Syndrom rezignace je závažná duševní choroba. | zdroj: youtube.com


Děti uprchlíků ve Švédsku trpí syndromem rezignace, lékaři nevědí, co s tím

TÉMATA: uprchlíci | migrace | nemoci | medicína | švédsko | psychika | psychické problémy

user-avatar

Tomáš Chalupa

7. 09. 2018 | 12:30

Švédsko má, jak známo, početnou uprchlickou komunitu. Lékaři ale upozorňují, že děti uprchlíků trpí často podivnou nemocí, kterou nazývají syndromem rezignace. Vypadají, jako by byly v kómatu, ale nejsou. Jen se jim jakoby nechce žít.

Nic nejí, nepijí, nemluví, někteří ani neotevřou oči. Tak se projevuje navenek syndrom rezignace. Tělo je přitom v pořádku, žádnou nemocí netrpí. Jen tyto děti prostě ztratily vůli k životu a nedělají vůbec nic, aby se při životě udržely. Podle švédských lékařů tento syndrom postihuje pouze malé děti uprchlíků, u dospělých se nevyskytuje.

Co může být jeho příčinou? Podle vědců se děti špatně vyrovnávají s novými podmínkami uprchlických zařízení a toto je jakási reakce na nevyhovující podmínky. Situace je nejhorší u dětí z rodin, které se ocitly v jakémsi právním vakuu. Švédsko jim status uprchlíků nepřidělilo, ale oni podali odvolání nebo probíhá jiná procedura a oni v podstatě jen čekají, aniž by měli jakoukoliv pozitivní vidinu své existence. Zůstat dlouhodobě nemohou, vrátit se často nemají kam. Zatímco dospělí si tuto situaci racionalizují, na děti dopadá zcela jinak a je zřejmě jedním z aspektů, které syndrom rezignace spouštějí.

Lékaři došli k tomu, že syndromem trpí jen děti uprchlíků z východní Evropy a zemí bývalého Sovětského svazu. Netýká se to současné imigrační vlny z Afriky či Blízkého východu. Lékaři se shodují, že po zdravotní stránce jsou děti v pořádku. Někteří se dokonce domnívají, že nejlepší je je nijak neléčit a ponechat je ve vegetativním stavu, pouze napojené na výživu s tím, že se sami časem z tohoto stavu dostanou.

Jiní naopak vidí východisko v tom, že by se rodinám měly dát záruky, že zůstanou ve Švédsku jako plnohodnotní občané a dát jim jistotu existence. To by mohlo pomoci zlepšit stav dětí, a vláda proto už nařídila, že žádné dítě se syndromem rezignace nesmí být deportováno.

Jedno z dětí, které ve stavu syndromu rezignace strávilo několik měsíců, popsalo, že po celou tu dobu bylo na dně moře ve skleněné nádobě. Dítě věřilo, že pokud promluví nebo udělá nějaký pohyb, jeho nádoba se rozbije, vnikne do ní voda a utopí se.

O nemoci panuje mnoho mýtů a je také mnoho těch, kteří pochybují o tom, že jde o skutečnou nemoc. Je natolik bizarní a velmi specifická, že lidé často myslí, že jde jen o kalkul nebo předstírání. To ale lékaři vylučují. Ostatně není to poprvé, co lidská psychika reaguje podivně na podmínky kolem sebe. Například Japonci trpěli občas tzv. Pařížským syndromem. Znali Paříž z nádherných pohlednic a katalogů, a když potom město navštívili osobně, byli v těžkém šoku, že město není zdaleka tak malebné, jak si ho představovali. Reakcí byly různé formy halucinací, změněného vědomí nebo žaludeční nevolnosti.

user-avatar

Tomáš Chalupa

7. 09. 2018 | 12:30

> ExtraStory   |   Inzerce