Luise Rainer, herečka, která prchla z Hollywoodu. | zdroj: internet


Einsteinova múza Luise Rainer: Jako první vyhrála Oskara dvakrát po sobě, přesto z Hollywoodu prchla

Její filmová kariéra trvala velmi krátce, přesto stačila na to, aby se Luise Rainer natrvalo zapsala do historie kinematografie. Ač Němka, byla první ženou, která získala druhého Oskara, a prvním hereckým umělcem, kterému se to povedlo hned dva roky po sobě. Ještě donedávna byla nejstarší žijící držitelkou amerických filmových cen. Dožila se 104 let.

user-avatar

Blondie

4. 01. 2015 | 09:17

Luise Rainer začala hereckou kariéru v Německu před nástupem Hitlera k moci.

Luise Rainer (1910 – 2014) se narodila v Düseldorfu do rodiny židovského podnikatele. S herectvím začala proti vůli rodičů už v 16 letech. Vystupovala s uměleckou skupinou Maxe Reinhardta ve Vídni a hrála také v několika německých filmech. Při představení Dreiserovy Americké tragédie si jí všiml hledač talentů ze společnosti Metro-Goldwyn-Mayer, Bob Ritchie, jenž v Evropě hledal novou Gretu Garbo. Luise Rainer se svou oduševnělou tváří, hlubokýma očima a rozčepýřeným mikádem jeho představu zcela naplňovala. Nabídl jí proto spolupráci. Luise dlouho neváhala – v Německu už byli u moci nacisté a její snoubenec nedávno zahynul při leteckém neštěstí. Pod podmínkou, že si s sebou může vzít svého milovaného terriéra, se vydala na cestu do Států.

Německá Greta Garbo

První roli tam získala v roce 1935 v romantické komedii Espanade a hned si vysloužila přezdívku „Nová Garbo“. Ve filmu Velký Ziegfeld z roku 1936 sice hrála menší roli bývalé manželky brodwayského impresária Florenze Ziegfelda, diváky však chytla za srdce emočně vypjatou scénou, kdy telefonuje se svým bývalým manželem a snaží se mu radostně popřát hodně štěstí k sňatku, přitom jí tečou slzy po tváři. Za tenhle výkon obdržela nejen Oskara, ale i přezdívku „Vídeňská kapka slzy“.

Ač běloška, věrohodně ztvárnila roli čínské venkovanky ve filmu Dobrá země.

Zcela odlišnou roli posléze ztvárnila ve filmu Dobrá země, kde hrála skromnou a poddajnou čínskou venkovanku, která jí vynesla dalšího Oskara. Stala se tak historicky prvním umělcem, jemuž se podařilo získat tuhle cenu dva roky po sobě. Podobný triumf zopakovala z hereček jen Katherine Hepburnová a z mužů pouze Spencer Tracy, Jason Robards a Tom Hanks.

Při předávání amerických filmových Oskarů v roce 1937  s hercem Paulem Munim a režisérem Frankem Caprou

Herečce však tyto trofeje štěstí nepřinesly. V osobním životě byla nešťastná a zoufala si kvůli neshodám se svým tehdejším manželem, scénáristou Cliffordem Odetsem. MGM ji musela doslova přemlouvat, aby si šla zlatou sošku převzít (v té době se výsledky oznamovaly hercům předem). „Vzpomínám si, jak se mnou Odets třikrát objel Biltmore, kde se Oskaři rozdávali, protože jsem děsně brečela,“ prozradila v jednom rozhovoru. Na slavnostní ceremoniál pak přišla pozdě, s neupravenými vlasy, a reportéry šokovala, když se upřímně svěřila, jak nesnáší Hollywood.

Luise Rainer se zlatou soškou Oskara v roce 1938

„Nic horšího mě nemohlo potkat,“ poznamenala k udílení cen. „Jak jsem získala dva Oskary, začali si myslet, že mě mohou obsadit do čehokoliv. Byla jsem strojem, nástrojem ve velké fabrice a nemohla jsem nic dělat,“ postěžovala si později. Producent Mayer jí nedovolil natáčet Madame Curie a roli ve snímku Komu zvoní hrana, o kterou tak moc stála, dostala Ingrid Bergmannová. Místo toho jí vnucovali role, které byly nedůstojné vzhledem k jejímu talentu. „Samé hlouposti... Nechtěla jsem to hrát, a tak jsem odešla, prostě jsem prchla“ vysvětlovala, proč opustila svět Hollywoodu, který považovala za povrchní. Poslední film, který tam natočila, byl snímek Rukojmí v roce 1943.

Se Spencerem Tracym ve filmu Velké město (1937)

V roce 1960 jí italský režisér Fellini přemluvil, aby se objevila v jeho slavném snímku Sladký život. Luise na jeho nabídku nejprve kývla, ale pak si to rozmyslela. Říkalo se, že roli odmítla kvůli tomu, že režisér trval na tom, aby s Marcellem Mastroiannim natočila sexuální scénu, další historka tvrdí, že se spolu nepohodli, protože si prý chtěla své dialogy sama napsat. Na filmovém plátně se ukázala až ve filmové adaptaci Dostojevského Hráčů v roce 1996, kdy už jí bylo 86 let.

S přítelem Albertem Einsteinem v roce 1940

Jak ve svých skoro 100 letech později přiznala, šťastnou ji vždy činila láska, a nikoli herectví. Když se jí ptali, jak často byla zamilována, řekla, že pořád. Na otázku, zda do stejného muže, se usmála a odvětila: „Ne.“ Se svým prvním mužem, scénáristou Odetsem, prožila tři roky bouřlivého manželství, než se s ním rozvedla. Byl její vášní, ale byl bohužel také dost majetnický a často na ni žárlil. Když se Luise spřátelila s Albertem Einsteinem, propadl Odets tak děsné žárlivosti, že Einsteinovu fotku zuřivě rozstříhal na spoustu kousků. „Byla jsem velmi mladá, plná života, plná hloupostí a jemu se líbila má živelnost,“ naznačila důvody, pro které ji slavný matematik miloval. V roce 1945 se pak provdala za britského nakladatele Roberta Knittela, s nímž spokojeně žila v Londýně až do jeho smrti v roce 1989.

Svatba s Robertem Knittelem v roce 1945

Luise Rainer zemřela 30. prosince 2014 na zápal plic ve věku 104 let.

Ještě donedávna byla Luise Rainer nejstarší žijící držitelkou Oskarů.

Slavná scéna z filmu Velký Ziegfeld 

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Blondie

4. 01. 2015 | 09:17