Proslulý hudební klub v Eel Pie Island Hotel

Proslulý hudební klub v Eel Pie Island Hotel | zdroj: eelpieislandmusic.com


Eel Pie Island byl ostrůvkem svobody, oázou sexu a líhní budoucích rockových hvězd

TÉMATA: cestování | hudba | anglie | rock

user-avatar

Blondie

16. 04. 2015 | 17:00

Neznalého by asi stěží napadlo, že na tichém, malém ostrůvku uprostřed řeky Temže v Twickenhamu se před téměř 60 lety utvářela britská rocková scéna a rodila se zde řada budoucích rockových hvězd. Když se dnes tudy procházíte, máte pocit, že jste na hony vzdáleni „bítníky zaplavenému doupěti neřesti,“ jak tohle místo v 60. letech označoval britský tisk.

Eel Pie Island, kde kdysi stával legendární stejnojmenný hotel, je jedním z pečlivě utajovaných tajemství Londýna. Veřejnosti je zpřístupněn jen dvakrát do roka (většinou v lednu a v červnu), když výtvarníci otevřou svá studia a ateliéry a nabízí na prodej své umění.

Ač malý, je tento ostrůvek bohatý na historii a skrývá řadu tajemství. Vypráví se, že už král Jindřich VIII. sem zajížděl v 16. století na lodi laškovat s milenkami a dával si tu vyhlášený koláč z úhoře „eel pie“, podle nějž dostal ostrov své jméno.

Legendární hotel Eel Pie Island na pohlednici z roku 1900

Od roku 1835 se stal Eel Pie Island díky nově postavenému, třípatrovému hotelu oblíbeným víkendovým letoviskem Londýňanů. Jedním z jeho častých hostů byl například anglický spisovatel Charles Dickens, jenž už si v 19. století pochvaloval, jak se tam skvěle tancuje na hudbu.

Jednou z atrakcí hotelu byl taneční sál s perfektně odpruženou podlahou, v němž se pořádaly plesy a ve 20. a 30. letech pak taneční čaje. Po válce ovšem hotel ztrácel na popularitě a pozvolna chátral. Jeho nejlepší časy ho přitom teprve čekaly, to když si elegantní taneční sál pronajal sociální pracovník Arthur Chisnal. Od roku 1957 tu nejprve pořádal jazzové večery, ale s nástupem rokenrolu sem začal postupně zvát i nově vylíhlé rockové kapely jako třeba Rolling Stones.

Taneční sál praskal ve švech.

Více než o samotnou hudbu se však Chisnal zajímal o sociální práci a mladou generaci, pro niž chtěl vytvořit jakési útočiště, kde by se mohli uvolnit a být sami sebou, potkávat se s vlivnými lidmi a kde by – pokud by o to stáli – mohli získat i nějakou radu do života.

„Arthur se zajímal o kulturu teenagerů a viděl, že úřady neví, co počít s těmi mladými, kteří se pokoušejí jít vlastní cestou, místo aby šli ve stopách svých rodičů,“ řekl Michele Whitby, jeden z autorů knihy o Eel Pie Island. „On opravdu nebyl vášnivým hudebním fandou. Byl to jen způsob, jak sem přitáhnout mladé lidi a nabídnout jim pomoc,“ dodal.

Rolling Stones

Tato taktika se vyplatila a každou středu a o víkendech proudily po úzké lávce na Eel Pie Island desítky teenagerů, aby si v přeplněném sále poslechli nové, začínající kapely, které se později celosvětově proslaví. Mezi těmi, které tu koncertovaly, byly kromě Stonů také kapely Pink Floyd, Black Sabbath, The Who, The Yardbirds, Genesis a muzikanti jako David Bowie nebo Eric Clapton.

„Začala jsem sem chodit v roce 1964 a mezi prvními kapelami, které jsem tu viděla, byli Rolling Stones, kteří byli fantastičtí,“ vzpomínala po letech Gina Way. „Mick na konci šňůry oznámil, že se chystají vydat singl a vtipkoval, že pokud jejich turné nebude úspěšné a neproslaví je, vrátí se sem brzy nazpět. Přesně to se však stalo a nikdy už jsme je tu neviděli.“

Nikde se nebalily holky tak dobře jako na Eel Pie Island.

Jinou budoucí rockovou hvězdou, která tu byla často k vidění, byl vždy excentricky vyparáděný zpěvák Rod Stewart, který když nezpíval s kapelou, tak balil ženské. Ostatně Eel Pie Island byl proslulý nejen hudbou, která tu na plném plameni vařila, ale i hojností všudypřítomného sexu. „Už když jste se k němu přibližovali, viděli jste, jak tu sex stoupá jak pára nad hrncem,“ básnil jeden z pamětníků oněch časů, jazzman a bluesový zpěvák George Melly. „Bylo nesmírně obtížné si na Eel Pie Island nezašukat,“ poznamenal sarkasticky.

Špatná pověst, která se na historicky první britskou undergroundovou hudební scénu přilepila, vedla posléze k tomu, že hotel byl z bezpečnostních důvodů v roce 1967 uzavřen. Arthur Chisnal neměl peníze na to, aby zde provedl požadované opravy. Na nějaký čas budovu obsadili squatteři a časem se tu utvořila největší komunita bosonohých hippies v Británii. Ti zde sice – jak samy úřady uznaly – žili zdravě a spokojeně, nicméně za záhadných okolností hotel v roce 1970 náhle vyhořel, byl opuštěn a posléze stržen dolů. Na jeho místě vyrostla nová bytovka s padesáti byty pro 150 osob.

Divoké večírky

„Tisk vždycky tvrdil, že to bylo strašné místo se spoustou drog, ale my jsme jen popíjeli pivo,“ bránil renomé zaniklého klubu Trevor Bylis, který na ostrově z jisté nostalgie dokonce bydlí. „Taneční podlaha byla jak trampolína, každý mohl tančit, křičet, smát se a skákat dokola. Byly to skvělé časy. Moc drog tu nebylo, zato hodně sexu a spoustu rokenrolu. Nic z toho nás dnes zpětně nešokuje,“ prohlásil.

I přesto, že hotel zmizel a s ním i hippies a rockeři, Eel Pie Island si do dnešních dnů uchoval bohémský nádech a jakýsi téměř psychedelický charakter, který podtrhují barevné a svérázně vyzdobené domečky a studia tamních umělců a řemeslníků, roztroušených v pitoreskních uličkách. Dostat se sem můžete jen na lodi nebo pěšky po úzké lávce, stejně jako tudy tenkrát tudy tahaly své nástroje a aparaturu rockové legendy.

user-avatar

Blondie

16. 04. 2015 | 17:00

> ExtraStory   |   Inzerce