Říjnová revoluce vyhnala po roce 1917 z Ruska miliony lidí.

Říjnová revoluce vyhnala po roce 1917 z Ruska miliony lidí. | zdroj: pametnaroda.cz


Československo poskytlo azyl tisícům exulantům prchajícím z Ruska před bolševickým terorem

TÉMATA: rusko | československo | emigrace | imigranti

user-avatar

Václav Pokorný

19. 09. 2019 | 10:00

Mladá Československá republika jako jediný stát v Evropě nabídl v roce 1921 Rusům prchajícím před bolševickým terorem státem řízenou pomoc.

Občanská válka v Rusku na počátku minulého století vyvolala masovou vlnu emigrace. Ta se dnes odhaduje na dva miliony lidí. Československá republika byla jednou z mála zemí, které uprchlíkům nabídly pomoc organizovanou na státní úrovni a financovanou ze státního rozpočtu. Ministerstvo zahraničních věcí tehdejšího Československa bylo vládou pověřeno organizací a provedením takzvané ruské pomocné akce, jejímž duchovním otcem byl první československý prezident T. G. Masaryk„Předsedou vlády nově vzniklé republiky byl Karel Kramář, jehož manželka byla Ruska. U svého muže se přimluvila, aby ruské emigranty přijali,“ uvedla pro web Paměť národa Hana Blagodárná, která se provdala za syna ruského imigranta.

Jedním z cílů precizně organizované pomocné akce, poskytované bez ohledu na národnost a politickou orientaci, zamýšlené ale od počátku jako dočasná podpora, bylo umožnit mladým imigrantům vzdělání v rodném jazyce. V tom mohli studovat na středních školách, ale i na řadě univerzit. Šlo o Ruskou právnickou fakultu, Ukrajinskou svobodnou univerzitu, která v roce 1921 přesídlila z Vídně do Prahy, Ruskou lidovou univerzitu, Ruský pedagogický ústav J. A. Komenského, Ukrajinskou vysokou pedagogickou školu M. Drahomanova, Ukrajinskou hospodářskou akademii v Poděbradech či Ukrajinské studium výtvarných umění.

Československo se tak v meziválečném období stalo nejen dočasným, ale v některých případech i trvalým útočištěm řady významných osobností předrevolučního Ruska. Ačkoliv mladá republika představovalo z dlouhodobější perspektivy pro ruskou, ukrajinskou a běloruskou emigraci víceméně tranzitní zemi, exilové komunity zde rozvinuly bohatou kulturní, vydavatelskou, vědeckou, spolkovou a edukační činnost, která přinesla Praze v kontextu meziválečného exilu často užívané přízvisko „ruský Oxford“.

Z přibližně 25 000 exulantů v době největšího rozkvětu exilové komunity kolem poloviny dvacátých let zůstalo na území Československa v druhé polovině následující dekády jen přibližně 6000 až 8000 osob. Příčinou byly následky hospodářské krize, jež zapříčinila kromě krácení podpory i zhoršení přístupu na pracovní trh. Rozhodující úlohu hrála i vyhrocující se mezinárodní situace včetně sbližování Československa se Sovětským svazem. Tyto faktory, stejně jako i jistá provinčnost československého prostředí vedly většinu exulantů ve třicátých letech k odchodu především do západní Evropy nebo zemí Severní a Jižní Ameriky. 

Pro zbytek ruských exulantů na našem území se příchod Rudé armády v květnu 1945 stal naprosto fatálním. Osvobození s sebou přineslo zatýkání, výslechy a deportace stovek emigrantů jednotkami NKVD a vojenské kontrarozvědky SMĚRŠ. To se týkalo i řady osob s československým občanstvím, včetně osobností zcela integrovaných do institucionálních a armádních struktur meziválečné republiky. Jednou z nejvýraznějších postav deportovaných do gulagu byl generál Sergej Vojcechovský, předválečný moravský zemský velitel a člen československého generálního štábu. Osudy řady odvlečených zůstávají dodnes neznámé.

 

user-avatar

Václav Pokorný

19. 09. 2019 | 10:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu