V Domě U Zlaté lodi v Praze prováděl své pokusy s černou magií Jiří Arvéd Smíchovský, označovaný za novodobého pražského Fausta.

V Domě U Zlaté lodi v Praze prováděl své pokusy s černou magií Jiří Arvéd Smíchovský, označovaný za novodobého pražského Fausta. | zdroj: prostor-ad.cz


Dům U Zlaté lodi v Praze: Tady měl svou tajnou dílnu okultista známý jako Malostranský ďábel

TÉMATA: praha | malá strana | magie | hermetismus

user-avatar

Yvonne K.

9. 11. 2016 | 14:00

Malostranský ďábel, novodobý pražský Faust či Ďáblův přítel... Tak nazýval poválečný tisk Jiřího Arvéda Smíchovského, předního českého hermetika, který v domě U Zlaté lodi v Praze praktikoval černou magii. Byl trojnásobným doktorem, měl geniální paměť, ovládal osm jazyků, měl rozsáhlé vědomosti, ale žádné svědomí. Donášel jak nacistům, tak i komunistům a pro svoji záchranu se neštítil vyvolávat i samotného ďábla. Po osudech této málo známé postavy českých dějin pátral už od 70. let spisovatel Josef Polášek, jehož kniha Malostranský ďábel vyšla až letos.

Rohový dům U Zlaté lodi na Malé Straně v Praze působí na první pohled jako nikterak zajímavá stavba s kavárnou a zlatnictvím v přízemí. Málokoho z kolemjdoucích by zřejmě napadlo, jak bohatá historie se za jeho zdmi skrývá. Na  rohu ulic Letenská a U Lužického semináře, v místech středověkého pohřebiště, stojí dům č. p. 118 už téměř 400 let a za tu dobu se v něm vystřídala nejen velká řádka majitelů, ale i hostů. Od počátku své existence totiž sloužil jako zájezdní hostinec, kde si v 19. století rád popil i legendární loupežník BabinskýBabinský, strašlivý lesů pán.

Ve 20. století dům obývala pražská rodina Smíchovských, která patřila k pražské honoraci. Rudolf Smíchovský si v domě před první světovou válkou zřídil dílnu na výrobu tiskařského náčiní a prodejnu potřeb pro tiskaře. Byl katolicky založený a stýkal se i s papežem. Podporoval výtvarné umělce, zvláště ty, kteří se věnovali náboženským tématům. Jeho dům navštěvoval slavný malíř Max Švabinský či československý generál Radola Gajda. Syn Arvéd mu však svou náklonností k černé magii a sklonem k homosexualitě působil četné problémy. V historických  sklepení domu prováděl se svým přítelem praktické pokusy s černou magií  a dokonce i vyvolával ďábla. Dobové snímky budovy z dob, kdy v něm žil Jan Arvéd Smíchovský.

“Těžko říct, co všechno je pravda a jestli to o sobě šířil on nebo druzí,” řekl pro Český rozhlas historik Dalibor Stádník. V každém případě byl Jiří Arvéd Smíchovský rozporuplná postava. Na jednu stranu nesmírně vzdělaný a nadprůměrně inteligentní, se třemi doktoráty a znalostí osmi jazyků, na druhou stranu fašista, nacistický agent i prominentní vězeň StB. Rozcházejí se i údaje o jeho smrti. Podle jedné verze spáchal sebevraždu, podle jiné zemřel na otravu krve poté, co si sám provedl obřízku, podle další byl zavražděn dozorcem na příkaz StB. Ani Poláčkova kniha Malostranský ďábel nepřináší jasnou odpověď a kolem osoby Smíchovského udržuje auru tajemství. Po osudech nejbizarnějšího českého udavače pátral Josef Poláček.

Právě touha po poznání skrytých tajemství se Smíchovskému stala osudnou. Věřil, že vše podstatné už bylo objeveno, ale přístup k tomu mají jen zasvěcení. Chtěl být jedním z nich a podřídil tomu celý svůj život. Horlivě sháněl hermetické spisy a nevyhýbal se ani klášterním knihovnám. Vše, co jej zajímalo, skupoval nebo zabavoval a v bednách posílal domů. Během druhé republiky se účastnil pokusu o obsazení Lidového domu i útoku proti Vinohradské synagoze hlavě proto, že se chtěl zmocnit zde uložených knih a rukopisů. V patře domu U zlaté lodě si zřídil velkou knihovnu se vzácnými tisky a rukopisyZa okny tohoto domu dříve žil novodobý pražský Faust.

