Epidemie smíchu kolem jezera Tanganika zachvátila téměř tisícovku lidí, hlavně děti ve školách. | zdroj: youtube.com


Epidemie smíchu u jezera Tanganika, 1000 lidí se smálo rok a nemohli přestat

TÉMATA: nemoci | afrika | smích | epidemie | chudoba

user-avatar

Tomáš Chalupa

3. 04. 2019 | 12:00

Psal se rok 1962, když u jezera Tanganika v Tanzánii vypukla epidemie smíchu. Vše začalo poměrně nevinně. Původně se smály jen dvě dívky ve škole v obci Kashasa. Nakonec bylo nekontrolovatelným smíchem postiženo 1000 lidí.

Smích se šířil v prostorách školy zejména mezi dětmi doslova jako nakažlivá nemoc. Zajímavé je, že nebyli nijak zasaženi dospělí učitelé. Jakoby byli vůči smíchu imunní. Práce ve škole a jakákoliv výuka nicméně byla nemožná, a tak se škola raději zavřela. Bizarní úkaz se ale mezitím rozšířil i do dalších škol. Celkem bylo epidemií smíchu zasaženo 14 vzdělávacích zařízení a 1000 lidí. Problém byl v tom, že nešlo o jednorázový výbuch smíchu. Situace trvala celé měsíce, v některých případech až rok.

Christian F. Hempelmann z univerzity v Texasu se začal tímto podivným incidentem zabývat. „Když se začne smát jeden člověk, začne se smát i každý kolem něj. Šíří se to jako lavina. Když rodiče vyzvedli své děti ze školy, začali se smát taky. A tak se to šířilo do dalších vesnic.“

Smích představuje nápor pro dýchání. Běžný člověk se nedokáže smát déle než dvacet vteřin. Zdá se proto nemožné, aby se někdo smál dny, týdny nebo měsíce v kuse. Podle Hempelmanna tanganická epidemie smíchu neměla nic společného s humorem a nebyla v podstatě ničím veselým. Šlo o fyziologické projevy reagující na stres, bolest, dechové či jiné problémy. Jednalo se vlastně o symptom nějaké jiné nemoci.

„Dnes tomuto stavu neříkáme smíchová epidemie, ale MPI (Mass Psychogenic Illnes – hromadná psychogenní nemoc). Původ má tedy v myslích postižených lidí. Nemá ale nic společného s jídlem nebo třeba životním prostředím. Jde o projev stresu, který je společný celým velkým sociálním skupinám, které nemají dost peněz a téměř žádnou moc. MPI je posledním útočištěm pro lidi s velmi nízkým sociálním statusem. Je to nejrychlejší a nejjednodušší způsob, jak může mysl projevit, že je něco špatně. Je to možná i důvod, proč MPI postihuje více ženy,“ nabízí vysvětlení Hempelmann.

Případ u jezera Tanganika totiž podle něj není ojedinělý. MPI se projevuje po celém světě, byť málokde má tak signifikantní a dramatický průběh. Všude tam, kde žijí velké skupiny lidí v chudobě, nedostatku nebo jsou celkově deprivováni, hrozí vypuknutí smíchové epidemie.

 

user-avatar

Tomáš Chalupa

3. 04. 2019 | 12:00

> ExtraStory   |   Inzerce