Páteční úprk na chatu. Foto: Jan Jindra

Páteční úprk na chatu. Foto: Jan Jindra | zdroj: ostravan.cz


“Musíme zajet na chatu”: Češi před budováním socialismu dávali přednost chatám a chalupám

TÉMATA: československo | normalizace | socialismus | životní styl

user-avatar

Václav Pokorný

28. 04. 2018 | 11:15

Chalupaření za normalizace bývá odbornou i laickou veřejností často vysvětlováno jako útěk od politiky, od tehdejšího systému, jako nezájem občanů o věci veřejné. Byly ale chalupy opravdu místem, kde se lidé jen „schovávali“ před politikou, kterou určovala „vedoucí úloha komunistické strany”?

V 70. letech došlo v socialistickém Československu k nebývalému rozmachu chalupaření. Bylo to v období normalizace, kdy mezi vedoucí elitou a občany platila nepsaná společenská smlouva, která občanům zaručovala jisté sociální výhody a zabezpečení výměnou za loajalitu a poslušnost režimu.

Útěk od politiky v těchto letech však nebyl hlavní příčinou, proč si lidé pořizovali chalupy a nákladně je rekonstruovali. Jedním z hlavních faktorů bylo zkrácení pracovního týdne na pět dnů, tudíž  delší víkend nabízel lidem nové možnosti. 

Víkend nebo svátky strávené na chalupě představovaly pro chalupáře spíše aktivní odpočinek než nějakou pasivní zábavu. Běžně se stávalo, že manželský pár udělal za dva dny na chalupě daleko více práce než za pět dnů ve svém zaměstnání. Někteří se pak do svých skutečných zaměstnání vraceli více unavení, než z nich v pátek odcházeli. Na fenomén doby odkazuje i populární televizní seriál Chalupáři z roku 1975, o příhodách jednoho cholerického důchodce, který si na vesnici koupí chalupu i s nájemníkem.

Víkendové pracovní vytížení na chalupách bylo dáno i tím, že za socialismu člověk nemusel v zaměstnání tolik pracovat, takže nebyl unavený, jako spíše znuděný, že nemá do čeho pořádně píchnout. To, že se blíží víkend, ohlašoval poměrně zajímavý úkaz, kdy nejvíce opilců bylo pozorováno vždy ve čtvrtek večer. V pátek se už v práci téměř nic nedělalo, a hned jak padla, se odjíždělo na chalupy.

Neméně významným prvkem, který umožnil chalupaření, byl rozvoj automobilismu. Automobil byl stále ještě nedostatkovým zbožím, ale již v roce 1974 vlastnilo osobní automobil 31 % domácností. A právě vlastnictví automobilu přispělo ke zvýšenému zájmu o chalupy, které se většinou nacházely ve větší vzdálenosti od místa trvalého bydliště.

Dalším důvodem, proč lidé začali chalupařit, byly omezené možnosti cestovat do zahraničí nebo nepříliš oblíbené kolektivní rekreace na poukaz odborového hnutí. Podnikat se nemohlo, a tak svůj um, tvořivost a nápaditost uplatňovali občané jinak, například budováním a přestavbami chalup a chat.

Vlastnictví chalupy v období normalizace bylo nejzřetelnější ukázkou soukromého vlastnictví. Fenomén chalupaření tak naplňoval jednu z nejzákladnějších lidských potřeb – mít svůj prostor, kde se člověk cítí svobodný a kde se může realizovat podle svého. 

 

user-avatar

Václav Pokorný

28. 04. 2018 | 11:15

> ExtraStory   |   Inzerce