Emilu Bočkovi bylo pouhých 16 let, když potají odešel z domova

Emilu Bočkovi bylo pouhých 16 let, když potají odešel z domova | zdroj: archiv


Emil Boček prchl v 16 letech z domova a stal se jedním z nejmladších československých stíhacích pilotů RAF

TÉMATA: druhá světová válka | piloti | válečný veterán | raf

user-avatar

Václav Pokorný

28. 10. 2019 | 09:30

Armádní generál ve výslužbě Emil Boček je dnes posledním žijícím českým stíhacím pilotem z druhé světové války. V 16 letech utekl z domova a po strastiplné cestě se dostal do Anglie, kde bojoval v barvách RAF. Na svém kontě má 26 operačních letů, za které obdržel mnoho čestných vyznamenání, včetně Řádu Bílého lva třetí třídy.

Emil Boček se narodil 25. února 1923 v Brně-Tuřanech. Po dosažení základního vzdělání se začal učit strojním zámečníkem. Ke konci roku 1939 se coby šestnáctiletý mladík rozhodl opustit vlast okupovanou nacistickým Německem. Odešel tajně, doma nic neřekl. 

Složitou cestou přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko a Turecko se dostal do Bejrútu, kde se přihlásil do armády a byl odsunut do Francie. Díky pozměněným dokladům, na kterých byl o rok starší, byl přijat ve městě Agde k československým jednotkám a poté nasazen na frontu. 

Když Francie kapitulovala, přesunul se svou jednotkou  do Anglie. Tady chtěl létat a být pilotem. Požádal proto o přesun k letectvu, ale bezúspěšně. Místo toho se mu naskytla příležitost dostat se k leteckým mechanikům, kde po šestiměsíčním přeškolovacím kurzu nastoupil k 312. peruti jako mechanik-drakař. 

O rok později se mu sen stát se pilotem proměnil ve skutečnost. Byl přijat do letecké školy a na konci listopadu 1942 mu začal v Anglii pilotní výcvik. V květnu 1943 byl převelen do Kanady, kde výcvik dokončil.

 Do Anglie se vrátil až v roce 1944 a jeho bojové operace začaly u 310. Československé stíhací perutě, kde byl velitelem Alois Vašátko, který později v boji padl. Boček se zúčastnil 26 operačních letů nad Německem, Francií, Holandskem, Belgií a Dánskem. Létal na legendárních stíhačkách Spitfire, což byla chlouba britského letectva.

Do vlasti se vrátil 13. srpna 1945 a byl přidělen ke 2. leteckému pluku v Praze-Kbelích. O rok později odešel na vlastní žádost z armády. Poté pracoval jako soustružník, automechanik v různých firmách až do odchodu do důchodu v roce 1988. Jeho životní heslem bylo: „Nebudeme sedět, ale budeme něco dělat". 

Po Sametové revoluci byl postupně povýšen na kapitána a následně v tom samém roce na majora. V roce 1993 byl dokonce titulován plukovníkem ve výslužbě. Další velké pocty se dočkal v roce 2010, když byl tehdejším prezidentem republiky Václavem Klausem oceněn Řádem Bílého lva za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost. V roce 2014 ho Miloš Zeman jmenoval brigádním generálem, o tři roky později generálmajorem a v květnu 2019 armádním generálem. Letos mu u příležitosti státního svátku 28. října hodlá udělit Řád bílého lva nejvyšší třídy

O Emilu Bočkovi byl v roce 2012 natočen dokumentární film Nezlomný (režie Igor Červený) a historik Jiří Plachý o něm napsal knihu, kterou nazval Strach jsem si nepřipouštěl.

 

 

user-avatar

Václav Pokorný

28. 10. 2019 | 09:30

> ExtraStory   |   Inzerce
Zavří­t reklamu