Dřevěný zámeček poblíž města Čuchloma v Kostromské oblasti Ruské federace je ze dřeva vyřezávaným klenotem – ukázkou stavitelského umu a řemeslné zručnosti ruského tesaře Martjana Sazonova.

Dřevěný zámeček poblíž města Čuchloma v Kostromské oblasti Ruské federace je ze dřeva vyřezávaným klenotem – ukázkou stavitelského umu a řemeslné zručnosti ruského tesaře Martjana Sazonova. | zdroj: strelka.com


Dřevěný palác z 19. století málem shnil, na poslední chvíli ho zachránil nový majitel

TÉMATA: rusko | architektura | zámky | dřevostavby

user-avatar

Yvonne K.

18. 03. 2018 | 10:00

Zní to skoro jako příběh z pohádky – uprostřed lesů dlouhá léta chátral opuštěný dřevěný palác a zarůstal vegetací. Na toho, kdo náhodou šel okolo, působil strašidelně. Hrozilo, že se každou chvíli rozpadne, ale stejně jako v každé dobré pohádce přišla nečekaná pomoc. Vše tak nakonec dobře dopadlo.

Příběh lesního zámečku začal někdy na sklonku 19. století, když se zbohatlý tesař Martjan Sazonov vrátil z Petrohradu do své rodné vesnice Astašovo. Sazonov měl v Petrohradě dřevařskou dílnu a zbohatl budováním roubených venkovských domů pro majetné obyvatele. Protože byl vdovec, oženil se podruhé a vzal si o 30 let mladší dceru místního kněze. Rozhodl se, že pro svou početnou rodinu postaví v lese nové sídlo a dal si na něm opravdu záležet. Říká se, že se odvážil napodobit design lovecké chaty v Bělověžském pralese, navržený architektem Ivanem Ropetem pro samotného cara. Na rozdíl od něj však Sazonov budovu  v roce 1897 kompletně dokončil. Je celá roubená ze dřeva a bohatě vyzdobená dřevořezbami. Martjan Sazonov (uprostřed), obklopený svou rodinou a sousedy na verandě domu.

Sazonov bohužel v roce 1914 zemřel a o čtyři roky později, když moc v Rusku uchvátili bolševici, propadlo jeho sídlo státu. Rodina byla nucena zámeček opustit a budovu pak využívalo zemědělské družstvo. Po druhé světové válce sem byla umístěna knihovna, kino, pošta, a dokonce i zdravotní středisko.

Zámeček začal vinou nedostatečné údržby chátrat. Koncem 70. let, když se vesnice odchodem jejích obyvatel do měst vylidňovala, zůstal již zcela opuštěn a postupně jej pohlcoval okolní les. Zámeček před rekonstrukcí

Tady mohl příběh dřevěného paláce skončit, kdyby jej v roce 2005 náhodou neobjevil moskevský finančník Andrej Pavličenkov, jehož koníčkem byla historie. “Zámeček byl v žalostném stavu,” vzpomínal Pavličenkov. “Chyběly okenní tabulky, věž se nakláněla, ve střeše zela díra, ale i tak byl impozantní,” vysvětloval, proč se rozhodl nemovitost zachránit. Dva roky se ji pokoušel s manželkou a několika místní dobrovolníky vlastními silami opravit, nakonec se rozhodl budovu, která nebyla ani vedena jako památka, od státu koupit a z úspor, které vydělal jako investor, ji postupně celou zrekonstruovat. Zámeček po rekostrukci

Prakticky ji musel kládu po kládě demontovat a nahradit každou její shnilou část. Přes 40 procent původního dřevěného materiálu a více než 5000 ozdobných prvků tak muselo být vyměněno. Krom toho bylo třeba vyčistit okolí od náletových dřevin, vybudovat příjezdovou cestu, zavést elektřinu a opravit i nedaleké umělé jezero. Mnoho let práce se ale vyplatilo – zámeček dnes vypadá jako nový a láká turisty. Příběh se šťastným happy-endem tak může být inspirací i pro ostatní, kterým není lhostejný osud chátrajících historických památek.

 

user-avatar

Yvonne K.

18. 03. 2018 | 10:00

> ExtraStory   |   Inzerce