Conrad Schumann přeskakuje železnou oponu | zdroj: youtube.com


Conrad Schumann se stal ikonou svobody. Trpěl však depresemi a nakonec se oběsil

TÉMATA: německo | studená válka | videa | fotografie

user-avatar

Tomáš Chalupa

11. 07. 2015 | 09:00

Policista z východního Berlína v roce 1961 přeskočil ve službě nízký ostnatý drát dělící jej od Západního Berlína. Jeho útěk zachytil fotograf a záběr prchajícího Schumanna obletěl svět. Stal se ikonou touhy po svobodě za železnou oponou. Jenže svoboda to byla jen zdánlivá a nevedla ke štěstí.

Devatenáctiletý Conrad Schumann byl teprve rok ve službách speciální jednotky policie určené k rozhánění demonstrantů, když ho nadřízení poslali hlídkovat na roh Ruppiner Strasse a Bernauer Strasse. Místo to bylo zajímavé tím, že v něm v roce 1961 nebyla ještě nijak zvlášť vybudována tzv. železná opona. Byl tam v podstatě jen nízký ostnatý drát.  Schumann chodil na rohu obou ulic sem a tam, nervózně pokuřoval jednu cigaretu za druhou. Na opačné straně drátu stál rovněž devatenáctiletý fotograf Peter Leibing. Doslova hypnotizoval Schumanna očima. "Tak pojď, tak pojď," posílal mu v duchu prosby. Věděl, že Schumann něco chystá a nemýlil se. Po hodině Schumann típl svou poslední cigaretu a pak se rozběhl k ostnatému drátu. Když ho přeskakoval, odhodil svůj samopal a v tu chvíli Leibing zmáčkl spoušť fotoaparátu. Ikonický záběr byl na světě.

Schumanna rychle policie odvezla z místa. Následoval výslech, při kterém dostal toast a další cigarety. Později získal letenku do Bavorska a politický azyl. Jeho skok ke svobodě mu přinesl to, co očekával, tedy především život mimo komunistickou diktaturu. Ale nepřinesl mu štěstí a klid. Sehnal sice práci ve vinařství, ale trpěl velkým neklidem a stresem. Díky publicitě, kterou mu přinesl snímek, věděl, že je v ohrožení jeho rodina, která zůstala ve východním Německu. Bál se nejen o ně, ale i o sebe. Psychologům řekl, že se obává, že bude unesen nebo zavražděn, možná ho sledují východoněmečtí agenti. Prý mu lidé vyčítali, že opustil kamarády v boji a porušil přísahu.

V roce 1990 v jednom rozhovoru přiznal, že svobodný se začal cítit až po pádu železné opony. I tak se bál navštívit své příbuzné a rodinu v Sasku. Bývalí kamarádi s ním zase nechtěli mít nic společného. Jednou dezertér, navždy dezertér. Deprese přetrvávaly a dokonce se zhoršovaly. Schumann nakonec 20. června 1998 ve věku 56 let spáchal sebevraždu. Oběsil se na větvi stromu ve svém sadu ve městě Kiefenbergu. Stal se sice jedním ze symbolů svobody, jemu samému ale svoboda štěstí nepřinesla.  

user-avatar

Tomáš Chalupa

11. 07. 2015 | 09:00

> ExtraStory   |   Inzerce