Zdenko Radslav Kinský vedl českou šlechtu, když nacistické Německo ohrožovalo existenci Československa.

Zdenko Radslav Kinský vedl českou šlechtu, když nacistické Německo ohrožovalo existenci Československa. | zdroj: www.izdarsko.cz


Dědu majitele žďárského zámku zachránil před gestapem největší Fin všech dob

TÉMATA: protektorát | česká šlechta | rod kinských

user-avatar

Irena Gruberová

21. 04. 2015 | 11:30

O tom, jaký postoj zaujala česká šlechta v době Mnichova a za protektorátu, pojednává putovní výstava Ve znamení tři deklarací, která je v těchto dnech k vidění na zámku ve Žďáře nad Sázavou. Mapuje jak projevy hrdinství a vlastenectví některých příslušníků významných šlechtických rodů, tak i kolaboraci jiných s nacisty. Vůdčí postavou té části šlechty, která se nacistům nebála postavit, byl i děd současného majitele žďárského zámku Zdenko Radslav Kinský. Za jeho statečnost se mu pomstili nacisté i komunisti.

Kinského původ, jazykové znalosti a politické styky jej předurčovaly k tomu stát se lídrem české šlechty. Získal si důvěru Edvarda Beneše, přátelil se s Janem Masarykem. Ministerstvo zahraničí jej několikrát požádalo o výpomoc při některých diplomatických misích a akcích. V napjatém roce 1938 hostil na svém zámku lorda Runcimona a snažil se mu v sudetoněmecké otázce vysvětlit české stanovisko.

V době, kdy se schylovalo k mnichovské konferenci, v níž mělo být rozhodnuto o odstoupení českého pohraničí Německu, zorganizoval Z. R. Kinský manifestační prohlášení, v němž česká šlechta vyjádřila protest proti narušení hranic československého státu. Toto prohlášení tehdy sepsal otec bývalého ministra zahraničí a současného šéfa TOP 09 Karel VI., kníže ze Schwarzenbergu. Před prezidentem Benešem jej přečetl František Kinský z kostelecké rodové větve. Ještě než představitelé šlechty opustili prezidentův přijímací salon, obrátil se Beneš ke Zdenku Radslavovi Kinskému a řekl mu: „Vřele vám děkuji, že jste toto prohlášení zorganizoval.“

Zleva František hrabě Kinský, Jan Adolf kníže Lobkowicz, Jan Nepomuk hrabě Pállffy, Karel Jiří hrabě Belcredi, Jiří Douglas hrabě Sternberg, Hugo hrabě Strachwitz, Karel baron Parish, Rudolf Děpold hrabě Czernin, Leopold hrabě Sternberg, Jindřich hrabě Dobrzenský, Karel VI. Schwarzenberg, Zdenko Radslav hrabě Kinský a prezident Emil Hácha. Praha, 24. 1. 1939

S dalším prohlášením a vyjádřením podpory přišla šlechta v lednu 1939 a pak ještě jednou, půl roku po okupaci. Tentokrát je ale přijímal prezident Emil Hácha. V situaci, kdy nacističtí okupanti považovali veškerou šlechtu v českých zemích za německou, se oni sami otevřeně přihlásili k češství. Pro všech 82 signatářů dopisu to v době protektorátu znamenalo značné nebezpečí. Němci jejich počin označili „za říši nepřátelský akt“ a chystali odvetu. Reichsführer SS Heinrich Himmler nařídil vykořenění vlastenecké šlechty prostřednictvím majetkových postihů. Šlo o uvalení vnucené správy a konfiskaci majetku ve prospěch Říše. Nacisté tímto opatřením chtěli podlomit pozici vlastenecké šlechty a utlumit její případné protiněmecké aktivity.

Z. R. Kinský byl prvním ze signatářů, na jehož panství byla vnucená správa uvalena. „My dobře víme, že jste deklarantem č. 1,“ odpověděl mu dopisem vůdce SS. 2. září 1942 byl Z. R. Kinský vnuceným správcem písemně vyzván, aby nejpozději do 1. října opustil své stávají bydliště na zámku Karlova Koruna v Chlumci. Veškeré snahy o zrušení či zmírnění opatření, které Kinský podnikl, byly marné. Hitler údajně prohlásil, že žádné výjimky nebudou připouštěny, K. H. Frank odmítl Kinského přijmout. Ani prezident Hácha se u protektorátních úřadů nepřimluvil.

Maršál Carl Gustaf Emil z Mannerheimu (1942). Finové si jej před pár lety zvolili největším Finem všech dob.

V situaci, kdy nacisté manželům Kinským vyhrožují vysídlením a vystěhováním na Ukrajinu, se Lori Kinská obrací o pomoc na svého starého přítele, finského polního maršála, generála Mannerheima, a ten její prosbě vyhoví. Napíše na německé ministerstvo zahraničí s tím, že manžele Kinské zná více než 25 let a velmi si proto přeje, aby byli uchráněni majetkových či jiných postihů. Kromě toho také intervenuje u Hermanna Göringa, když jdou spolu na hon. Göring mu sice přislíbí, že se zasadí o to, aby Kinský neskončil ve spárech gestapa, ale doporučí Mannerheimovi ještě osobní setkání s Himmlerem, aby polichotil jeho ješitnosti. Vůdce SS ovšem dělá drahoty a tvrdí, že případ je obzvlášť závažný, neboť Kinský stojí v čele spiknutí proti režimu.

Nicméně se ukázalo, že intervence finského generála Mannerheima měly svou sílu. V roce 1943, kdy se situace na východní frontě komplikovala, si Německo nemohlo dovolit narušit vztahy se svým významným spojencem. Himmler proto v červnu 1943 od zabrání zámků v Chlumci nad Cidlinou i ve Žďáru nad Sázavou upustil. Díky maršálově přímluvě Z. R. Kinský také unikl zatčení gestapem, na rozdíl od kosteleckého Františka Kinského, jehož nacisté odsoudili ke dvěma letům a 9 měsícům ve věznici v Gollnowě.

Zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou (1937)

Nedlouho nato ovšem chlumecký zámek zachvátil požár a způsobil velké škody. Manželé Kinští se tak nakonec museli odstěhovat. Z. R. Kinský byl přesvědčen, že nešlo o náhodu, ale za akt msty ze strany nacistů. Jejich tlaku se až do konce války nezbavil, a když pak 5. května 1945 propuklo v Chlumci nad Cidlinou povstání proti nacistické okupační moci, aktivně se do něj zapojil.

Vlastenectví Kinského a jiných příslušníků šlechty se po válce nedočkalo žádného ocenění. „Moc se o tom nemluvilo, protože dědeček a ti ostatní neměli potřebu být hrdiny,“ vysvětlil nedávno Constantin Kinský. To, co se nepodařilo nacistům, nakonec dokonali po únoru 1948 komunisté. Veškerý majetek šlechty znárodnili. Před politickou a hospodářskou perzekucí Zdenko Radslav Kinský raději prchl s rodinou do emigrace. „Nacismus a komunismus jsou dvě variace jednoho zla,“ shrnul příběh svého dědy majitel žďárského zámku, jenž pro účely výstavy poskytl fotografie a další dokumenty.

user-avatar

Irena Gruberová

21. 04. 2015 | 11:30

> ExtraStory   |   Inzerce