Rudolfu Beranovi dvakrát hrozil trest smrti.

Rudolfu Beranovi dvakrát hrozil trest smrti. | zdroj: rozhlas.cz


Druhorepublikový premiér Rudolf Beran: Za velezradu ho soudili nacisti i komunisti

TÉMATA: československo | druhá republika | 30. léta | politici

user-avatar

Václav Pokorný

1. 12. 2018 | 19:00

Před druhou světovou válkou byl předsedou agrární strany, za druhé republiky a začátkem protektorátu se stal předsedou vlády. Skončil v nacistickém a později československém vězení.

Rudolf Beran byl typický pravicový politik první republiky a dlouholetý vrcholný funkcionář agrární strany. Po smrti jejího prvního předsedy Antonína Švehly byl právě Beran v roce 1935 zvolen do jejího čela.

Jen o tři roky později nastává pro demokratické Československo a jeho politické strany krizová situace. Požadavky německé menšiny koordinované samotným Hitlerem donutily tehdejší československou politickou reprezentací k přijetí Mnichovské dohody a odstoupení pohraničního území Německu. Po ní následovala rezignace tehdejší vlády a 5. října 1938 abdikoval i prezident Edvard Beneš.

V následujících týdnech se z občanských stran a z části strany národně socialistické vytvořila Strana národní jednoty, ke které se následně přidaly i pravicové strany. Předsedou této strany byl zvolen Rudolf Beran. Ten byl pověřen, aby nabídl kandidaturu na prezidenta Emilu Háchovi, ten zase chtěl, aby Beran sestavil novou vládu, zejména z lidí, kteří již byli dříve politicky aktivní. S tím však Beran nesouhlasil, chtěl vládu, ve které by byli odborníci. Nakonec ale souhlasil a vládu sestavil a převzal do ní některé členy bývalé vlády, například generála Syrového.

Funkce předsedy česko-slovenské vlády se ujal 1. prosince 1938 a na tomto postu vytrval až do 15. března 1939, kdy prezident Hácha po jednáních s Hitlerem souhlasil se zřízením protektorátu na českém území. Beran byl zásadně proti a na svůj post rezignoval. Než mohl funkci opustit, byl již 15. března nucen uvítat Adolfa Hitlera v Praze.

Až 26. dubna byl vystřídán generálem Eliášem a poté se stáhl se do ústraní. Během okupace se dokonce zapojil do odbojových činností organizovaných především bývalými agrárníky. V roce 1941 byl odhalen a Třetí říše Berana obvinila z velezrady. Když stál 25. června 1942 před soudním tribunálem nacistického Německa a bojoval o život, předstoupil jako svědek K. H. Frank a svou dvouhodinovou řeč zakončil slovy: „Beran a Eliáš – jsou to samé!“ Dodejme, že generál Alois Eliáš byl šest dní před Beranovým přelíčením popraven. Nakonec ho nacistický režim odsoudil „jen“ k 10 letům vězení. Rudolf Beran ve věznici.

Hned po válce 14. květnu 1945 byl Beran na svém statku Miloňovicích zatčen, tentokrát však československými orgány. Poválečné Československo jej obvinilo z kolaborace. Při soudním přelíčení v roce 1947 národní prokurátor Grospiš ve své závěrečné řeči uvedl: „S hnusem a odporem budou psát dějiny o obžalovaném Beranovi, který s poníženým služebníčkováním vycházel vstříc německým okupantům.“

Za protinárodní činnost byl odsouzen k dvaceti letům vězení i přesto, že mnoho skutků během války i svědků vypovídalo v jeho prospěch. Při své obhajobě před soudem – z níž tehdy nesmělo být v tisku nic zveřejněno – Rudolf Beran 28. března 1947 mimo jiné také řekl: „Předsednictví vlády jsem přijal jako oběť, kterou musím přinášet ve chvílích nejkritičtějších. Přijal jsem ji u vědomí odpovědnosti, že i v dobách zlých musíme zůstat na palubě korábu, i když voda do něho teče ze všech stran.”

Zemřel v leopoldovské věznici v roce 1954 a nezbyl po něm žádný hrob. Byl pohřben na provizorním pohřebišti za věznicí, které bylo na začátku normalizace srovnáno se zemí.

user-avatar

Václav Pokorný

1. 12. 2018 | 19:00

> ExtraStory   |   Inzerce