| zdroj: YouTube


František Kovářík: Nestor českých herců měl dlouhý, ale pestrý život

TÉMATA: herci | film | divadlo

user-avatar

Yvonne K.

1. 10. 2016 | 13:00

Dnes je tomu přesně 130 let, co se 1. října roku 1886 narodil v Plzni herec František Kovářík. Zemřel v den svých narozenin v roce 1984, tedy dva roky před dovršením stovky. V divadle a ve filmu působil více než sedmdesát let a odehrál stovky rolí. Do srdcí českých diváků se nejvíce zapsal rolí profesora Hrbolka v komedii Marečku, podejte mi pero a svou legendární hláškou: “No nepotěšil jste mne, ale ani já vás nepotěším”. Jako mistr drobných rolí však František Kovářík uměl potěšit.

Narodil se do rodiny plzeňského kameníka jako jedno z devíti dětí. Po svém otci měl převzít řemeslo, ale v mládí prodělal těžký zápal plic, kdy chvílemi hrozilo, že nepřežije. Nakonec se zotavil, ale na doporučení lékařů jej otec již nenutil do těžké práce s kamenem. František se vyučil zámečníkem, ale táhlo to k divadlu a také k cirkusu. V Sokole se proto začal věnovat akrobacii. Pak se ovšem v sedmnácti rozhodl odjet se strýcem do Ameriky. Živil se tam různými podřadnými pracemi, například byl pomocníkem u řezníka nebo pracoval v tiskárně. Nakonec se v Chicagu dostal ke spolku českých ochotníků, kteří tam pro krajany hráli divadlo. Domů se vrátil až po pěti letech a divadlu už zůstal věrný. Působil v několika venkovských divadelních společnostech, než v roce 1913 přišla nabídka ze Švandova divadla v Plzni. Ve stejném roce dostal také svou první filmovou roli. V němém filmu Pan profesor, nepřítel žen si zahrál holiče, snímek se však bohužel nedochoval. 

V roce 1917 se mu divadlo stalo málem osudným. Chybělo málo, a přišel o ruku. Tehdy se totiž jako rekvizity používaly na divadle skutečné meče. Při jednom souboji na jevišti byl Kovářík zasažen do ruky, ostří meče mu proťalo tepnu. Dlouho hrozilo, že mu končetinu budou muset amputovat. Kovářík se rozhodl pro svéráznou samoléčbu – na čas žil jako pravý poustevník. Nechal si narůst plnovous, přestal pít i kouřit a chodil bosky na dlouhé procházky, a to i v zimě ve sněhu. V roce 1919 se vydal na pěší putování po Čechách, přivydělával si opravami hrnců a po hospodách hrál pro děti loutkové divadlo. V roce 1920 získal angažmá ve Vinohradském divadle a zůstal tam až do roku 1959, kdy odešel do důchodu. Dál však aktivně působil ve filmu a televizi. Pyšná princezna (1952)

Jeho drobná postava a milá venkovská tvář ho předurčovaly pro role různých dědečků, strejčků, blázínků, tuláků a podobných postav. Staré muže hrál už od středního věku, kdy mu nebylo ani čtyřicet. Nezapomenutelným byl třeba jako starý mlynář v klasické pohádce Pyšná princezna. Často také hrával kantory či ředitele škol. Nikdy na divadle ani ve filmu nevytvořil velkou nebo hlavní roli, avšak i ve svých malých postavách a postavičkách uměl plně zaujmout a dokázat, že je velkým hercem. Hrál opravdově, realisticky, jeho hřejivý lidský projev a milý humor přinášel lidem potěšení „Marečku, podejte mi pero!“ – „Já jsem Tuček, pane profesore!“ – „... Děkuji Vám, Marečku.“

Naposledy se objevil ve filmu Faunovo velmi pozdní odpoledne jako roztomile senilní stařík, kdy hlavnímu protagonistovi říká: “Už nejste žádný mladík, mladíku. A bude to ještě horší. Věřte mi, já mám zkušenosti.” Bylo mu tehdy 97 let a patřil mezi nejdéle aktivně působící české herce. Rok nato zemřel. Jeho role profesora češtiny a věta “Marečku, podejte mi pero” se ovšem staly nesmrtelnými.

 

témata

user-avatar

Yvonne K.

1. 10. 2016 | 13:00

> ExtraStory   |   Inzerce