Kam až může vést zlegalizování eutanazie? | zdroj: deviantArt


Eutanazii rozjeli ve velkém už nacisté. Zabíjelo se i v Česku. Do Osvětimi pojedou pro inspiraci eutanazisté z Belgie

TÉMATA: druhá světová válka | holokaust

Případ zdravotní sestry z rumburské nemocnice, která zřejmě úmyslně způsobila smrt vážně nemocné pacientky, vyvolal nejen pobouření veřejnosti, ale znovu také oživil diskusi o eutanazii. Ta se u nás dosud trestá jako vražda, avšak právník Milan Hamerský se chce znovu pokusit do parlamentu protlačit zákon, který by eutanazii umožnil zlegalizovat.

user-avatar

Jan Kyzlink

26. 08. 2014 | 09:45

Wim Distelmans, doktro Smrt

Zatím jen tři evropské státy – Nizozemsko, Belgie a Lucembursko – usmrcení na žádost pacienta legalizovaly. Právě v Belgii však toto téma nedávno vzbudilo velkou pozornost poté, co vyšlo najevo, že přední vykonavatel eutanazie Wim Distelmans, známý jako Dr. Smrt, organizuje pro zdravotnické pracovníky instruktážní cestu do koncentračního tábora v Osvětimi. V pozvánce Distelmans popisuje Osvětim jako „inspirující místo na objasnění zmatku, který eutanazii obklopuje“.

Koncentrační tábor v Osvětimi

Třídenní výlet s noclehem v drahém hotelu a večeří v jedné z nejlepších restaurací v Krakově proběhne v říjnu a jeho součástí bude i seminář, na kterém se budou projednávat otázky důstojného ukončení lidského života. Že si k takto pojatému sympoziu vybrali organizátoři zrovna vyhlazovací tábor, kde byli v masovém měřítku vražděni muži, ženy, starci i děti, považují jak odpůrci eutanazie, tak i příbuzní obětí holokaustu za nedůstojné, ba odporné.

Těžce nemocný pacient odsouzený k eutanazii

Byli to totiž právě nacisté, kteří rozjeli program eutanazie jako zkušební kolo před zavedením koncentračních táborů. Do speciálních zdravotnických zařízení v Německu sváželi z celého území Německa pacienty „nehodné dalšího života“. Těmi byli všichni, kdo byli nějak tělesně a mentálně postižení, ať už trpěli epilepsií, schizofrenií, těžkými depresemi nebo byli slabomyslní.

Pacienti v německých ústavech určení k eutanazii

Plánovači eutanazie je zařadili do kategorie nevyléčitelně nemocných a neschopných práce. Protože pro válečnou mašinérii Německa představovali ekonomickou zátěž, byli určeni k tiché likvidaci. Zpočátku podáním smrtící injekce nebo vyhladověním, později byli pro zefektivnění celé operace zplyňováni ve speciálních ústavech vybavených plynovou komorou.

Plynová komora v ústavu Hadamar

Právě program eutanazie, který měl v Německu na svědomí smrt 200 tisíc pacientů a pěti tisíc nemocných a slabomyslných dětí, inspiroval architekty „konečného řešení“ k masovému zabíjení Židů v plynových komorách koncentračních táborů v Osvětimi, Treblince a dalších.

Oběti masového vraždění v Osvětimi

Nacistickým eutanaziím se nevyhnuli ani Češi, byť byl „program T4“ primárně zaměřen na německé obyvatelstvo kvůli zušlechtění germánské rasy. Z toho důvodu se pacienti zabíjeli jen na území říšské župy Sudety, jako například v ústavech v Opavě a ve Šternberku na Moravě. Protože v nich však byli hospitalizováni i čeští pacienti, došlo nakonec i na ně. Odhaduje se, že od roku 1939 do 1941, kdy Hitler kvůli protestům německého duchovenstva program zastavil, bylo v českých zemích zavražděno přes tisíc lidí.

Svážení nevyléčitelně nemocných pacientů do speciálních ústavů

V eutanaziích však nacisté tajně pokračovali až do konce války v roce 1945. Lékaři důsledně falšovali dokumentaci, aby vše vypadalo tak, že pacienti zemřeli z přirozených příčin. Nicméně mnoha rodinám náhlá smrt jejich příbuzného připadla podezřelá a bouřili se dokonce i v Čechách. „Když se v Opavě rozkřiklo, že se chystají nemocné zase někam transportovat, začali se příbuzní scházet před ústavem v takovém množství, že musela zasáhnout i německá pořádková policie,“ uvedl historik Michal Šimůnek.

> ExtraStory   |   Inzerce

témata

Komentáře ( )

user-avatar

Jan Kyzlink

26. 08. 2014 | 09:45