Z odlišných barev pro odlišná pohlaví jsem si udělali posvátný zákon. Přitom jsme jenom naletěli na trik mazaných obchodníků. | zdroj: historydaily.org
Holčičky jsou růžové a hrají si s panenkami a chlapečci jsou modří a hrají si s autíčky – třebaže se dnešní společnost chlubí přívlastkem "pokroková", v některých věcech je pořád pár let v minulosti. Bylo to přitom ještě na začátku 19. století, kdy chlapci nosili stejně jako dívky šaty. A klidně i růžové.
Před několika lety to bylo vlastně přesně naopak. "Obecně přijatým pravidlem je, že růžová je pro chlapce a modrá pro dívky. Růžová je výraznější barva a hodí se tedy pro chlapce, zatímco modrá je jemnější a roztomilejší a vypadá lépe na dívkách," psalo se v obchodní publikaci Earnshaw's Infants' Department z roku 1918.
Do té doby se rodiče s barvami nijak netrápili a všechny děti bez rozdílu jednoduše navlékali do neutrální bílé. A do šatů. Dnes by si lidé sice ťukali na čelo a rodiče by za to častovali nepříliš lichotivými výrazy. Tehdy ale lidé uvažovali především prakticky a věděli, že s šaty se lépe mění plenky dítěte.
Pozdější barevná pravidla pro jednotlivá pohlaví, která máme úspěšně vžitá až dodnes, nebyla nic jiného než další výmysl obchodníků. Všechny děti v bílých šatech pro ně totiž neskýtaly žádný velký zisk. Šaty se v rodině dědily a pokud byly stále nositelné, nikdo se neobtěžoval s nákupem nových. A to se krejčím nelíbilo.
Pomalu se tedy začalo najíždět na systém rozdílných barev. A aby podnikatelé ještě více inkasovali, šaty pro chlapečky už nebyly, ale musely se jim kupovat kalhoty.
Co z toho tedy vyplývá? V závěru je vlastně úplně jedno, do jakých barev rodiče své děti dnes oblékají. Neušklíbejte se tedy nad chlapečkem v růžové ani nekruťte hlavou nad rodiči, kteří holčičku oblékají do modré či jiných "chlapeckých barev".
Mohlo by vás také zajímat:
7. 03. 2017 | 09:22
