Nabodávání hlav výkvětu francouzské aristokracie bylo oblíbenou kratochvílí francouzské revoluce. | zdroj: Wikicommons


Dobytí Bastily: Mají být Francouzi vůbec nač pyšní?

TÉMATA: francie | francouzská revoluce | bastila

Ve škole nás učili, jak pařížský lid hrdinně dobyl pevnost Bastilu. V podobném duchu tuto událost líčil i slavný francouzský romanopisec Alexandr Dumas. Skutečnost však byla poněkud jiná a je otázkou, zda mají Francouzi vlastně co oslavovat. Bastilu totiž její obránci ochotně předali do rukou vzbouřeného davu, který je pak odměnou za to vykoupal v krvavé lázni.

user-avatar

Markéta Oderská

14. 07. 2015 | 09:30

Byť se v očích Francouzů Bastila stala symbolem královské tyranie a despotismu, v žádném případě nebyla ponurým žalářem, v němž by političtí vězni zažívali krutá muka, ale spíše fešáckým vězením pro pár aristokratických delikventů, jako byl třeba markýz de Sade, který proslul coby autor pornografické literatury. Ve vězení měl svého sluhu a užíval si tam naprosté svobody pohybu. Kdyby jej jen několik dní před útokem na Bastilu nepřesunuli jinam, tak by patřil mezi sedm vězňů, které vzbouřený dav po kapitulaci Bastily osvobodil a triumfuálně pak nosil v ulicích na ramenou. Přitom prý někteří z vězňů své osvoboditele prosili, aby je ve vězení nechali. V té době jen hrstka Pařížanů žila v lepších podmínkách než oni. 

Dobytí Bastily v Paříži proběhlo v úterý 14. července 1789. Tato událost je ve francouzských dějinách považována za konec tzv. starého režimu a začátek Velké francouzské revoluce.

Vzbouřenci původně ani neměli v úmyslu Bastilu dobývat. Posíleni předchozím úspěchem v nedaleké Invalidovně, kde se bez odporu zmocnili okolo 40 tisíc pušek, si přišli hlavně pro zásoby střelného prachu, aby měli čím své pušky nabít. Bez této munice neměli šanci pevnost dobýt. Naopak obránci byli velmi dobře vyzbrojeni a střelného prachu měli tolik, že by jím mohli vyhodit do povětří celou okolní čtvrť! Pevnost chránil také příkop a zvednuté mosty. Při troše odhodlání by pro posádku neměl být problém ji ubránit. Jenže vojákům, mezi nimiž převažovali váleční veteráni, chyběla chuť i odvaha bojovat!Ačkoliv bylo v Bastile v době jejího dobytí pouhých sedm vězňů, byla symbolem despocie francouzské monarchie.

Jeden z obránců, poručík Deflue, později v dopise svým bratřím napsal, že se snažil guvernérovi jeho úmysl vydat Bastilu rozmluvit : „Řekl jsem mu, že posádka ani pevnost neutrpěly žádné škody a že máme dosud prostředky k obraně, že nám zatím zabili jediného invalidu a dva či tři poranili. Vypadal, že na moje mínění nedá...“ Místo toho guvernér Launeye přikázal otevřít bránu a spustit padací mosty.

Markýz de Sade

„V okamžení nás odzbrojili, zmocnili se nás, každý dostal svého hlídače, načež ostatní vpadli do obytných prostor, vše poplenili, zmocnili se zbraní, vyházeli okny archivy a nás o vše oloupili...,“ psal Deflue, který jako jeden z mála unikl mstě rozvášněných vzbouřenců. Ty ostatní dav v ulicích doslova zmasakroval. Guvernérovi Bastily pak kuchař jménem Desnot uřízl kapesním nožíkem hlavu a napíchl ji na hrot píky.

Francouzská revoluce tím začala. Bylo 14. července roku 1789 a ten večer si francouzský král Ludvík XVI. do svého deníčku zapsal: „Středa 14. Nic.“

Přesto tento den slaví Francouzi jako svůj státní svátek. Nikde ve Francii však nenajdete pomníky Dantona, Marata či Robespierra. Proč asi?

 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Markéta Oderská

14. 07. 2015 | 09:30