Svarožic (také Radegast, latinsky Zuarasiz) byl bohem ctěným lutickým kmenem Ratarů. Je nejspíš totožný s ruským bohem Dažbogem. Původně byl solárním božstvem spojovaným s úrodou, později získal atributy válečné a ochranné. Při tomto přerodu mu však zůstala posvátná zvířata spojovaná se sluncem, kůň a kanec.

Svarožic (také Radegast, latinsky Zuarasiz) byl bohem ctěným lutickým kmenem Ratarů. Je nejspíš totožný s ruským bohem Dažbogem. Původně byl solárním božstvem spojovaným s úrodou, později získal atributy válečné a ochranné. Při tomto přerodu mu však zůstala posvátná zvířata spojovaná se sluncem, kůň a kanec. | zdroj: wikipedia commons


Čím byl Zeus pro Řeky, tím se stal Svarožic-Radegast pro Polabské Slovany

TÉMATA: slované | bohové | radegast | mytologie | náboženství | pohané | kulty

user-avatar

Václav Pokorný

10. 12. 2017 | 12:00

Pro Ratary, polabský kmen Slovanů, byl nejvyšším bohem mýtický Radegast. Při magických rituálech mu pohanští kněží obětovali zvířata i své nepřátele.

Polabské Slovany řadíme stejně jako Čechy do skupiny západních Slovanů. Od počátku 6. století osídlovali území mezi řekami Labem a Odrou (oblast dnešního východního Německa). První obsáhlejší písemné zprávy o jejich pohanských bozích se dovídáme z kroniky prvního pražského biskupa Dětmara (Thietmara), napsané v 11. století. Území osídlené Polabskými Slovany

V té se uvádí, že v kraji pohanských “Retarů” stojí hrad, zvaný Radegast, a vstup je tam možný třemi branami. Hrad sloužil jako ochrana pro dřevěnou svatyni, mistrně postavenou na zvířecích rozích zapuštěných do základů. Vnější stěny byly zdobeny vyřezávanými obrazy božstev a také zde stály sochy bohů ve zbroji a s praporci. Nejvyšším bohem byl Svarožic, k jehož soše kněží přinášeli oběti a věštili u ní pomocí posvátného koně. Záleželo na tom, jakým způsobem kůň překračoval na zem položené kopí. Za orákulum byl také považován obrovský kanec, jenž se někdy válel v bahně blízkého jezera a ohlašoval příchod války. Věštění bylo hlavním zdrojem moci a bohatství kněží.

O padesát let později se Adam Brémský, kanovník působící na okraji slovanského území, zmiňuje o Ratarech se slovy:

“Mezi slovanskými kmeny jsou nejmocnější Rataři a hlavním městem je Retra. Je tam postaven velký chrám démonům, jejichž knížetem je Radegast. Jeho modla je ze zlata, lůžko vyložené purpurem. Toto město má devět bran a odevšad ji obklopuje hluboké jezero. Přechod umožňuje dřevěný most, po němž smějí přejít jen ti, kdo nesou obětní dary nebo žádají pohanské kněze o odpověď.”

Zdá se tedy, že dřívější Svarožic a brémského Radegast je jeden a tentýž bůh. Byl bohem Slunce, války a vítězstvíNěmci si porobili Polabské Slovany násilným šířením křesťanské víry.

Pro mocné Ratary se však osudným stává rok 1066, když ve městě Veligrad zajmou meklenburského biskupa Jana s dalšími křesťany. Kvůli jeho náboženskému vyznání ho tlučou holemi a vodí jej po několika slovanských městech pro pobavení lidí. Když se ani poté nezřekl své křesťanské víry, uťali mu ruce i nohy a jeho tělo pohodili na náměstí. Pak mu usekli hlavu, nabodli ji na kopí a na znamení vítězství obětovali svému bohu Radegastovi.

Odveta za strany křesťanů na sebe nenechala dlouho čekat. Již roku 1068 biskup Burchard z Halberstadtu svatyni vyvrací a odjíždí na Radegastově posvátném černém koni. Ratarům se ještě podaří svatyni obnovit, ale je opět kolem roku 1127 vypleněna Lotharem III. Kult Radegasta tím definitivně zaniká a úlohu hlavního božstva zaujal Svantovít, který měl svatyni v Arkoně na ostrově Rujána. Avšak i ta je později zničena dánským králem Valdemarem I. Velikým. Ten roku 1168 dobývá Rujánu a slovanský kníže přijímá křesťanství. Tím definitivně zaniká pohanské náboženství v Pobaltí.

 

user-avatar

Václav Pokorný

10. 12. 2017 | 12:00

> ExtraStory   |   Inzerce