Jiřina Jelínková strávila ve vězení 12 let a vrátila se z něj ve špatném fyzickém a psychickém stavu.

Jiřina Jelínková strávila ve vězení 12 let a vrátila se z něj ve špatném fyzickém a psychickém stavu. | zdroj: Post Bellum


Estébáci nedbali na to, že je těhotná. Pět dní ji týrali, až potratila

TÉMATA: komunismus | stb | 50. léta | političtí vězni

user-avatar

Jan Kyzlink

13. 09. 2015 | 13:00

Za to, že pomáhala politickým vězňům, strávila Jiřina Jelínková ve vězení 12 let. Přišla o dítě, o svobodu, o majetek a málem i o manžela. Několik let bydlela ve sklepě.

Dnes je Jiřině Jelínkové 91 let a opuštěná žije v jednom z ostravských činžáků. Se svým příběhem se svěřila organizaci Post Bellum, která zaznamenává vzpomínky žijících pamětníků.

Jiřina Jelínková ve svém bytě.

Bylo jí 27 let, když v září roku 1951 procházela davem na pražském Wilsonově (dnes Hlavním) nádraží a cestu jí náhle zastoupili dva neznámí muži. Ukázali jí odznak StB, zkroutili jí ruku a nasadili pouta. „To je nějaký omyl,“ smála se a vysvětlovala, že je z Ostravy a do Prahy přijela k pracovnímu jednání. Když se k ní chovali agresivně, upozornila je, že je těhotná. Muži ji však naložili do auta a odvezli do konspiračního bytu kdesi ve sklepení.

Nejprve jí podali ručník. „Já hloupá! Poprosila jsem ještě o mýdlo, myslela jsem, že se osprchuju. Kdepak. Ručníkem jsem si měla zavázat oči,“ vzpomínala. Vedli ji na výslech, který trval nepřetržitě pět dní a nocí. „Po několika dnech jste na dně. Zmatení, blábolíte, nevíte, co říkáte. Nemlátili mě, ale to nespaní! Neustále chodíte, stojíte, křičí na vás. Po pěti dnech jsem se zhroutila. Myslela jsem si, že jsem se počůrala, ale byla to krev. Na záchodě, kam mě odvedla ta čůza, jsem potratila,“ vyprávěla Jiřina Jelínková pro Post Bellum.

Kvůli jejímu zdravotnímu stavu se jí pražští estébáci chtěli rychle zbavit, a proto ji nechali převézt do věznice v Ostravě. Skoro měsíc tam krvácela. Vyšetřil ji jen praktický lékař, který se na ni ani nepodíval a předepsal jí jen nějaké kapky. 

Důl Ida v Heřmanicích

Pomáhala vězňům a sama pak skončila ve vězení

Soud Jiřinu Jelínkovou poslal za velezradu na 12 let do vězení. Provinila se tím, že jako "kádrovačka", zaměstnaná na dole Ida v Heřmanicích, pomáhala politickým vězňům, kteří tam pracovali. Jiřině jich bylo líto. Byli zoufalí, zubožení a vděční za jakékoli přátelské gesto.

Když jsem je viděla, musela jsem něco udělat. Přebírala jsem od nich tajně motáky, sem tam jsem jim přinesla balíček. Můžu vám říct, že dopis, který nebyl cenzurovaný, vězni udělal opravdovou radost. Nepsalo se v něm, jak si uvědomují svůj zločin proti lidově-demokratickému zřízení, že vědí, proč sedí, ale co skutečně cítí. I jejich rodiny, manželky a děti jim psaly, co jim opravdu chtěly říct. To je pro zavřeného člověka strašně cenné,“ vysvětlovala paní Jelínková.

Vězňům nosila nejen dopisy, ale i balíčky s jídlem a cigaretami, které jí předávaly rodiny vězňů, jež Jiřina pod falešným jménem Olga Černá tajně navštěvovala. Díky její pomoci se jednomu z vězňů, Miloši Krejčímu, podařilo z vězení uprchnout a přejít přes hranice do Vídně. Jiřina Jelínková mu přes známé zajistila falešný řidičský průkaz a nákres možných přechodů do západního Německa. Zaplatila však za to kriminálem a potratem.

 Eduard Jelínek

Do vězení putoval na pět let i její manžel Eduard Jelínek za napomáhání velezradě, to však komunistickému režimu nestačilo, estébáci se snažili soustavně rozvrátit jejich manželství. Zadržovali manželům korespondenci a pomocí našeptávačů je přesvědčovali, že si jejich protějšky našly někoho jiného. Soud navíc rozhodl o ztrátě jejich jmění.

„O všechno nás okradli! O byt, vybavení i peníze. Měli jsme něco naspořeného, asi sto tisíc. Estébáci mě přivezli do bytu, musela jsem jim dát všechny schované peníze. Manžel, když ho propustili, sehnal jen sklepní pokoj tady v tomto domě. Měl gauč, stůl a věšák s jedním pracovním oblečením a pracovní boty. Skříň jsme pak dlouho nepotřebovali, neměli jsme si do ní co dát.“

Ženská věznice v Pardubicích

Nikdy už neotěhotněla

Jiřina Jelínková si odpykala většinu trestu v ženské věznici v Pardubicích mezi jeptiškami a prostitutkami. Čas si tyto ženy krátily tím, že recitovaly básně, vyprávěly si, lámaly zubní kartáčky, brousily je, lepily, umělohmotné tuby od pasty vyrovnávaly, vyřezávaly a vyráběly z nich různé dárky pro své příbuzné. „Ženská si vždycky najde způsob, jak se zabavit,“ řekla s úsměvem stará žena.

V touze po dítěti Jiřina Jelínková každý rok žádala o propuštění, ale šestkrát jí ho zamítli. Propustili ji na svobodu až po sedmi letech v říjnu 1959, když jí táhlo na pětatřicátý rok. Svého muže, kterého komunisti poslali k lopatě, našla v nemocnici po úraze – šedivého a upracovaného. I ona už měla šediny a cítila se unavená a stará. Doktor ji varoval, že by dítě kvůli špatnému fyzickému a psychickému stavu už mít rozhodně neměla.

Vysněného potomka se tak manželé nedočkali, jejich manželství však i přes roky vzájemného odloučení a útrap zůstalo pevné. „Víte, já jsem měla v životě jedno ohromné štěstí. Potkala jsem muže, který mě měl opravdu rád,“ uzavřela své vyprávění paní Jiřina.

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Jan Kyzlink

13. 09. 2015 | 13:00