František Geisler bojoval od samého počátku druhé světové války za svobodu Československa. Své vlastenecké smýšlení vyjádřil těmito slovy: “Tolik mám rád svou vlast, že musím do boje za čest vojáka - Sokola, za pravdu a svobodu, za naše lepší zítřky“.

František Geisler bojoval od samého počátku druhé světové války za svobodu Československa. Své vlastenecké smýšlení vyjádřil těmito slovy: “Tolik mám rád svou vlast, že musím do boje za čest vojáka - Sokola, za pravdu a svobodu, za naše lepší zítřky“. | zdroj: wikipedia commons


František Geisler: Válka pro něj mohla skončit, vydal se ale do Karpat a zachraňoval zraněné vojáky

TÉMATA: československo | druhá světová válka | vojáci | hrdinové

user-avatar

Václav Pokorný

25. 07. 2018 | 20:00

Československý důstojník a kapitán v britské armádě František Josef Geisler absolvoval tajné mise ve Francii s 11. regimentem Commandos jako velitel čety 30 mužů. Po vylodění spojenců v Normandii byly tajné operace ukončeny a Geisler byl uvolněn ze služby. Dobrovolně se však přihlásil ke 2. Československé parabrigádě vyslané na východní frontu. Padl při záchraně zraněných kamarádů u vesnice Pastwiska v Polsku, jen 15 kilometrů od československých hranic.

František Geisler se narodil 25. července roku 1918, jeho otec byl přednostou pošty v jižních Čechách. V roce 1920 se s rodinou přestěhovali do Košic na Slovensku, kde otec převzal pozici přednosty pošty pro východní Slovensko.

V roce 1924 začal studovat v Košicích a v roce 1937 zde odmaturoval. Následující rok se s rodinou přestěhoval do Brna. V září roku 1939 začal studovat na Vysoké škole zemědělské a lesnické v Brně, kterou již 17. listopadu Němci zavřeli. O měsíc později, po mnoha debatách s přáteli, opustil Geisler Československo a spolu s dalšími odešel přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Řecko, Turecko, Sýrii, Maroko, Alžírsko do Francie.

Do Francie dorazil 4. února 1940 a vstoupil do československé armády. Po porážce Francie byla jeho jednotka evakuována do Anglie. Tam prošel důstojnickým výcvikem a byl poslán k československé brigádě v Leamington Spa v hrabství Warwickshire. Absolvoval školu Commandos a v hodnosti kapitána britské armády se zúčastnil tajné mise do Francie u Boulogne, kde v 11. regimentu Commandos velel četě 30 mužů. Poté bylo rozhodnuto, že František Geisler bude vycvičen pro speciální operace v Československu a pro tyto účely absolvoval SOE výcvikový kurz v Arisaig v severozápadním Skotsku. František Geisler v obodbí, kdy byl příslušníkem čs. zahraniční armády ve Velké Británii (1940-1944).

Po dokončení kurzů, na přelomu roku 1942 a 1943, následoval výcvik parašutistický v Ringway Manchester s 84 seskoky a příprava na mise v okupovaném Československu. V témže roce potkal Angličanku Joyce Locke, se kterou se 16. září 1943 oženil. Měsíc na to byl povýšen do hodnosti poručíka československé armády.

Až do května 1944 se podílel na dalších tajných operacích, které byly po invazi do Evropy ukončeny. Geisler byl uvolněn ze služby a mohl se klidně začít věnovat rodinnému životu. Když se však doslechl o 2. Československé parabrigádě, formované k nasazení na východní frontě, dobrovolně se přihlásil k této jednotce, aby se přímo podílel na osvobození své vlasti.

15. července 1944 odjel vlakem s dalšími důstojníky z brigády do Grenoch, kde se nalodili a  odjeli konvojem přes Gibraltar do Port Said, odkud se po souši a po moři přes Damašek, Basru, Baku, Cernocice dostali na frontu, která v té době byla na polských hranicích.

Byl jmenován velitelem speciální čety automatčíků, vyzbrojené jen samopaly a granáty. Byli nasazováni na bojové průzkumné úkoly, různé výpady či obchvaty, nebo na prolomení nepřátelských postavení za použití vhodné taktiky. Bojová situace jednotek čs. pd. brigády ve dnech 17. až 19. září 1944.

Horké boje zažili v září 1944 při obsazování nepřátelských pozic v prostoru polského městečka Besko, kdy Němci podnikli silnější protiútok. Četa automatčíků se musela stáhnout. Při ústupu vzal Geisler jednoho raněného vojáka na ramena, ale kulka ho zasáhla i podruhé. Geisler se pak znovu vydal na bojiště odtáhnout dalšího vojáka, kterému odtrhla mina obě nohy. Tentokrát se záchrana podařila, letící kulky zasáhly pouze pažbu samopalu. Geisler hovořil o velkém štěstí a zavtipkoval, že bude žít věčně.

Osud však pro něj nachystal jinou cestu. Boje u osady Pastwiska začaly 17. září 1944 ráno. Geislerova jednotka zde provedla několik průzkumů bojem, přičemž při jednom z nich Geisler opět pomáhal s odsunem raněného. Vzal  jej na záda a odtáhl ho do bezpečí. Na druhý den byli automatčíci opět vysláni na průzkumný úkol do lesa u osady Pastwiska. Četa vyrazila směrem k lesu přes pole, odkrytým terénem. Už se zdálo, že vniknou do lesa, ale vtom padla rána z pušky. Geisler bez hlasu padl dopředu na bok. Kulka ho zasáhla mezi levým okem a kořenem nosu. Jeden z jeho vojáků si povzdechl: "Chlapci, ten se nebál, škoda takového velitele, těžko se půjde bez něj".

Poručík Geisler byl in memoriam navržen na vyznamenání, toho se mu však nedostalo, zapomnělo se na něj. Před pár lety na jeho počest pojmenovali v Brně ulici a na budově pošty mu vyvěsili pamětní desku. Synovi Františka Geislera se po několikaletém úsilí podařilo najít hrob svého otce poblíž místa jeho poslední bojového nasazení (Pastwiska v Polsku), k uctění jeho památky mu zde nechal postavit pomník, odhalený 18. 9. 1994 k 50. výročí úmrtí.

 

user-avatar

Václav Pokorný

25. 07. 2018 | 20:00

> ExtraStory   |   Inzerce