápení. V roce 1938 při odvetném zápase poslal Joe Louis Maxe Schmellinga již po dvou minutách k zemi. Amerika tehdy oslavovala, jako by ve válce právě porazila Hitlera. Američané totiž v německém boxerovi viděli Hitlerova vyslance a dávali mu to jaksepatří sežrat. Nadávali mu, posměšně na něj hajlovali, házeli po něm shnilá rajčata. To Schmellinga zdecimovalo víc než Louisův úder pěstí.

Když vypukla válka, musel Schmelling navzdory tomu, že již překročil odvodový věk, narukovat na frontu. Jako výsadkář se účastní operace Merkur na Krétě. Je však raněn, nakazí se úplavicí a skončí v lazaretu. Prožívá rozčarování z Hitlera i nacismu. V tomto rozpoložení poskytne americkým novinářům rozhovor a nacismus v něm nijak nevelebí, spíše naopak. Goebbelse to velmi rozčilí. „O Schmellingovi neslyšíme nic dobrého. Poskytl americkým novinářům ten nejhloupější a nejdětinštější rozhovor. Tak to vypadá, když boxeři dělají politiku. Měl by raději bojovat než sedět v Aténách a pomlouvat,“ zapíše si 8. června 1941 do deníku.

Max Schmelling v ringu

Spojenci však po válce Schmellinga zatknou a uvězní. Považují jej za nacistického prominenta. „Nikdy jsem nezdravil nacistickým pozdravem, odmítl jsem členství v NSDAP, odmítl jsem fašistická vyznamenání, například Čestnou dýku SA,“ bránil se Schmelling. Britští vyšetřovatelé mu po 3 měsících vyšetřování nic nedokážou, a tak mu alespoň místo vězení napaří hodně vysokou pokutu. Schmellingovi přijdou o majetek a ocitnou se na mizině. Čtyřicetiletý Schmelling se musí vrátit do ringu, aby vydělal nové peníze. Znovu bojuje a znovu vyhrává. Z naspořených peněz pak koupí nedaleko Hamburku velký dům s pozemky, kde založí chovnou stanici norků a slepičí farmu.

Neokázalá dobročinnost

Anny definitivně pověsí herectví na hřebík v roce 1951, kdy jí táhne na padesát. Stará se o domácnost a pomáhá manželovi s podnikáním. Do Československa se již nikdy nepodívá, ostatně kdo ví, co by ji tam po válce čekalo, možná podobný osud jako jiné české herečky – Lídu Baarovou nebo Adinu Mandlovou.

Až po více než 50 letech vyjde najevo, že Anny a Max zachránili život dvěma židovským chlapcům. V září roku 1989 to při slavnostní večeři sdělí světu manažer hotelu Hilton v San Francisku Henri Lewin: „Mně a mému bratrovi zachránil Max Schmeling život během tragické Křišťálové noci. Ten den bylo vypáleno 1574 synagog, třicet tisíc mužů bylo odvlečeno do koncentračních táborů. Max nás odvezl do svého apartmá v hotelu Excelsior v Berlíně. Ukrýval nás tam tři dny. Na dveře dal raději ceduli – nerušit. Choval se k nám jako ke svým synům a riskoval svůj život.“

Schmeling ovšem pomohl více lidem. V roce 1935 odmítl na příkaz nadřízených propustit svého trenéra a kouče Joea Jacobse jen proto,že je Žid. Dokonce za něj orodoval přímo u Hitlera, a ačkoliv ten mu nedal žádné posvěcení, Schmelling si Jacobse u sebe ponechal až do jeho smrti v roce 1939. Později finančně vypomohl svému někdejšímu soupeři Joeovi Louisovi, jenž na stará kolena přišel o peníze, a složil se mu i na jeho pohřeb. 30 tisíc marek poslal také v roce 1997 do Česka na odstranění následků po ničivých povodních. Tou dobou už mu bylo 92 let a jeho milovaná žena Anny byla již deset let po smrti. Přežil ji o 18 let. Letos v únoru uplynulo 10 let od jeho smrti.

Anny a Max ve stáří

 

 

user-avatar

Blondie

10. 02. 2015 | 08:00

> ExtraStory   |   Inzerce