Charles de Gaulle a Harold Macmillan k sobě nikdy neměli moc blízko.

Charles de Gaulle a Harold Macmillan k sobě nikdy neměli moc blízko. | zdroj: france24.com


Charles de Gaulle Británii v evropském společenství nechtěl, zřejmě tušil brexit

TÉMATA: politika | francie | velká británie | evropa | evropská unie | brexit

user-avatar

Tomáš Chalupa

11. 11. 2019 | 10:00

V listopadu roku 1963 hostil v paláci Rambouillet francouzský prezident Charles de Gaulle sého britského premiéra Harolda Macmillana. Ten se snažil přesvědčit de Gaulla, aby souhlasil se vstupem jeho země do Evropského hospodářského společenství. Jenže Francouz byl jednoznačně proti.

De Gaulle si Macmillana vychutnával. Věděl, že Brit rád střílí, takže uspořádal hon, kterého se sice účastnil jen jako divák, ale vždy nezapomněl Macmillana upozornit, když minul. V politické otázce mu zdůrazňoval, že Británie má přece velmi silný a exkluzivní vztah ke Spojeným státům, kterým rozhodně zbytek společenství neoplývá. Pokud chtějí Britové do Evropy, musí přehodnotit svou provázanost s Američany, to de Gaulle naznačil zcela jasně.

Podle de Gaullových pamětí byl britské premiér doslova zničený a téměř plakal. Věděl totiž, že nemá Francouzům v podstatě co nabídnout. Macmillan se vrátil s nepořízenou a de Gaulle v lednu příštího roku oznámil, že Francie vstup Velké Británie do EHS odmítá. Argumentoval tím, že Británie je ostrov, zatímco společenství je kontinentální projekt, Británie má odlišnou strukturu průmyslu od ostatních zemí, a poukazoval také na to, že Británie má odlišné zvyky a kulturu. Roli hrál i britský trh, který byl díky silnému loďstvu schopen obchodovat s celým světem. Zkrátka, Británie má už z podstaty jiné výchozí podmínky než zbytek společenství a tudíž do něj nepatří.

Macmillan si k tomu poznamenal lakonicky: "Když na to přijde, Francouzi nás nakonec vždycky zradí". Pravdou je, že de Gaulle se především bál britského vlivu a oslabení vlivu Francie uvnitř evropského společenství. Všechny důvody byly tak trochu zástupné, protože se při troše dobré vůle daly vyřešit. Tu ale de Gaulle neměl, naopak věci rád stavěl černobíle a nenechával prostor pro kompromis.

Ale měl i pravdu v tom, že Británie vždy měla velmi blízko ke Spojeným státům, které by skrze ni mohly uplatňovat ve společenství své vlastní zájmy. To je ostatně věc, která se občas vyčítá Britům i dnes, že vlastně vždy stáli mimo Unii a hýčkali si své výsadní vztahy s Bílým domem.

De Gaulle vetoval britské snahy i v roce 1967 a vlastně kdykoliv a kdekoliv mohl. Svým způsobem měl navíc pravdu. Vždy poukazoval na to, že Britové mají k Evropě odtažitý vztah, vnímají se nikoliv jako součást kontinentu, ale jako samostatný ostrov, který sice s Evropou má mnoho společného, ale působí globálně, a jak už bylo řečeno, pevně je spojen také s Amerikou. De Gaulle se tak domníval, že to celé zkrátka nebude fungovat. Vzhledem k současnému brexitu se dá říct, že to byl v tomto směru vizionář.

user-avatar

Tomáš Chalupa

11. 11. 2019 | 10:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu