V údolí řeky Moche nedaleko dnešního Trujilla postavil záhadný národ Chimů úžasné město Chan Chan.

V údolí řeky Moche nedaleko dnešního Trujilla postavil záhadný národ Chimů úžasné město Chan Chan. | zdroj: planedia.com


Chan Chan: Největší hliněné město na světě ničí El Niño a přívalové deště

TÉMATA: archeologie | předkolumbovská Amerika | hliněná architektura

user-avatar

Irena Gruberová

22. 05. 2015 | 11:00

Před 700 lety bychom peruánské město Chan Chan zařadili mezi jedno z největších na světě. Dnes je archeologickou lokalitou zapsanou na seznam světového dědictví v ohrožení. Městu hrozí, že jeho stavby postavené ze sušených, nepálených cihel, postupně odplaví déšť.

Toto první předkolumbovské město vybudoval kolem roku 850 neznámý národ a podle pověsti jej založil bůh Naymlap, který připlul z moře a přivezl s sebou umění a znalosti o stavbách pyramid. Některé indicie, jako reliéfy se symboly draka a sošky lidí se šikmýma očima, naznačují, že prvními vládci tu byli imigranti z Číny, kteří dokázali přeplout Tichý oceán o mnoho století dříve, než se předpokládalo. Přibližně kolem roku 1300 se Chan Chan stalo hlavním městem říše Chimu, která navázala na Močiky a předcházela civilizaci Inků.

V době největšího rozkvětu říše Chimu kolem roku 1200 žilo v Chan Chan téměř 100 tisíc obyvatel. Metropole pokrývala plochu 20 kilomerů čtverečních a byla tak největším městem předkolumbovské Jižní Ameriky. Dodnes drží primát největšího hliněného města na světě. Sám název název města, jenž v doslovném překladu znamená „slunce slunce“, napovídá, že Chan Chan bylo celé postaveno z cihel sušených na slunci. Výhodou kotovic bylo, že v létě udržovaly chlad a v zimě teplo. Jak poznamenal archeolog Max Uhle: "Jejich kvalita byla tak vysoká, že ještě ve dvacátém století byly vepřovice z Chan Chanu prodávány na volném trhu za desateronásobnou cenu."

Nejmocnějším a nejrozvinutějším státním útvarem, který existoval na severním pobřeží Peru a jižním pobřeží Ekvádoru, byla říše Čimú.

Hlína je sice levný materiál, ale město chudobou rozhodně nestrádalo. O jeho bohatství svědčí, že bylo pokryto zlatem a stříbrem a jeho zdi byly překrásně vyzdobené reliéfy. Toto bohatství zůstalo více méně nedotčeno i poté, co město dobyli Inkové. Rabování a plenění vypuklo, až když do města kolem roku 1532 dorazili španělští dobyvatelé v čele s Franciscem Pizzarem. Během pár desetiletí ze zlatého pokladu nezbylo téměř nic.

Přesto lovci pokladů nejsou tím největším nebezpečím pro starodávné město. Dnes je v mnohem větší míře ohrožují rozmary počasí. Chan Chan totiž bylo založeno na nehostinné pobřežní poušti s průměrnými ročními srážkami menšími než 0,25 centimetrů! Díky suchému podnebí přežilo hliněné město dodnes. Dnes jej však v důsledku klimatických změn devastuje příliš mnoho vody. Sice již v době říše Chimu zasáhl město každých 50 let fenomén zvaný El Niňo, jenže ten se do oblasti vrací čím dál častěji a přináší čím s sebou dál větší přívalové deště, které město postupně odplavují.

K ochraně zbývajících trosek města byly postaveny provizorní přístřešky.

Navzdory pokračují erozi se archeologové snaží vzácnou lokalitu stůj co stůj zachránit. Na mnoha místech vztyčili plátěné přístřešky na ochranu staveb před dešti. Vzácné vlysy nechali ztvrdit roztokem z destilované vody a kaktusové šťávy. Z dlouhodobého hlediska však tato opatření k záchraně města stačit pravděpodobně nebudou.

user-avatar

Irena Gruberová

22. 05. 2015 | 11:00

> ExtraStory   |   Inzerce