Dětství Václava Havla: Z hýčkaného princátka třídním vyvrhelem

Václav Havel v pozdějších letech přiznal, že si tehdy žil jak prase v žitě. Blahobytným rodinným životem však otřásl komunistický puč v roce 1948. Václavu Havlovi bylo tehdy dvanáct a stejně jako Miloš Forman nebo bratři Mašínové navštěvoval elitní internátní školu v Poděbradech. “Mému otci patřily restaurační podniky, a já si vzpomínám, že matka si tam šla pro maso pro nás domů, a už jí ho nedali, ze dne na den, že to bude zestátněné,” řekl v rozhovoru pro dokumentární cyklus televize BBC Zapomenutý svět komunismu. Havel kvůli svému buržoaznímu původu nemohl po ukončení základní povinné docházky studovat na střední škole podle své volby. Nevyučil se a léta musel pracovat manuálně. Maturitu si pak dodělával večerně. Dálkově nakonec také vystudoval divadelní fakultu na pražské Akademii múzických umění. 

"Václav Havel by nikdy nebyl tím, čím byl, pokud by neměl tak skvělé rodinné zázemí, které vytvářela především jeho maminka Božena. Jeho osobnost - i jako politika - to nepochybně významně zformovalo," uvedla před dvěma lety pro server aktualne.cz archivářka Knihovny Václava Havla Gabriela Romanová. Rodiče sice svým synům platili guvernantku, ale Božena Havlová je vzdělávala sama. Obětovala tomu i svůj talent výtvarnice či módní návrhářky. Vlastnoručně jim třeba vyrobila velkou nástěnnou abecedu s naučnými obrázky či sérii nazvanou Věda. Z rodinných alb, ale i didaktických pomůcek je zřejmé, že své syny vedla k slušnému chování a k touze po vzdělání. "Byla velmi ambiciózní (v tom nejlepším slova smyslu) a na své kluky kladla dost velké nároky. Tím cílem pro ně bylo studium na některé z předních evropských - nejspíše britských - univerzit. A nebýt komunistického převratu v roce 1948, tak by se tam oba kluci určitě dostali," podotýká Daniel Kaiser, autor dvoudílného životopisu Disident - Václav Havel a Prezident - Václav Havel. Právě proto, že se Božena Havlová svým dětem tak věnovala, uměli jak Václav, tak i jeho bratr Ivan číst, psát a počítat ještě před nástupem do školy. 

Kdo ví, jak by se Havlův osud vyvíjel, kdyby se komunisté k moci nedostali. Možná by byl podnikatelem stejně jako jeho otec nebo ředitelem barrandovských studií, případně filmovým režisérem, jak o tom snil. Možná by to stejně jako jeho děda jednou dotáhl i na ministra, ale asi by se nikdy nestal prezidentem a nikdy by nedosáhl tak světového renomé, kdyby nebyl pronásledovaným a vězněným disidentem. V každém případě mu nebylo dáno být jen řadovým občanem.