Dánská královna s eskymáckými dětmi poté, co byly dovezeny do Dánska

Dánská královna s eskymáckými dětmi poté, co byly dovezeny do Dánska | zdroj: bbc.com


Skandální experiment: Dánové odebírali Eskymákům jejich děti a dávali je na převýchovu!

TÉMATA: experimenty | dánsko | děti | zločiny

user-avatar

Tomáš Chalupa

16. 06. 2015 | 12:00

Temná stránka dánské minulosti znovu vyplouvá na povrch. Dánsko v padesátých letech spustilo sociální experiment na převýchovu grónských domorodců v moderní obyvatele ostrova. Donutili rodiče odevzdat jim své děti. Malé děti pak putovaly do země, o které nevěděly vůbec nic.

Hele Thiesenová žila v roce 1951 v Grónsku se svou matkou a sestrami. Najednou se u domu objevili dva běloši. Jejich úkolem bylo sebrat děti z místních rodin. Matku Thiesenové přemlouvali, ale ona dvakrát odmítla svou dceru na převýchovu dát. Jenže nakonec jejich nátlaku, který už měl pramálo co dočinění s přátelským rozhovorem, podlehla. Malá Helene musela stejně jako spousta jiných dětí domorodých Inuitů opustit svou rodinu a odjet do Dánska.

Dánsko mělo v té době jedinou kolonii, nehostinné Grónsko. Místní domorodí obyvatelé dánsky neuměli, zajímal je jen rybolov. Dánská vláda ale chtěla zemi, respektive její obyvatele, pozvednout a vytvořit nový druh Gróňana. Bylo potřeba vzdělání a výchovy, a s tou se mělo začít už u malých dětí. Pomocí organizace Save the Children (Zachraňme děti) proto stát odebíral děti z rodin. Malá Helene byla jednou z nich. „Co je to Dánsko?“ zeptala se své matky, když se dozvěděla,  že musí odjet pryč.

Jen s malým kufříkem se nalodila na loď společně s 21 dalšími dětmi. Mamince nemávala, protože byla naštvaná. Do Dánska se jí nechtělo. V cizí zemi, kde například poprvé viděla stromy, ji nejprve čekala karanténa. Dětem řekli, že je to dětský tábor, ale účel byl ryze bezpečnostní, zabránit zavlečení tuberkulózy nebo jiné nemoci na pevninu.

Místní noviny se rozplývaly nad úspěchem akce, děti navštívila i dánská královna, velká podporovatelka projektu. „Podívejte se na fotku, ani jedno dítě se na ní nesměje,“ říká Thiesenová. Děti byly podle ní smutné a často plakaly. Byly rozděleny do pěstounských rodin. Helene putovala do rodiny jednoho doktora, protože měla ekzém a předpokládalo se, že bude potřebovat lékařskou péči. Necítila se tam vůbec dobře, a proto vítala změnu a přechod do další rodiny. „Byl to jako ráj. Byli hodně dobrosrdeční,“ vzpomíná na druhou rodinu.

Program po roce skončil a děti se vrátily k rodičům. Když Helene s kufříkem běžela k mamince, byla plná radosti. Vše jí povídala, ale pak zjistila, že jí maminka nerozumí. Mluvila dánsky, zatímco maminka uměla jen původní řeč Inuitů. Navíc ji čekal další šok. Dánské úřady zakázaly, aby se děti vrátily k rodičům a místo toho měly pobývat v jakémsi táboře nazývaném Dětský domov. Tam žily pod dozorem vychovatelů. Sociální experiment tak pokračoval.

Děti žily ve stejném městě, jako jejich rodiče, ale nevídaly se s nimi, jejich domov byl jinde. Vztahy s rodinami se zpřetrhaly a podobné to bylo i u Helene. Šílený sociální experiment jí vzal dětství, rodinu i přátele. Bývala často zadumaná, smutná, plakala. „Můj manžel to se mnou málem vzdal kvůli tomu, že jsem stále plakala,“ vzpomíná Helene.

Dánská vláda se nikdy za hrůzy, které dětem její experiment přivodil, neomluvila. Omluvila se alespoň organizace Save the Children a Červený kříž. Je ale zajímavé, že někdo v organizaci Save the Children zničil veškeré dokumenty týkající se experimentu.

 

user-avatar

Tomáš Chalupa

16. 06. 2015 | 12:00

> ExtraStory   |   Inzerce