Emil Hácha se stal prezidentech v nelehkých časech po mnichovské zradě.

Emil Hácha se stal prezidentech v nelehkých časech po mnichovské zradě. | zdroj: wikipedia commons


Emil Hácha: Prezident, který v těžkých dobách národa plnil nevděčnou roli

TÉMATA: československo | protektorát | prezidenti | emil hácha | nacisti

user-avatar

Václav Pokorný

29. 11. 2018 | 14:00

Na jeho roli v dramatických letech naší historie se názory odborníků i laiků dlouhá léta lišily. Podle jedněch se obětoval pro národ, v očích druhých se stal zrádcem. Zatímco Edvard Beneš před nacisty prchl do zahraničí, Emil Hácha vzal na sebe v těžkých dobách těžkou roli - nechal se jmenovat protektorátním prezidentem, ač o tento post vůbec nestál a raději by zbytek života prožil v klidném ústraní.

Již od samotného počátku měl Emil Hácha předpoklady nestat se obyčejným řadovým občanem, který by propadl sítem dějin bez povšimnutí. Absolvoval gymnázium v Českých Budějovicích, v roce 1895 promoval na Univerzitě Karlově v Praze a  o tři roky později nastoupil k českému zemskému místodržitelství v Praze.

Právnická kariéra, kterou si vybral, jej pak zavála do Vídně, kde v letech 1916–1918 pracoval jako dvorní rada Nejvyššího správního soudního dvora. Po vzniku Československa společně s Ferdinandem Pantůčkem pomáhal založit Nejvyšší správní soud, který pak, od roku 1925, po Pantůčkově smrti řídil. Jeho hvězda rychle stoupala vzhůru. Požíval renomé věhlasného právníka, byl členem legislativní rady vlády Československa, členem České akademie a České učené společnosti. Jenže s každým přibývajícím rokem se temná mračna stále více stahovala a Emila Háchu čekal další životní milník.

Rok 1938 nebyl pro Háchu šťastný. V únoru mu zemřela choť Marie, s níž žil ve šťastném a harmonickém manželství, a současně se rozvedla jeho dcera. Ale to byl jen začátek. Životní rozhodnutí na něj čekalo vzápětí. Po přijetí Mnichovské dohody a následné abdikaci prezidenta  Edvarda Beneše byl Hácha osloven, aby se stal novým československým prezidentem. Po přijetí ústavního zákona o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi a změně názvu státu na Česko-Slovensko byl dne 30. listopadu 1938 zvolen jako nezávislá osobnost prezidentem republiky.

Již za tři měsíce představitelé slovenské Ľudové strany porušili veškeré dohody s Čechy a zmocnili se vlády na Slovensku. Tajně vyjednali s nacisty vyhlášení nezávislosti, a tak v noci na 10. března 1939 vyhlásil Hácha na Slovensku stanné právo, sesadil slovenskou autonomní vládu v čele s Jozefem Tisem a moc převzala československá armáda.

Vzápětí byl však pozván 14. března do Berlína na „kobereček“.

Hitler nejprve nabídnul Čechám autonomii, když ale Hácha váhal, hrozil mu vyvražděním národa. Pod touto hrozbou psychicky zlomený Hácha podepsal 15. března 1939 protokol, jímž vložil další osud své země do rukou Němců. O den později se stal prezidentem Protektorátu Čechy a Morava.

Hácha se rozhodl pro cestu menšího zla a věřil, že obstojí. Ministru obrany Syrovému nařídil, aby armáda nekladla odpor. V prvních letech svého působení ve funkci státního prezidenta byl velmi aktivním politikem, který se zasazoval za práva českého národa. Protestoval u říšského protektora Konstantina von Neuratha proti germanizaci, v říjnu 1939 odmítl slib věrnosti Hitlerovi a v listopadu 1939 požadoval propuštění zatčených vysokoškolských studentů, v mnoha případech úspěšně. Také udržoval kontakty s domácím odbojem a byl ve spojení s exilovou vládou v Londýně.

Když do Prahy dorazil nový říšský protektor Reinhard Heydrich, skončila veškerá legrace, stejně jako odbojářské hrátky. Generál Alois Eliáš, předseda Háchovy protektorátní vlády, byl zatčen, obviněn z velezrady a popraven. Bylo vyhlášeno stanné právo a nový zastupující říšský protektor se systematicky snažil terorem a likvidací jemu blízkých osob Háchu zlomit.

Po zdařilém atentátu na nenáviděného Heydricha již prezident tlaku nacistů nedokázal čelit a naopak jim šel ochotně na ruku. Nenašel odvahu odstoupit, místo toho odsoudil atentát na Heydricha i Benešovu exilovou vládu. V době, kdy nacisté vypálili Lidice a Ležáky, přijal Hácha osobní dar Adolfa Hitlera – luxusní automobil Mercedes. 

Tlak nacistů, který byl na Háchu neustále vyvíjen, se podepsal na jeho fyzickém i duševním zdraví. O jeho vnitřním rozpoložení vypovídá fakt, že několikrát žádal svého lékaře doktora Maixnera o jed, aby mohl spáchat sebevraždu. Maixner mu nikdy nevyhověl.

Háchovo zdraví se vlivem pokračující arteriosklerózy rychle zhoršovalo. Poslední měsíce před koncem okupace už Hácha nemohl mluvit, selhávala mu paměť a nepoznával lidi. Ztratil nejen důvěru domácího odboje a londýnské exilové vlády, ale i okupantů a jejich přisluhovačů.

Po osvobození na něj všichni plivali jako na zrádce. Na to, jak obtížně plnil léta roli zdi, která se ze všech sil snažila odvracet co možná nejvíc pohrom a katastrof, si v hektických poválečných dnech nikdo ani nevzpomněl.

Těžce nemocný Emil Hácha zemřel krátce po skončení války, na konci června 1945, ve vězeňské nemocnici na Pankráci.

user-avatar

Václav Pokorný

29. 11. 2018 | 14:00

> ExtraStory   |   Inzerce