Čeněk Klos byl oddaný vlastenec už od mladí. Mezi jeho vzory patřil Jan Hus, Jan Žižka nebo Karel Havlíček Borovský.

Čeněk Klos byl oddaný vlastenec už od mladí. Mezi jeho vzory patřil Jan Hus, Jan Žižka nebo Karel Havlíček Borovský. | zdroj: kniha Boj s rakouskou hydrou


Dobrovolně padl do ruského zajetí a přidal se k legiím. Nakonec ho ale porazila cukrovka

TÉMATA: první světová válka | českoslovenští legionáři | deníky

user-avatar

Simona Knotková

30. 04. 2018 | 10:30

Na konci války bylo v československých legiích přes 140 tisíc vojáků. Jedním z nich byl i rodák ze středočeského kraje Čeněk Klos. Zatímco rakouskou hydru společně s ostatními nakonec porazil, v boji s nemocí mu síly už nestačily.

Čeněk Klos se narodil 21. ledna 1894 ve vesnici Šopka u Mělníka. Po vychození čtyř tříd na obecné škole byl poslán do Duchcova na studium německého jazyka. Dospívající Čeněk ale raději vyhledával českou společnost a už tehdy v něm začínala bujet nechuť vůči všemu německému. Když se vrátil domů, nastoupil do zámečnického učení. Ani to se nakonec neukázalo jako to pravé. Po roce a půl studium přerušil a po krátkém pobytu doma se vydal na zkušenou do světa. Původním plánem bylo jít pěšky do Ruska. Cesta, kterou absolvoval společně s kamarádem, ale skončila v Brně, odkud putoval na další učení do Prahy.

Válka ho zastihla v říjnu 1914. Po odvedení narukoval k 8. zeměbraneckému pluku do Solnohradu (Salzburgu). Nebyl jediný, ve kterém se praly protichůdné postoje. Jako příslušník rakousko-uherské armády byl povinen sloužit své zemi a Františku Josefovi I. Jako Slovan sympatizoval se svými protivníky a už měl dost nesvobody a útisku českého národa v rakouském područí. Od trápení a morálního rozporu si ulevoval v osobním deníku, který si začal psát v prosinci téhož roku. Díky němu dostáváme do rukou bezprostřední výpověď o tom, jaká nálada panovala mezi českými vlastenci v rakousko-uherském vojsku.

"Mým národům", prohlášení, ve kterém František Josef I. oznámil začátek války se Srbskem

Vojáci si dodávali duševní vzpruhy opisováním ruských a srbských hymen, recitovali básně oslavující Slovany a navzdory zákazům nosili trikolory a slovanské odznaky. Velitelé si se vzpurnou posádkou nevěděli rady a udělovali tresty, které se ve většině případů míjely účinkem. V podobně napjaté atmosféře pokračovala cvičení a přípravy. Vojsko se neustále přesouvalo a skutečný boj byl v nedohlednu.

I v době plné nejasností a pochyb si Čeněk Klos našel prostor na něco ryze neválečného. V jeho zápiscích můžeme nalézt něžná vyznání lásky, které věnoval milované Anežce. I když ho těžké časy vyrvaly z poklidného života, stále to byl dvacetiletý mladík se svými sny a tužbami. Dívka, kterou zanechal doma, byla jednou z nich. Není pochyb, že právě psaní milé, jakož i dopisy od ní ho udržovaly v psychické síle a tužily v něm naději.

K obratu v jeho situaci došlo 18. února 1915. Tehdy se Klos společně s několika dalšími nechal dobrovolně zajat ruskou armádou. Po prvotních nesnázích, kdy se jako trestanec s ostatními neustále přesouval a trpěl nouzí a hladem, zakotvil ve vesnici Arlovgaj v Samarské oblasti. Zde se nějaký čas věnoval pracím na poli a vypomáhal sedlákům. Ani tam ale dlouho nepobyl. S dalšími transporty přicházeli další zajatci a zdaleka ne všichni sdíleli Klosovo vlastenecké nadšení.

Zajatecký tábor v Dárnici

"Ubohý národe, je zde tolik Čechů, ale otevřeně se bojí promluvit osmdesát procent. Ten má doma ženu, druhý děti, jiný rodiče. Každý něco. Copak, kdyby mu je tam tak chtěli živit! Je nás pár, kteří mluvíme, málo těch, kteří přesvědčují, nejvíce těch, kdo mlčí, ale žel, je i dosti takových, kteří jdou proti nám," posteskl si na stránkách svého deníku (knižně vyšel předloni pod titulem Boj s rakouskou hydrou).

Teprve v květnu 1916 se přidává k československým dobrovolníkům v Dárnici u Kyjeva. Zde společně s několika dalšími legionáři obsadil kancelář a vyslýchal zajaté vojáky. "Pasivní" působení v legiích ho však příliš netěšilo a toužil se přidat k bratrům bojujícím v poli. Nadřízení jeho stalých proseb o přeřazení na frontu nedbali, až se Klos na podzim 1917 rozhodl, že odjede sám. Příslib místa v rotě dostal od velitele Karla Vašátka. Bohužel ale zasáhl osud. Jako by nestačilo, že jeho otec podle zpráv z domu churavěl a Anežka mu byla nevěrná, sám Čeněk začal pociťovat příznaky vážné nemoci, která mu znemožňovala přidat se k bojům. Trpěl obrovskou žízní, stále byl unavený a fyzicky se ztrácel před očima. Vojenský doktor mu diagnostikoval cukrovku a nařídil dietu. Inzulín v té době ještě nebyl objeven a doktoři byli v léčbě nemocných bezradní.

Loď převážející legionáře do vlasti (foto: ČsOL)

Na konci války se Klos dostal do americké nemocnice na Ruském ostrově nedaleko Vladivostoku. Kvůli přísnému režimu americké doktorky trpěl nesnesitelným hladem, až se pobyt v nemocnici nakonec rozhodl sám ukončit. 12. ledna 1919 nastoupil na italskou loď Roma a s ostatními legionáři konečně zamířil na cestu domu. Během dvouměsíční plavby zavítal do Jokohamy, Tokia nebo Singapuru. Jeho deníkové zápisky končí 24. března příjezdem do Českých Budějovic.

"Na náš příjezd nebyli tam připraveni. Překvapuje nás, že jsme občanstvem považování za zajatce. Snad, až přijedeme dále do Čech, budou nás tam již znáti. Ve dvě hodiny jedeme dále, nedočkavostí nikdo nespí a jak by mohl? Vždyť po dlouhé, trapné a přece tak plodné době odloučení, vracíme se konečně do té naší drahé, zlaté vlasti, kterou podařilo se nám osvoboditi. Jak budeme asi přijati?" ptá se pětadvacetiletý muž v závěru své výpovědi.

O necelý rok později podléhá chorobě a v nemocnici Červeného kříže v Karlíně 27. ledna umírá. Další rok po jeho smrti objevuje kanadský chirurg Frederick Banting se svým spolupracovníkem Charlesem Herbertem Bestem inzulin, v roce 1923 se přelomový objev v léčbě diabetu dostává i do Československa. Země, kterou Čeněk Klos a další pomohli přetvořit v samostatný a demokratický stát.

Pomník s restaurovanou sochou Čeňka Klose najdete hned vpravo u vchodu při vstupu z ulice Želivského  (foto: Simona Knotková)

Svůj hold můžete Klosovi vzdát například položením svíčky na jeho pomník v pražských Olšanech.

user-avatar

Simona Knotková

30. 04. 2018 | 10:30

> ExtraStory   |   Inzerce