Co nenašel v knihách, hledal mezi lidmi. Vstupoval do různých "tajných" spolků, sdružení, sekt, církevních řádů a politických stran a všude se snažil odhalit nejtajnější informace. Šlo to tak daleko, že v pražských vinárnách "flámoval" s významnými osobnostmi a vytahoval z nich v alkoholickém opojení to, co by jinak neřekli. Tajné dokumenty nemusel fotografovat nebo kopírovat, prostě si je zapamatoval. Měl geniální fotografickou paměť. Dovedl citovat rozsáhlé pasáže z Bible a údajně celou Danteho Božskou komedii v originále. 

Snaha dopátrat se skrytého neušla pozornosti různých zpravodajských služeb. Za první světové války, když zběhl z rakouské armády, se o něj zajímali Italové. Jako agent italské vojenské a později civilní zpravodajské služby působil až do roku 1930. 

Za protektorátu se stal agentem německé zpravodajské služby Sicherheitsdienst, což mu usnadnilo přístup do neveřejných fondů tehdy zavřené Univerzitní knihovny. Jako svobodný zednář umožnil nacistům průnik do české zednářské lóže, dodával informace o organizaci českého Sokola, zpracovával materiály o okultních společnostech a o odbojové protirakouské organizaci Maffie. Měsíční hlášení německé zpravodajské služby Sicherheitsdienst

Změnil si jméno na Georg Arwed Smichowski a měl vlastní kancelář v úřadovně tajné služby v Beethovenově ulici č. 5 (dnes Opletalova). Současně si vytvářel alibi do budoucna tím, že vybrané lidi varoval před zatčením, na což ale dvakrát málem doplatil. V srpnu 1941 byl zatčen gestapem, když se jeho jméno objevilo v diáři jednoho zabitého odbojáře, a ve vězení si pobyl necelého půl roku, než ho ochránci ze Sichercheitsdienstu vysvobodili. Něco podobného se opakovalo v září 1944 a na svobodu se dostal v dubnu 1945. Jiří Arvéd Smíchovský byl špiónem, aktivním fašistou, nacistickým agentem i spolupracovníkem StB.

Poslední zatčení 1. května si zřejmě zařídil sám, když při domovní prohlídce záměrně odcizil prsten, aby se vyhnul zúčtování s kolaboranty. Trestu ovšem neušel. Dne 15. května 1945 byl zatčen a obžalován na základě retribučních zákonů ze zločinů proti státu a z udavačství. Několik svědků sice potvrdilo, že jim během protektorátu pomohl, nebo i zachránil život, ale jeho služby pro Sicherheitsdienst byly značné a nepopiratelné. Nepomohlo ani tvrzení, že byl ke spolupráci byl donucen, a soud mu v květnu 1947 uložil doživotní trest. Vězněn byl na Pankráci, v kamenolomu Dolní Bříza, od dubna 1949 v Plzni na Borech a nakonec skončil na Mírově, kde měl vlastní celu. Politické procesy v 50. letech

Zpočátku byl privilegovaným vězněm, neboť disponoval informacemi o českých předmnichovských politicích, které se komunistům mohly hodit. Vypracovával pro ně také falešný důkazní materiál proti řadě nepohodlných osob a byl svědkem v politických procesech. Podle dokumentů přivedl na popraviště skoro padesát nevinných lidí. “On je do jisté míry učil, jak má tajná policie fungovat. Také udával konfidenty gestapa. Chtěl si zkrátka zachránit holý krk,” řekl historik Stádník. robka rodiny Smíchovských na pražských Olšanských hřbitovech. Ostatky Josefa Arvéda skončily neznámo kde.

O Smíchovského projevila zájem také sovětská NKVD a připravovala jeho deportaci do SSSR. Toho se ale čeští komunisté zalekli. Nikdo si nebyl jistý, co vlastně o něm Smíchovský ví a komu o tom řekne. V nejisté době počátku padesátých let bylo nakonec rozhodnuto o jeho likvidaci. Na chodbě mírovské věznice jej jeden z bachařů udeřil tvrdým předmětem zezadu do hlavy, čímž mu poškodil prodlouženou míchu, kde je centrum dýchání. Smíchovský se dusil víc a víc. Své poslední hodiny prý strachy prokřičel a po smrti “zčernal”. Když se tyto okolnosti jeho smrti spojily s tvrzením vězňů, že ve vězení vyvolával ďábla, rozšířila se mezi okultisty pověst, že si Smíchovského odnesl satan. Jeho pozůstalost se nezachovala a tělesné ostatky kvůli likvidaci vězeňského hřbitova zmizely neznámo kam.

 

user-avatar

Yvonne K.

9. 11. 2016 | 14:00

> ExtraStory   |   Inzerce