V představení vedle Miroslava Horníčka (vlevo) zazářila také tehdy osmnáctiletá Pavlína Filipovská.

V představení vedle Miroslava Horníčka (vlevo) zazářila také tehdy osmnáctiletá Pavlína Filipovská. | zdroj: csfd


Člověk z půdy odstartoval slavnou éru divadla Semafor, Rudé právo inscenaci strhalo

TÉMATA: divadlo | hudba | semafor | jiří suchý | jiří šlitr | 1959 | československo

user-avatar

Václav Pokorný

30. 10. 2019 | 13:00

Před 60 lety, 30. října 1959, se společně s premiérou hudební komedie Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Člověk z půdy zrodilo legendární Divadlo Semafor. V této hře poprvé zazněly písničky, které se později staly neobyčejně úspěšnými hity. Soudruzi z Rudého práva však hudební komedii moc neporozuměli a hned po premiéře přišli s negativní kritikou.

„Komedie s vtipnou zápletkou, ale s nejistou stavbou a mnoha mělkými místy dala záminku k všemožným slovním hříčkám a vtipkování na literární téma, jen zřídka se však dostává svou všeobecnou neurčitostí někam dál. Šlitrova hudba, dobře hraná kvartetem Ferdinanda  Havlíka, vtiskuje představení živou atmosféru, originalitou však nevyniká. Slabou úroveň mají bohužel písňové texty Jiřího Suchého.” 

Takto se v listopadu 1959  vyjádřil hlavní komunistický deník Rudé právo o hudební komedii Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Člověk z půdy. Ta měla premiéru 30. října 1959 v pražském divadélku Ve Smečkách (což je dnešní sídlo Činoherního klubu). Bylo to první divadelní představení později velmi slavného Divadla Semafor (zkratka SEdm MAlých FOrem), které založili Jiří Suchý a Jiří Šlitr. Jednalo se o volně propojené pásmo písniček a dialogů živě na jevišti hraných a zpívaných

Samotný děj pojednával o spisovateli Antonínu Sommerovi, který se straní společnosti a žije na půdě, kde ho občas vyrušují ze soustředění milenci. Jednou si ale jednu dvojici (Petra a Martinu) pozve k sobě a chystá se je zapsat do svého nového románu. Na scéně se ale objeví Malý lord, postava z dřívější spisovatelovy knihy, který ničí všechny její výtisky, aby se mohl osvobodit ze spisovatelova vlivu. Zachrání jak milence, tak Hedviku, postavu ze Sommerova nového románu, jejíž duše podle knihy pobývá na Měsíci. Ve hře také vystupuje čtveřice mužů (zvaní girlsáci), kteří nahrazují obvyklé revuální tanečnice.

Titulní postavu spisovatele Antonína Sommera v ní alternovali Miroslav Horníček a Miloš Kopecký (později František Filipovský), dále hráli například Karel Štědrý, Waldemar Matuška, Pavlína Filipovská a Jiří Suchý. Představení doprovázel orchestr divadla Semafor pod vedením Ferdinanda Havlíka. V této hře zazněly písničky, které se později staly evergreeny, mezi jinými Pramínek vlasů, Včera neděle byla, Léta dozrávání nebo Dítě školou povinné

Hudební komedie Člověk z půdy tehdejší diváky natolik okouzlila, že se dočkala 228 repríz. Na tento úspěch o rok později navázal písničkový pořad Zuzana je sama doma. V době dozvuku temných padesátých letech vnesl Semafor na jeviště závan svěžího vzduchu v podobě hravosti a rozverného optimismu, předznamenávajícího uvolněná 60. léta. A byť kritika semaforskou tvorbu zprvu pranýřovala a režim divadlu dokonce házel klacky pod nohy, popularita Semaforu dál rostla a vyvolala vlnu divadel malých forem po celé republice. Vedle tvorby Jiřího Voskovce a Jana Wericha, na jejichž divadlení styl a humor Suchý se Šlitrem navázali, se Divadlo Semafor stalo jedním z nejdůležitějších mezníků v historii českého divadla i populární hudby. 

 

user-avatar

Václav Pokorný

30. 10. 2019 | 13:00

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu